Výrobci biopaliv vyhánějí tradiční guatemalské rolníky z jejich polí

Zastrašování, nátlak a násilí. To je jen krátký výčet událostí, které zažili guatemalští domorodci při vyhánění ze svých kukuřičných farem. Zábor půdy, jehož důvodem je prosperitu slibující pěstování biopaliv, není podle žurnálu Scientific American ve světě ničím novým.

Údolí Polochic Valley obývalo na 300 rodin venkovských rolníků. Ve třinácti vesnicích žili tito potomci starých Mayů poměrně nerušeně, dokud jim nevítanou pozornost nezačali věnovat na počátku roku 2011 podivné polovojenské jednotky. Guatemala pravda nepatří mezi politicky nejstabilnější země na světě, ale i tak aktivita paramilitaristických skupin vyvolávala otazníky. Vyhánění vesničanů z údolí nemělo žádný patrný politický motiv. Jediný prospěch z náhle vyprázdněné úrodné půdy měl prý jen místní rodinný klan Widmannů a jejich zemědělské závody Chabil Utzaj.

Potomci indiánů neměli proti ozbrojencům žádnou šanci. „Přišla jich spousta a nebrali ohled ani na děti,“ říká anonymně jeden z místních. „Spousta křiku a střelba. Nezůstalo nám vůbec nic.“ Nyní se místní, kteří neodešli, skrývají na svých dřívějších kukuřičných polích. Po šedesáti letech zúrodňování území, které jim bylo vládou vyčleněno, se stali cizinci na vlastní půdě. Ačkoliv je Polochic Vallley vzdáleno od hlavního města Ciudad de Guatemala jen osm hodin, centrální vláda s řešením události nepospíchá.

Jejich smutný příběh se ale neliší od řady podobných po celém světě. Zábor půdy, administrativní či násilnou cestou, se stává rozšířeným fenoménem. O roku 2008 se podle Světové banky zvětšila plocha zemědělské půdy na světě o výměru srovnatelnou s rozlohou Itálie. Přirozeně, ne všechna půda je určena pro produkci biopaliv. Například Čína, Japonsko, Korea nebo Spojené arabské emiráty už dříve zakoupily rozlehlé pozemky v Africe, aby mohly pokrýt svůj vlastní domácí trh s potravními komoditami. Jejich zájmem ale určitě není krmit z výnosů zakoupené půdy obyvatele Afriky.

Problémem mohou být spíš velcí soukromí investoři, Goldman Sachs či Blackrock a jim podobní. Spekulacemi s pozemky, které jim většinou zkorumpované místní vlády samy nabízejí, tak doslova připravují místní obyvatele o pevnou půdu pod nohama. Výsledkem je, že půda využívaná místními pro obživu změní přes noc majitele a nově slouží k masové produkci energetických plodin. Obang Metho z neziskové organizace Solidarita pro novou Etiopii tvrdí, že pro investory má cenu jen půda pro pěstování, nikoliv lidé, kteří na ní žijí.

V případě Guatemaly je hlavní hnací silou změn biopalivo a půda pro plantáže olejových palem. Vhodné přírodní podmínky a kvalitní půda láká investory nejrůznějšího ražení. „Nemáme přístup k vodě, k palivovému dříví, k jídlu a už nemůžeme svobodně chodit po půdě, která nám patřila. Nemáme žádné řešení,“ říká rolník Arroyo Santa Maria z petenského okresu. „Zástupci zemědělsko-průmyslového gigantu Hame Agro Industrias obcházeli postupně vesnice a říkali, že pro nás bude lepší teď své pozemky prodat, protože později si je vezmou sami. Plantáže olejových palem teď vlastní nás, ne my je.“

V Polochic Valley vidí ale celou situaci úplně jinak Carlos Widmann, majitel zemědělské firmy Chabil Utzaj. „Vytváříme tu pracovní příležitosti, ať už přímo nebo nepřímo. Na plantážích olejových palem a v navázaném zpracujícím průmyslu zaměstnáme až 2000 lidí. Do zapadlého údolí přinášíme investici padesát milionů dolarů. Pomůže jim to dostat se z té jejich mizérie.“

---

reklama

---