http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/zelvu-barmskou-potkal-podobny-osud-jako-americke-bizony-malem-vyhynula-ale-je-zpet
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Želvu barmskou potkal podobný osud jako americké bizony. Málem vyhynula, ale je zpět Video

20.10.2017 01:06 | PRAHA (Ekolist.cz)
Želva barmská. Málem vyhynula, ale díky intenzivnímu odchovu v zajetí se podařilo její populaci zvětšit natolik, že je vypouštěna zpět do volné přírody.
Želva barmská. Málem vyhynula, ale díky intenzivnímu odchovu v zajetí se podařilo její populaci zvětšit natolik, že je vypouštěna zpět do volné přírody.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Wildlife Conservation Society
Příběh o „hvězdnatých“ želvách barmských by měl být varováním. Jednalo se o druh, který ve volné přírodě z ekologického hlediska před lety vyhynul. Především kvůli odchytům, ať už na prodej soukromým chovatelům, nebo ke konzumaci. Přesto se jej skoro zázračně podařilo zachránit a vrátit do volné přírody. Referuje o tom například Wildlife Conservation Society.
 

Populace suchozemské želvy barmské dnes díky soustředěné péči zoologů z barmského (myanmarského) Yangonu a zoologických zahrad v Taipei a Yadanabonu čítá 14 000 kusů. Dost na to, aby si troufli první tisícovku odchovanců navrátit zpět do míst původního výskytu. Pro existenci tohoto kriticky ohroženého druhu to znamená neuvěřitelný a dramatický obrat. V roce 2004 byl totiž prohlášen za ve volné přírodě vyhynulý. V oblastech centrální barmské vysočiny tehdy žilo jen posledních pár desítek kusů, od sebe natolik vzdálených, že už se nemohly efektivně rozmnožovat a zajistit tak přežití svého druhu. Jejich „vzácnost“ navíc ještě přispívala k vyšší poptávce na černém trhu po upytlačených jedincích.

V roce 2004 se odbor Ochrany přírody Barmského ministerstva životního prostředí odhodlal k poměrně zoufalé akci. Ve spolupráci s Wildlife Conservation Society (WCS) a experty z Turtle Survival Alliance (TSA) rozjel „na poslední chvíli“ program záchranného chovu. Šance na úspěch byly minimální. Když se například pět asistentů tohoto programu vydalo na původní lokalitu výskytu barmských želv, aby zajistili „živý a geneticky aktivní materiál“ pro chov, strávili v terénu 400 hodin. A byť jim pomáhali i speciálně trénovaní psi, dokázali najít jen pět exemplářů. Základem chovu se tak nakonec staly želvy, zadržené u překupníků a pašeráků na tržnicích.

Prvních 175 jedinců bylo v říjnu roku 2004 rozděleno do tří chovných stanic a pod dohledem odborníků byl zahájen program „intenzivního chovu“. Odbornou garanci nad projektem převzala zoo v americkém Bronxu, která zajišťovala pokročilou veterinární péči. Želvy se v chovech nemusely starat prakticky o nic: potrava, krmení, reprodukce a péče o vejce byla doprovázena nepřetržitou asistencí chovatelů. Přinejmenším problematizující bylo ale politické a společenské klima v Barmě. Země se totiž aktivně prezentovala jako vedoucí celé myšlenky soustředěného záchranného chovu a přitom nebyla schopna reálně v terénu prosadit ochranu vypouštěných jedinců.

Lidé z TSA a WCS se tak raději soustředili na chov v zajetí, do doby, než budou vhodné a bezpečné lokality v Barmě zajištěny. To trvalo prakticky až do letošního roku.

„Výsledkem naší snahy je moderní ekvivalent toho, co se dříve povedlo se záchranou bizonů,“ říká Steven Platt, herpetolog barmského WCS. „Tým vsadil na skutečně agresivní strategii chovu v zajetí, které zvýšilo početní stavy želv barmských natolik, že teď mohou být do přírody navraceny ne po jedincích, ale v opravdu masivních počtech.“ Do hlídané „želví“ rezervace v Barmě tak byla letos vysazena první tisícovka kusů. Tedy rozhodně víc, než kolik jich bylo v celé barmské přírodě naživu před třinácti lety.

„Je to příběh mimořádného úspěchu ochrany přírody,“ říká Andrew Walde (TSA). „Kdybyste mi před deseti lety řekli, že budeme jednou mít k dispozici 10 000 želv barmských, a že jich do přírody budeme vracet rovnou tisícovku, nevěřil bych vám.“ Radost z toho, že se intenzivní a náročná práce na záchraně druhu podařila, je jistě potěšující. Pořád ale platí, že stačí jen málo, a druh vzkříšený v poslední chvíli může nadobro vyhynout.


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist