Český ráj se stal geoparkem UNESCO, spor o R35 pokračuje dál
Česká republika se původně pokoušela zapsat pískovcová skalní města Českého ráje na seznam světového dědictví UNESCO, kde už je třeba Praha nebo Telč. Tehdejší náměstek ministra životního prostředí Ladislav Miko ovšem na zasedání v Číně pochopil, že na to Český ráj nemá, ale že by se v případě stažení kandidatury mohl později ucházet o statut geoparku UNESCO. Jenomže geoparky mají ve světě mnohem větší rozlohu než do třech nevelkých území rozdělená CHKO. Proto byl původní návrh pracovníků Geologického ústavu Akademie věd rozpracován a oblast, která se nakonec stala geoparkem, se směrem na východ rozšířila až k Nové Pace. Zahrnuje tak vedle notoricky známých míst, jako jsou Prachovské skály nebo Trosky, taky míň navštěvovaná místa, jako jsou Bozkovské jeskyně, údolí Jizery u Semil nebo Novopacko.
 |
|
| Besedické skály (nedaleko Malé Skály) | |
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
Kategorie sedí
„Myslím, že kategorie geoparku Českému ráji sedí,“ říká dnes mineralog turnovského muzea Tomáš Řídkošil, jeden z lidí, kteří za kandidaturou stáli. Podle něj přišli s myšlenkou vytvoření sítě geoparků před pěti lety představitelé čtyř chráněných území z Francie, Německa, Řecka a Španělska. UNESCO se nápad zalíbil a od roku 2004 síť zaštítila svým jménem.
Při vyhlašování geoparku se přihlíží ke stovkám kritérií, k těm hlavním patří samozřejmě geologická kvalita a vzácnost území, ale taky jeho kulturní hodnoty. Posuzování jde ovšem až do takových drobností, jako je kvalita propagačních materiálů nebo množství významných vědeckých prací pořízených v oblasti. V zásadě by mělo být vybráno území, které už nějak chráněné je a které má navíc zpracovanou koncepci udržitelného rozvoje.
„Nejde o zvýšenou ochranu, je to prestižní známka, asi jako ekologicky šetrný výrobek,“ vysvětluje vedoucí Správy CHKO Český ráj Lenka Šoltysová. UNESCO podle ní prostě upozornilo na oblast, která má velkou geologickou hodnotu. „Mohlo by to místním pomoct uvědomit si, v jak cenném území žijí.“
Mít rád kameny
Vysvětlit ale lidem, co je na geologii zajímavého, je docela obtížné. Přestože v České republice najdeme místa, která jsou chráněná především kvůli jejich geologickým kvalitám (například jeskyně), širší veřejnost oceňuje spíš krásu krajiny, případně neobvyklost nějakého útvaru – a pak samozřejmě nějaké ty stromy, kytky a zvířata. Naproti tomu o geologii skoro nikdo nic neví – mít rád jakousi vrstvu kdesi v zemi se moc nenosí. Výjimkou jsou ale právě oblasti jako okolí Kozákova nebo Novopacko. Tam se totiž vyskytují neobvyklé a krásné nerosty, třeba acháty a jaspisy. V mládí je tady hledá každý druhý. Sbírky jsou často s pýchou udržovány až do dospělosti a nejcennější kousky zdobí obývací pokoje majitelů podobně jako jinde mušle z Bulharska nebo Chorvatska. V kamenech se tu taky kdekdo vyzná a pořádají se tu pravidelné výměnné burzy.
Zvlášť v okolí Nové Paky je pak na skalkách vidět i jiná zdejší vzácnost, a sice kousky zkamenělých stromů (tzv. araukarity). Najít se dají i na polích v packém okolí, nejpříhodnější je doba těsně po jarním tání sněhu, kdy je hodně odplavována zemina. Jeden z největších araukaritů je vystaven ve vitríně vedle novopacké Klenotnice. Uvnitř této budovy je pak unikátní sbírka drahých kamenů z okolí a zajímavá expozice o geologické minulosti kraje – do hezkého muzea ale zatím přichází jen zlomek návštěvníků, kteří každoročně zaplavují CHKO Český ráj nebo severněji položené Krkonoše.
Právě značka geopark by podle Tomáše Řídkošila z turnovského muzea mohla upozornit i na další cenné lokality oblasti. Podobný účinek očekává i Jaroslava Hynková, starostka Lomnice nad Popelkou. „Udělení známky geoparku vítám. Je to příležitost, jak upozornit, že tady nejsou jen Prachovské skály a Hrubá skála.“
Vedoucí CHKO Lenka Šoltysová si od ocenění rovněž slibuje snadnější přístup k financím z evropských fondů, které by měly sloužit na opravy stezek, zlepšení informačních tabulí, ale taky k výstavbě záchytných parkovišť. Hlavním informačním centrem parku se má stát Muzeum Českého ráje v Turnově, podobně by ale měla sloužit taky menší muzea v okolí, například v Jilemnici. V plánu je rovněž vybudování pěti nových naučných stezek s geologickou tématikou. Stejně jako Tomáš Řídkošil z muzea i Lenka Šoltysová doufá, že v kraji postupně převládne rodinná turistika zaměřená na poznání.
