https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zahadny-pribeh-endemickych-obrich-strasilek-kvuli-krysam-vyhynuly-vedci-je-znovu-objevili-jinde
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Záhadný příběh endemických obřích strašilek: kvůli krysám vyhynuly, vědci je znovu objevili jinde

22.1.2016 02:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Příběh australské strašilky Dryococelus australis v sobě nese nádech přírodovědecké záhady.
Příběh australské strašilky Dryococelus australis v sobě nese nádech přírodovědecké záhady.
Příběh australské strašilky Dryococelus australis v sobě nese nádech přírodovědecké záhady. Tento šestinohý hmyzí obr totiž zmizel z jediné lokality svého výskytu v roce 1920, aby se o osmdesát let později objevil o 23 kilometrů dál. Co je na tom divného? Tento druh strašilky neumí plavat ani létat a mezi oběma zmíněnými místy leží moře.
 

Původním domovem této podivné strašilky byl ostrov Lorda Howea v Tasmánském moři. Pro svou patnácticentimetrovou velikost a zavalité tělo dosahující váhy 25 gramů byla osadníky přezdívána „stromovým humrem“. Jedná se bez nadsázky o nejtěžší nelétavý hmyz světa. A jak ukazují zprávy z posledních dní, je tato strašilka také hmyzem na světě nejvzácnějším. Ve volné přírodě žije pravděpodobně jen posledních čtyřiadvacet jedinců. I když na druh, který byl posledních osmdesát let považován za vyhynulý, to zase není tak špatné skóre.

Ještě v roce 1916 dosahovaly počty strašilek Dryococelus australis na ostrově takového množství, že se o jejich budoucnost nikdo nemusel obávat. Byly tak hojné, že je rybáři sbírali a napichovali na háčky jako návnadu. O dva roky později ale nahnala bouře na útes ostrova britskou přepravní loď S. S. Makambo. Potápějící se plavidlo opustili nejen pasažéři, ale i krysy. A ty na rozdíl od trosečníků, které za devět dní vyzvedla jiná loď, nikdo zpět na palubu nevzal. Stálí obyvatelé byli na přítomnost krys víceméně zvyklí, horší už to ale bylo se strašilkami. Na krysí invazi rozhodně nebyly připraveny. V roce 1920 tak byla spatřena poslední strašilka.

Druh byl považován za řádně vyhynulý a přežíval jen ve vzpomínkách kronikářů kolonizace a několika letitých sbírkách entomologů. V roce 1964 se však skupinka horolezců vydala na „strašidelný“ ostrůvek zvaný Ballova pyramida, vzdálený třiadvacet kilometrů od ostrova Lorda Howea. Příkrá skalní jehla dosahující výšky 562 metrů, místy pokrytá křovitou vegetací, se jim zdála jako ideální cíl. Z této expedice pak unikly do světa zprávy o pozorování velkých seschlých hmyzích mrtvolek, které by s trochou fantazie mohly odpovídat popisu Dryococelus australis. Na Ballovu pyramidu od té doby zamíří ještě několik výprav, tentokrát už vedených vědci, ale jejich jedinou kořistí se stane jen několik vysušených strašilek.

Ballova pyramida je vcelku nehostinný, strmý ostrov sopečného původu. Od ostrova Lorda Howea leží 23 km. Je záhadou, jak se na něj strašilky dostaly.
Ballova pyramida je vcelku nehostinný, strmý ostrov sopečného původu. Od ostrova Lorda Howea leží 23 km. Je záhadou, jak se na něj strašilky dostaly.

„Tam, kde je možné opakovaně nalézt mrtvá torza, se musí přece nacházet i živé exempláře,“ řekli si David Priddel a Nicholas Carlile, výzkumníci australského Úřadu pro kulturní dědictví a životní prostředí NSW. „A travinná vegetace na útesu Ballovy pyramidy by teoreticky mohla hostit lokální populaci strašilek…“ Jejich společná expedice v roce 2001 ze začátku moc úspěšně nevypadá. Při šplhání po skalních výšinách se jim podaří jen nalézt spoustu cvrčků, ikonickou strašilku však nikoliv. Teprve když naleznou pod trsem kajupetu velké množství výměšků strašilek, rozhodnou se na lokalitu vydat ještě jednou, v noci. Výsledkem odvážného horolezeckého kousku je nafilmování čtyřiadvaceti jedinců vyhynulé strašilky.

Druh se tímto pozorováním sice tabulkově přesunul, a to z vyhynulých do kriticky ohrožených, nic se tím ale pro něj nezměnilo. Jeho vyhlídky do dalších let nebyly o nic radostnější. V roce 2003 byly na Ballově pyramidě odebrány dva páry (jeden pro zoologickou zahradu, druhý pro soukromého chovatele-specialistu), aby byly početní stavy podpořeny chovem v zajetí. Povídání o Stromovém humrovi bude mít, nebo se to aspoň zdá, dobrý konec. Melbournská Zoo dnes zajišťuje více než tisícovku živých exemplářů a 20 000 vajíček.

Co víc, do záchranného programu se zapojily i zoologické zahrady v San Diegu, Bristolu a Torontu. Ty budou prý brzy schopny doplnit početní stav o dalších 13 000 vajíček. Ostrov Lorda Howea, původní lokality strašilek, podstoupil velmi nákladnou deratizaci, a na krys zbavený ostrov má brzy zamířit první dvacítka strašilek.

Zpracováno podle článků Giant stick insect rediscovered a Six-Legged Giant Finds Secret Hideaway, Hides For 80 Years.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist