https://ekolist.cz/cz/kultura/clanky/mista-na-mape-i-v-srdci
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Místa na mapě i v srdci

1.7.2005
Dvě desetiletí vznikaly eseje sebrané do přesto celistvé a výborné knihy Václava Cílka s tajemným názvem Makom, kterou na konci loňského roku vydalo nakladatelství Dokořán.
 
Toto slovo pochází z hebrejštiny a znamená místo – i když spíš jde o místo v srdci. V kabale pak znamená šesté nebe, kde se vše předurčuje, kde klíčí události, které poté dozrávají na Zemi. Všechny tyto významy poukazují i k obsahu knihy – její autor se v ní pohybuje od „reálných“ míst v krajině, přes jejich vztah k duši člověka, až ke vztahu k božské dimenzi. Přestože se jedná o sbírku už zveřejněných, byť často doplněných textů, celek je jednotný a celistvý, snad i víc než v Cílkově předchozí knize (Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán 2002, viz EkoList duben 2003). Jedná se ovšem o jednotu vpravdě barokní a postmoderní – texty se vinou v bohatých zákrutách a mění překvapivě i hravě směr, mísí žánry i běžné roviny nazírání. Vlastní vhledy a zkušenosti se prolínají s cizími texty, hojně a dlouze citovanými, náboženství se mísí s vědou, nejširší úvahy o civilizaci i přírodě s okouzlujícími a až ornamentálními detaily či téměř osobními vzkazy. Knihu v její pestrosti ještě doplňují barevné i černobílé fotografie Hany Rysové i samotného autora textů, štětcem a tuší črtané kresby Antonína Střížka a staré grafiky či dobové obrázky.

Obálka knihy Makom.
Repro: EkoList

Místa, města, krajiny

Tentokrát dělí Cílek své dílo na tři hlavní části, byť z toho, co bylo řečeno, je jasné, že vše se natolik prolíná, že jde víceméně o kontinuální přechody a dělení přibližné. První část „Místa, krajiny, návraty“ se soustřeďuje, jak název napovídá, především na konkrétní podoby krajiny a místa v ní. Najdeme zde stať o geniu loci středních Čech, podíváme se do Kutné Hory i Vrbčan u Kolína, Jíčína či Broumovska i Slovenského krasu. Všude nás autor provází českou, ale i slovenskou krajinou, „místy našeho srdce“, a ukazuje na nečekané spojitosti, zakotvenost v historii, ale i na otázky zcela současného přístupu ke krajině. Důležité je i to, jak místo dotvářejí konkrétní lidé – a mohou to být i opomínaní ruští umělci tvořící v Praze. Cílek nám ukazuje tajemstvím i posvátnem prodchnuté lokality i předměty (paládium země české), dokáže ale najít zalíbení i v průmyslové, i když spíš průmyslem opuštěné, kladenské scenérii.

Ve srovnání s minulou knihou se Václav Cílek neobrací tolik do krajiny přírody – hor, lesů polí a vsí, ale do krajiny městské. Vždyť také sám říká, že zatímco v 90. letech byla jedním z klíčových pojmů krajina, dnes je to město, byť do nějaké krajiny, do nějakého okolí zasazené a jím určované (a naopak). Proto také nevyužívá tolik svých znalostí z profese geologa, ale zajímá se víc o historii a současnost kultury a společnosti.

Moderní tradice

V druhé části knihy zvané „Zeitgeist: porozumět době, světu a medvědům“ jsou sebrané eseje a práce, v nichž Cílek uvažuje nad současným světem, globalizací a generačními trendy. Od konkrétních míst se tu stále častěji dostáváme do nitra, do srdce a mysli současného člověka. Setkáme se s polabským šakalem, klimatickými změnami, kulturou amerických bobos i bavorské vesnice. Cílek nevychází jen ze svých zkušeností přírodovědce, ale cituje i řadu současných ekonomů (Reich, Drucker). Kritickým okem hledí na některé současné trendy, nebo spíš na tok „moderního“ a jeho stíny, aniž by bylo ovšem možné označit ho za antiglobalistu nebo staromilce. Upozorňuje na psychologické přetížení, stárnoucí populaci i rozmělnění času na okamžiky, na informační mlhu kolem nás i na některé ekonomické ukazatele. S určitou melancholií otázky víc klade, než by na ně měl připravené odpovědi. Pokouší se – a není to jen v této části knihy – nějak dobrat bez manifestů či jednoznačných návodů soužití moderního s tradičním. Tradici a historii vidí ovšem jako tvořivější a modernější než modernitu samu, a to ať už jako inspiraci na zcela hmotné a přízemní úrovni při výrobě plotu, nebo v hlubších a duchovnějších rovinách. Především se však snaží, jak je úkolem intelektuála, věci pojmenovávat. A to bude velmi potřebné právě v době, která, zdá se, nastává a která bude plná otřesů a změn: „Je třeba si být vědom toho, že k největším sociálním transformacím (transformace je eufemismus pro krizi) obvykle dochází, pokud se protnou velké sociální změny a velké změny prostředí. A to je přesně situace, ve které se nalézáme.“ (s. 199)

