Vítr má potenciál pokrýt polovinu světové spotřeby energie v roce 2030

Energie větru by mohla uspokojit až polovinu světové poptávky po elektřině v roce 2030. Přitom na její pokrytí stačí instalace čtyř milionů turbín, které by měly výkon 7,5 TW. Tvrdí to společná studie amerických vědců z univerzit v Delawere a Stanfordu, která vypočítala celkový potenciál větrné energie v planetárním měřítku.

Podle vědců je potenciál energie větru v celosvětovém měřítku vyšší než 250 terawatt. Skutečně využitelné energie je podstatně méně, podle vědců zhruba 80 TW – ta se týká oblastí nad pevninou a pobřežím ve výšce 100 metrů nad povrchem. „Potenciál dalece překračuje globální poptávku po energiích,“ říká Cristina Archerová, která se na univerzitě Delaware zabývá geografií a fyzikou oceánů. Vědci svůj výzkum publikovali v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) dosahoval v roce 2006 instalovaný výkon energetiky celého světa 16 TW.

Archerová spolu s Markem Jacobsonem, kolegou ze Stanfordu, identifikovali maximální potenciál větrné energie tak, že vypočítali tzv. bod saturace. Ten definují jako okamžik, kdy přidání další větrné turbíny nepřinese žádné zvýšení celkové výroby elektrické energie.

Tento bod saturace je podle vědců dosažen ve chvíli, kdy na určité ploše existuje tak velké množství turbín, že vítr, který za sebe propustí, má příliš malou rychlost na výrobu další energie. „Turbíny sníží množství energie použitelné pro ostatní, najít tento bod pro nás bylo velmi důležité,“ říká Archerová. Takové množství větrných turbín by už mělo podle výzkumníků vliv i na lokální klimatické poměry.

Bod saturace je ovšem pro praxi příliš teoretický, proto vědci přišli s myšlenkou „ukotveného potenciálu větrné energie“. Ten počítá maximální množství vyrobené energie při určitém počtu turbín.

Podle Archerové a Jacobsona by instalace čtyř milionů turbín měla mít výkon až 7,5 TW, více než dost na pokrytí poloviny celosvětové poptávky po energii v roce 2030. Podle nich je také výhodnější „sklízet vítr“ na menších větrných farmách po celém světě. Celkově se tak prý dosáhne vyšší účinnosti s menšími náklady a dopady na životní prostředí.

Vědci se také zabývali dopadem větrných elektráren na lokální i globální klima. Zkoumali dopad větrníků na přízemní teplotu, odpařování vody nebo cirkulaci atmosféry. „Větrná energie je z hlediska dopadu na klima velmi bezpečná,“ říká Archerová.

Výzkum zaměřili i na dřívější tvrzení o negativním dopadu větrných elektráren na lokální klima. Vědci simulovali dopady elektráren umístěné ve výšce 100 metrů, což běžná operační výška moderních turbín. Podle jejich zjištění mohou větrníky ovlivnit klima pouze větrné farmy budované v obrovském měřítku. Ty jsou prý schopny snižovat rychlost větru v blízkosti povrchu a středních výškách.

Kvůli tomu se zmenšuje odpařování vody a tím i ochlazování povrchu. Nicméně tyto problémy jsou prakticky zanedbatelné v měřítku v jakém se dá očekávat výstavba větrných farem, tedy při výkonu 7,5 TW, tvrdí vědci.

---

reklama

---