Jedním z vysoce probíraných témat dnešní doby je neustávající sucho v krajině. Zatímco v loňském roce přišlo až se začátkem května, letos jsme již v dubnu mohli v řekách a potocích sledovat rekordně nízké průtoky. Nízké hladiny podzemní vody, vyšší teploty přispívající k výparu a menší množství zásoby vody ve sněhu vytváří kompletní sucho v krajině. A jak se k tomuto problému staví naše vláda? Místo zlepšení kvality toků, revitalizací a investic do kvalitnějšího zemědělství podporuje spíše další zabetonování krajiny a pomáhá se zrychlením odtoku vody pryč.

Strom je ze zákona součástí pozemku, na kterém roste, a jeho majitel má povinnost o něj pečovat. Pokud roste ve městě nebo na kraji silnice, musí strom zvládnout solení, sešlapanou půdu, horko a málo vody, omezený prostor pro kořenění a spoustu dalších ústrků.

Okresní autobusová doprava v Kolíně si pořídila dvacet nových autobusů s pohonem na CNG. To je skvělá zpráva. Teď by se kolínskou cestou měla vydat i další města v čele s Prahou.

„Když se jdu projít do lesa, prožívám zvláštní směs smutku a vděku. Smutku, protože vidím vyschlou studánku, pokácené smrky i to, jak všechno nyní kvete dříve než obvykle. Jasné signály, že něco není v pořádku. A zároveň jsem vděčná za to, co nám příroda dává, slyším zpívat ptáky, vidím rozkvetlé stromy a potok krásně zurčí, i když je v něm méně vody, než bývalo,“ sdílela se mnou nedávno jedna paní na terapii.

Zelená dohoda pro Evropu je pojem, který nyní slýcháme stále častěji. Ne všem je ale jasné, co si pod tímto pojmem představit. Proto jsem se rozhodl tento dokument jednoduše představit a vysvětlit, proč ho považuji za důležitý.

V současné době jsou známy čtyři teorie, které se pokoušejí vysvětlit současné problémy lidstva – náhlou klimatickou změnu, která se projevuje růstem globálního oteplování, rychlým nárůstem koncentrace CO2 v atmosféře, doprovázené celou řadou lokálních či regionálních výkyvů počasí jako jsou ničivé záplavy, extrémně silné bouře i údery sucha.

Nedávno ministr zemědělství a i ministr pro životní prostředí měli vyjádření se zprofanovaným sloganem "udržení vody v krajině". Oba dva ví, co by se mělo. Oba dva navrhují řešení, které je v horizontech desítek, ne-li stovek let. Řešení o udržení vody v krajině stavbou desítek přehrad je to řešení na ty stovky let. Podotýkám, že nejsem žádný zapřísáhlý odpůrce staveb přehrad. Než se vykoupí pozemky, než se vyřeší všelijaké odvolání a odvolání odvolání, tak uběhne minimálně 20 roků. Příkladem jsou jednání o několik stovek metrů pozemků při stavbách silnic a dálnic. Než se vůbec začne s přípravami staveb, tak už dávno bude ČR připomínat víc než co jiného Saharu a možná už se bude psát jiné století. Nezanedbatelná je ovšem taky cena. Návrhy ministrů na udržení vody v krajině je plánováno na stovky miliard. V těch jejich návrzích je nejlíp vidět to jejich odtržení od reálného života a reálné situace. Jestli by nestálo za to vyměnit nebo propustit poradce. Ty plány ze všeho nejvíc připomínají přípravy na tunely a všelijaké odklánění peněz .

Letos bylo celé přenášení žab v lokalitě u "Zeleného kříže“ mezi Netolicemi a Bavorovem jiné. Začátek byl nezvykle brzký a zjištění, že je čas vyrazit bylo doslova den ze dne. Předjaří a chladné dny se vlekly, ale najednou se oteplilo, zavonělo jaro a já jsem vyrazila "na žáby“ poprvé 12. března. Za soumraku bylo na hrázi rybníka příjemných 12 °C a rybník a jeho okolí se ozýval známými zvuky, které jsou každoroční známkou toho správného času tahu žab a jiných obojživelníků. První večer byl plodný, během jednoho večera jsem přenesla skoro 150 jedinců ropuch, kolem deseti skokanů a pěti čolků.

Pandemie koronaviru lidské konání postavila z hlavy na nohy, abychom si konečně uvědomili své priority. Nákup roušek nám však ukázal, jak dopadneme v případě potravinové krize. Na dané problémy máme na svých ramenou hlavu. U mne jsou však pochybnosti zda svého rozumu použijeme správně.

Zemědělský výbor poslanecké sněmovny i ministr zemědělství přišli aktuálně s pozměňovacím návrhem k zákonu o potravinách a tabákových výrobcích, na jehož základě by měly mít obchody povinnost prodávat až 85 % českých potravin. Asociace soukromého zemědělství ČR tento návrh zásadně odmítá. Lapidárně řečeno, ať si každý prodává a každý kupuje legální zboží, jak chce.