Vaše dopisy
Na návštěvě v Mařenčině podvrší
Ekologické zemědělství
je přírodě přátelský způsob hospodaření, bez používání pesticidů
a umělých hnojiv.
V posledních letech zapouští pomalu
kořeny i u nás a tak jsme nakoukli na jedno malé ekologické
hospodářství jehož obyvatelé vyznávají životní styl postavený
ne na kořistnictví a touze po zbohatnutí, ale na úctě k přírodě
a životní skromnosti.
Mařenčino Podvrší najdeme ve vesničce Žampach, kousek
od Ústí nad Orlicí. Poetické jméno tohoto místa si skutečně nezadá
se skutečností. Pod malým lesnatým vrškem chaloupka obklopená
stromy, před zápražím záplava sluncem zalitých květin, na louce
políčko s obilím a zeleninou a v údolí pod domem se pasou koně.
Pana Františka Radvana, hospodáře v tomto královstvíčku, zastihujeme
při ohřívání oběda. Strávníků je více protože jsou zde na praxi
i tři studentky ze Střední zemědělské školy v Dalovicích. U oběda
se řeč stáčí nejen na výživu - Radvanovi jsou vegetariáni - ale
i na dřívější osudy pana Radvana.
Vyrostl na hájence, jeho otec byl i bylinkář a k
přírodě měli vždy blízko. Učil několik let v Poděbradech na sklářském
učilišti modelování (o vztahu k umění svědčí i olejomalby pana
Radvana v obýváku nebo graficky umně provedený znak farmy), vystřídal
několik vrátnic a nakonec dělal s koňmi v lese. V průběhu let
přišly dva infarkty. František Radvan se však nesmířil s tím,
že by po nich měl jen dvakrát denně jít na lehkou procházku a
brát nitroglycerin. Radikálně změnil životosprávu, vyloučil z
jídelníčku maso a začal postupně zvyšovat zátěž. Dnes hospodaří
na malé usedlosti, kde kdysi žili manželčiny rodiče, i když se
ovšem musí šetřit.
Hospodářství je nevelké, ale postupně se rozšiřuje.
Radvanovi začali s ekologickým zemědělstvím před třemi lety, kdy
jim družstvo neochotně počalo vracet postupně jejich pozemky.
Na začátku byl jeden hektar louky, dnes zčásti proměněný v ornou
půdu s políčkem obilovin a zelím. Procházíme se po okrajích záhonů
a kromě běžných zelenin vidíme i staré a netradiční plodiny jako
je pšenice dvouzrnka, bob zahradní či roketa setá, které má pan
Radvan z projektu Biodiversita ze šumperského svazu ekozemědělců
PRO-BIO. Vedle jsou tři hektary pole. Zde pěstuje brambory, hrách
a svazenku, kterou zaorá na zelené hnojení. Chválí si ale i její
medonosnost a to, že výborně potlačuje plevele. Postupně by chtěl
hospodář rozšířit pěstování zelí a další biozeleniny na prodej,
aby byl sortiment ve větším množství. Zatím je jí na velký prodej
málo, ale zeleninu má pan Radvan kvalitní, svědčí o tom i rozbory,
které dělala firma Deva vyrábějící dětskou výživu - obsah nebezpečných
dusičnanů v mrkvi byl nejnižší právě u biomrkví vyrostlých zde,
v Mařenčině Podvrší. Při rozšiřování ploch biozeleniny hospodář
ví, že nevystačí jen se svou pracovní silou. Má však dobrého pomocníka
koně Cara, se kterým dělá všechny polní práce. Nesháněl traktor,
ale nářadí za koně a dnes už má koňskou žačku, obracečku, shrnovačku
na seno i malý pluh na šetrné zpracování půdy.
Půda je základem zemědělství a pan Radvan o ní říká:
„Půda je živý organismus, zemědělec se na půdu nesmí dívat jako
na továrnu. Když z půdy uděláte špatným hospodařením mrtvý substrát,
tak z ní skutečně nedostanete více než do ní dáte. Rozbory půdy
ukazují že oproti 50. letům je dnes v půdě jen 30% mikroorganismů,
děje se s ní něco špatného. Taková půda pak skutečně už bez chemie
nemůže být. Podívejte se tady - po třech letech ekologického hospodaření
je půda živá a lehká - když tam vjedu s koněm a pluhem je to pohádka
- pluh brázdu lehce zvedá a obrací. Ale toto pole vedle, a ukazuje
na sousední pozemek, které jsme dostali od družstva teď, to je
jako byste zajel pluhem do betonu, půdě chybí lehkost, humus,
struktura, je úplně zničená“.
Protože farma je malá hledají Radvanovi příležitost
jak přivydělat na její zatím ztrátový provoz. Zkoušeli např. zapojení
v programu Eceat, venkovská turistika především pro zahraniční
turisty. Hlavním sponzorem usedlosti je ale paní Radvanová, která
pracuje v kanceláři Čedoku v Ústí nad Orlicí a nemalou část své
výplaty věnuje na její chod.
Do budoucna by Radvanovi chtěli rozšířit sortiment
biopotravin pro přímý prodej a pokusit se vytvořit okruh pravidelných
odběratelů biopotravin - tedy jakýsi klub přátel ekofarem. Biopotraviny,
vypěstované bez chemikálií, jsou totiž ještě něco více než jen
zdravá výživa. Při jejích pěstování šetříme přírodu a tak jejich
konsumací prospíváme nejen zdraví svému, ale i zdraví celého našeho
životního prostředí. Prozatím může návštěvník Mařenčina Podvrší
nakoupit biobrambory, biozelí a biojablka, příležitostně také
trochu kozího mléka od dvou koziček. Přijet však jde, i když návštěvník
nechce nakupovat - lze posedět a relaxovat na zápraží a vdechovat
klid a pohodu vesnického hospodářství nebo si udělat vycházku
na kopec Žampach a hledat zbytky středověkého hradu.
- Petr Dostálek
(redakčně kráceno)
„Půda je živý organismus, člověk
se na půdu nesmí dívat jako na továrnu“, tvrdí František Radvan.
Foto: Petr Dostálek