Problémy se můžou zhoršit
Pozornost upřená na Český ráj ale může přinést zhoršení problému, který CHKO už dlouho trápí. I v odborných podkladech totiž jasně stojí, že mnohé oblasti, třeba Suché skály a Hruboskalské skalní město, jsou turismem silně poškozeny. Ruku v ruce s tím jde velký tlak na zastavění krajiny. Lidé by si nejradši postavili barák nahoře na Troskách. Napomáhá tomu i postoj majitelů pozemků. Často jim připadá, že půda zbytečně leží ladem, a proto ji radši někomu prodají k výstavbě domu. Vůbec nejhůř je ale ochranáři vnímána plánovaná výstavba čtyřproudé rychlostní silnice R35, která by oddělila severní a střední část CHKO Český ráj (víc viz níže). Podle ministra životního prostředí Libora Ambrozka silnice dálničního typu do tak cenného území nepatří. Teoreticky by Český ráj o členství v síti geoparků mohl dokonce přijít. Propůjčuje se totiž jen na tři roky, po jejich uplynutí se obnovuje.
 |
||
| Trosky. | ||
| Foto: Jan Stejskal/EkoList |
| Jak dál s R35?
Liberecký kraj v roce 2003 představil koncept územního plánu vyššího územního celku Liberecký kraj. Jeho zpracovatelé do návrhu zakreslili i čtyřproudou rychlostní silnici R35 z Jičína do Turnova v koridoru mezi Hrubou Skálou a Kozákovem. Proti tomu se ale začali bouřit obyvatelé dotčených obcí a založili několik občanských sdružení. Představa silnice dálničního typu mezi severní a střední částí CHKO Český ráj straší rovněž její správu. „Dnes je to největší hrozba krajině a přírodě Českého ráje,“ pokyvuje hlavou vedoucí CHKO Lenka Šoltysová. Ve hře je několik variant severních, které všechny vedou mezi Kozákovem a Hrubou Skálou a všechny mají procházet úzkým údolím v jižní části Turnova. Proti nim stojí tzv. jižní varianta, která by území Českého ráje obcházela z jihu a u Mnichova Hradiště by se napojila na už existující rychlostní silnici mezi Prahou a Libercem. V úvahu připadá i zachování současné dvoupruhové silnice s tím, že by se na několika místech opravila, rozšířila a postavily se obchvaty obcí. Liberecký kraj se zatím klonil spíš k jedné ze severních variant. Ze strany kraje je to pochopitelný přístup. Silnice je pro něj důležitá, a kdyby se stavěla na jeho území (což je případ severních variant, jižní varianta vede z velké části přes kraj Středočeský), může víc tlačit na její co nejrychlejší zprovoznění. Navíc může ovlivnit, které firmy budou silnici stavět. Aby zjistil, která varianta má nejmenší dopad na životní prostředí, nechal kraj celý koncept územního plánu posoudit z hlediska vlivu na životní prostředí. Podle Pavla Kučírka, který tým posuzovatelů vedl, vyšla jako nejlepší jedna ze severních variant. To ovšem vyvolalo protesty u odpůrců severní trasy, které ještě zesílily poté, co zjistili, jakým způsobem tým Pavla Kučírka ke svému závěru došel. „V posudku je spousta chyb a kritéria, podle kterých se hodnotily trasy, jsou nejasná. Vypadá to, jako kdyby zpracovatel vybral variantu, která se hodila kraji,“ říká Martina Pokorná z občanského sdružení S drakem rval se Michael a opoziční zastupitelka Libereckého kraje. Podle ČTK na veřejném projednávání letos v květnu autoři studie chyby přiznali, ale odmítli, že by byl závěr účelový. Výsledky studie jako věcně nesprávné odmítlo i ministerstvo životního prostředí. Posuzovatelé totiž úsek jižní varianty mezi Mnichovým Hradištěm a Turnovem hodnotili, jako kdyby se měl teprve stavět. Jenomže auta po něm burácejí už pěkných pár let, což výsledky studie zkreslilo. MŽP taky upozornilo na „zcela nevyhovující hodnocení krajinného rázu“. Nejvíc námitek proti studii podalo město Rovensko pod Troskami, Kučírkův tým ale u velké části z nich pouze konstatuje, že se město mýlí. Chyby, na které Rovensko upozorňovalo, přitom bijí do očí. Pavel Kučírek ve vypořádání připomínek například tvrdí, že „vyšší polohy Kozákova jsou zalesněné. Nelze z nich vidět R35“. Vrchol Kozákova ovšem zalesněný není a kromě parkoviště a restaurace je na něm dokonce i rozhledna. MŽP proto nešetří kritikou autorů: „Zpracovatel by si měl být vědom skutečnosti, že nedostatečnou znalost území nelze kompenzovat autoritativní dikcí vypořádání připomínek.“ Celá dokumentace přišla Liberecký kraj na 480 tisíc Kč. Podle sdělení odboru územního plánování Libereckého kraje bude jejím dopracováním znovu pověřen Pavel Kučírek. Měl by to udělat zdarma na základě reklamačního ujednání ve smlouvě. V současné době Liberecký kraj jedná s ministerstvem životního prostředí – chce znát přesné požadavky na dopracování dokumentace. Oficiální stanovisko, která z variant R35 by se měla stavět, zatím žádné neexistuje. |
Článek je převzat z tištěného EkoListu 11/2005.
reklama
