Javore můj holý...

pověz, co jsi viděl, pověz, co jsi slyšel!
za dědinu, zdá se, na toulku jsi vyšel

a jak starý hlídač, do němoty zpitý,
osaměls tu náhle, do závěje vbitý.

Vždyť i já už, brachu, nějak potácím se,
z kamarádské pitky domů nevrátím se.

Tam jsem potkal vrbu, onde sosnu snící,
písně o létě jim zpíval v metelici,

v javor proměnil se s listy zelenými,
v javor nedotčený krutým mrazem zimy,

a pak, zrativ skromnost, s hlavou omámenou
s břízkou objímal se jako s cizí ženou.