Kladenský chrám boží Trojice. Kdysi vápenné pece.
Foto: Jan Stejskal/EkoList

Bohové i trpaslíci

V poslední, závěrečné části „Bohové, buddhové a trpaslíci“ směřování knihy logicky vrcholí (aniž bych chtěl jakkoliv snižovat části předchozí). Najdeme zde texty, v nichž se prolínají místa s posvátnem různého druhu a stupně – opravdu od bohů po trpaslíky. Cílek odvážně přechází od božstev k formulářům typu C a zpět k démonům i horám, s příznačným povzdechem nad roztříštěností, ke které nás nutí duch doby, Zeitgeist. Jsou zde popsány zážitky i úvahy o indiánském posvátnu z Utahu, zmrzlinářovy zážitky s bohy a démony Himalájí, „ženské duchovno“ mystičky Juliany z Norwiche, vize i duchové básníka Yeatse i postoj současného lesního thajského mnicha Adžana Sumedha z Norwiche. Vůbec tímto pestrým výčtem nechci Cílka zlehčovat, naopak. Otázky posvátného a božského patří přece mezi ty nejdůležitější, které před námi stojí. Pryč je doba, kdy jsme se rodili do víceméně jednotného náboženského výkladu církve a vlastně i jednoho Boha. Máme sice v Evropě svou silnou tradici, těžko však rezignovat na stejně živé podněty, které už nejsou jen plodem četby o exotických krajích – potkat buddhistického mnicha v dnešních městech je přece stejně tak pravděpodobné jako setkání s křesťanským knězem. Nelze asi převzít beze zbytku nějaký „exotický“ systém (co je to ale dnes ta exotika?) a stát se pravým indickým „jogínem ze Záběhlic“ – zároveň ale není možný bezvýhradný návrat k matičce církvi v tradičním slova smyslu. Buddha může být v Praze či Londýně „živější“ než leckterý tradiční evropský svatý. Nemůžeme zcela zapomenout na své kořeny, ale otázkou je, co vlastně roste nahoře a jak se to mění – a vlastně i to, kam až ty kořeny sahají; křesťanství přece také jednou odněkud „přišlo“. To je patrné právě i na české krajině, pro kterou je řada míst posvátná či „silná“ už od mnohem starších dob – máme nejen barokní kostelíky a kapličky, ale i menhiry a stará hradiště.

Cílek v mnohém a často naráží na takové prolínání a snaží se s tím nějak vyrovnat (nikde příslušnost k nějaké víře ovšem nedeklaruje), i když se někdy v textech pohybuje na hraně přílišného synkretismu, který tu a tam „uzobává duchovna“, aniž by se vynořoval nějaký opravdu konzistentní a hluboký základ.

Stejně jako se snaží vyrovnat s vyššími, duchovními i intelektuálními proměnami současného světa, snaží se postihnout i zdánlivě přízemnější změny a vzájemné vlivy v krajině, městě a na konkrétních místech a dělá to výbornou formou a dobře. Má velké znalosti a zkušenosti, ale dokáže nutit k zamýšlení neautoritativním a nenásilným způsobem, vychází z tradice zdejší kultury i přírodních věd, dokáže je ale překračovat. Pohybuje se po celém světě i v nejvyšších rovinách, nezapomíná ale na věci zcela přízemní a lokální. Ba dokonce vždy směřuje tok úvah k nějakému určitému problému nebo místu v krajině i našem srdci – tady totiž všechno nejen začíná, ale sem i míří.

Tato recenze vyšla v časopise EkoList 4/2005.


reklama

Karel Stibral
Autor je odborným asistentem na katedře filosofie dějin přírodních věd PřF UK.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist