zpět  

Co by v domácí lékárně být nemělo

❮ ❮ předchozí                   další ❯ ❯

Blín černý (Hyoscyamus niger) – Náleží do čeledi lilkovitých (Solanaceae) a rozhodně nepatří mezi rostliny, které bychom mohli doporučit k domácímu léčení. Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté látky, zejména alkaloidy L-hyoscyamin, atropin, skopolin, skopolamin, aposkopolamin, norskopolamin, apoatropin, kuskohygrin, littorin. Kromě toho je v blínu obsažen glykosid hyoscypikrin, steroidy daucosterol, β-sitosterol, laktony kumarin, skopoletin, eskuletin a organické kyseliny (stearová, palmitová, linoleová, tropová). Nejvyšší koncentrace účinných látek je v semenech a kořenech. Ve středověku se blín přidával do piva ke zvýšení opojnosti a byl také nedílnou součástí čarodějnických mastí, protože má silné psychotropní účinky. Využíval se však také k tlumení bolesti zubů, proti zápalu plic, k odstranění nechutenství i jako anestetikum. Olej ze semen byl využíván při revmatických bolestech. Ještě v poměrně nedávné době byly sušené listy blínu také jednou ze složek antiastmatických cigaret, v současnosti se používá jako zdroj tropanových alkaloidů pro farmaceutický průmysl. Užívá se list (Folium hyoscyami), semeno (Semen hyoscyami) a nať (Herba hyoscyami), téměř výhradně z pěstovaných rostlin. Otravy blínem jsou poměrně vzácné, v současné době k nim dochází nejčastěji při „experimentování“ s jeho psychotropními účinky. Ty využívali již staří Germáni, kteří blín pěstovali na svatých políčcích. Kořen, který používali k navození věšteckého stavu, musel být vyhrabán nahou dívkou. Ve středověku stačilo používání blínu jako důkaz, že obviněná osoba se zabývá čarodějnictvím. Prvními příznaky otravy jsou široce rozšířené zorničky, sucho v ústech, zrychlený tep a zčervenání v obličeji. Alkaloidy obsažené v blínu tlumí srdeční činnost a způsobují zastavení dechu, což přivodí smrt. Jako antidotum se podává fyzostigmin nebo pilokarpin, jako první pomoc je dobré při perorálním užití vyvolat zvracení a podávat živočišné uhlí.<br />
Blín černý (Hyoscyamus niger) – Náleží do čeledi lilkovitých (Solanaceae) a rozhodně nepatří mezi rostliny, které bychom mohli doporučit k domácímu léčení. Celá rostlina obsahuje prudce jedovaté látky, zejména alkaloidy L-hyoscyamin, atropin, skopolin, skopolamin, aposkopolamin, norskopolamin, apoatropin, kuskohygrin, littorin. Kromě toho je v blínu obsažen glykosid hyoscypikrin, steroidy daucosterol, β-sitosterol, laktony kumarin, skopoletin, eskuletin a organické kyseliny (stearová, palmitová, linoleová, tropová). Nejvyšší koncentrace účinných látek je v semenech a kořenech. Ve středověku se blín přidával do piva ke zvýšení opojnosti a byl také nedílnou součástí čarodějnických mastí, protože má silné psychotropní účinky. Využíval se však také k tlumení bolesti zubů, proti zápalu plic, k odstranění nechutenství i jako anestetikum. Olej ze semen byl využíván při revmatických bolestech. Ještě v poměrně nedávné době byly sušené listy blínu také jednou ze složek antiastmatických cigaret, v současnosti se používá jako zdroj tropanových alkaloidů pro farmaceutický průmysl. Užívá se list (Folium hyoscyami), semeno (Semen hyoscyami) a nať (Herba hyoscyami), téměř výhradně z pěstovaných rostlin. Otravy blínem jsou poměrně vzácné, v současné době k nim dochází nejčastěji při „experimentování“ s jeho psychotropními účinky. Ty využívali již staří Germáni, kteří blín pěstovali na svatých políčcích. Kořen, který používali k navození věšteckého stavu, musel být vyhrabán nahou dívkou. Ve středověku stačilo používání blínu jako důkaz, že obviněná osoba se zabývá čarodějnictvím. Prvními příznaky otravy jsou široce rozšířené zorničky, sucho v ústech, zrychlený tep a zčervenání v obličeji. Alkaloidy obsažené v blínu tlumí srdeční činnost a způsobují zastavení dechu, což přivodí smrt. Jako antidotum se podává fyzostigmin nebo pilokarpin, jako první pomoc je dobré při perorálním užití vyvolat zvracení a podávat živočišné uhlí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Vladimír Motyčka / Naše příroda