Vláda nenápadně schvaluje kroky k dostavbě Dukovan. Protože blok jaderky je normální podnikatelskou cestou nerealizovatelný (tj. není možné, aby jej setrvale vysoce ziskový ČEZ zaplatil ze svých zisků, případně z běžného komerčního úvěru), vymýšlí vláda fintičku, která nás bude stát... kolik vlastně?

Interpelace z 24. 4. 2020 poslankyně Markéty Pekarové Adamové ve věci mokřadu Tály a (ne)úspěšnosti dosavadního boje Česka se suchem na ministra zemědělství Miroslava Tomana a ministra životního prostředí Richarda Brabce.

Včera jsme celý den stěhovali krávy ze zimoviště na pastviny pod Milešovkou. Je to vždy den plný intenzivní práce a nikdy nevím, jestli se v jeho průběhu něco nezvrtne, takže jsem pokaždé rád, když stěhování máme za sebou. Od večera se už krávy spokojeně pasou na čerstvé jarní travičce a já jsem na smrt unaven, ale šťastný.

Uhlíková stopa - množství skleníkových plynů, které vzniknou například během výroby konkrétního výrobku, jedné jízdy autem či jednoho života. Takřka vše v moderní době, která se zrodila spolu s rozmachem spotřeby fosilních paliv, lze přepočítat také na jednotky uhlíku, které se kvůli tomu vypustí do atmosféry. Touto závislosti si ovšem také řežeme pod sebou větev. Existují však způsoby, jak uhlík vracet zpět tam, kam patří, myslíme-li to s budoucností lidstva na Zemi vážně a nebereme-li vědu na lehkou váhu. Jaký je výchozí stav? A které cesty to jsou?

Vláda včera projednala novelu zákona o podporovaných zdrojích, která obsahuje zásadní nástroj pro podporu nových projektů obnovitelných zdrojů energie. Ty by měly nově vznikat pomocí tržní soutěže mezi zájemci o jejich výstavbu a podporu by získaly ty s nejlevnější nabídkou. Vláda však neumožní podporu pro vznik nových solárních elektráren. Přitom dle zkušeností ze zahraniční je právě fotovoltaika nejvýhodnějším opatřením pro spotřebitele elektřiny díky minimálním nákladům.

A už je tu sucho zase! Vždyť dříve to nebývalo a kdo za to vlastně může? Proč s tím něco nedělají (v lepším případě neděláme)? A jak to bude se suchem dál? Čtyři věty, které v různých obměnách rezonují v té části společnosti, které není příroda lhostejná. Čtyři věty, které tvoří základ čtyř hlavních bodů tohoto příspěvku a odborněji by se daly nazvat: monitoring sucha, příčiny suchých epizod, adaptace na nedostatek vláhy a výskyt sucha v budoucnu. Jak to tedy je?

Světem sice hýbe téma pandemie koronaviru, ale neměli bychom přes ní zapomínat i na další problémy naší společnosti, zejména když se jejich drama odehrává právě teď. Jedním takovým je i povolení povrchového rozhozu jedu STUTOX II, o kterém v souvislosti s přemnožením hraboše polního v tichosti rozhodl Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) v polovině února tohoto roku. Otevřel tak cestu k nekontrolovatelné otravě naší krajiny, respektive toho, co z ní na velkolánech ještě zbylo…

Článek o poklesu stavů kosa černého (Turdus merula) Petra Stýbla na Ekolistu z 5. 12. 2019 vyvolal diskusi, zda ptáků skutečně tolik ubylo, nebo je to jen laická nepozornost, respektive „nevědecký přístup“ (Tomáš Grim: Žádné senzační vymírání kosa černého se nekoná). Dovoluji si na tuto polemiku zareagovat nyní, na jaře roku 2020, kdy jsou již vytvořena kosí teritoria a lze porovnat početnost před hlavní vlnou viru Usutu a dva roky po něm.

Podle místních se před pěti roky rekonstruovala fasáda Základní školy ve Štěnovicích. Při kompletní rekonstrukci a zateplení budovy během několika měsíců zaniklo x přirozených historických hnízdních dutin pro rorýse obecné a byla odstraněna i všechna hnízda jiřiček obecných. Tenkrát ptáky nikdo neřešil a v důsledku ztráty hnízdišť populace obou druhů ve Štěnovicích výrazně klesly.

Naše planeta ukazuje lidem svoji sílu. Lidstvo neplní funkci dobrého správce a ochránce života a živých tvorů na Zemi. Chová se násilně, bezohledně vůči planetě i zvířatům.