Jakub Kučera a Lukáš Rejzek: Greta. Důležité je poselství, ne posel

Projev šestnáctileté švédské aktivistky Grety Thunberg, který nedávno přednesla na půdě OSN, vzbudil mnoho emotivních ohlasů. Pro Lukáše Rejzka a Jakuba Kučeru jsou zajímavé hlavně ty, které se obecně týkají postoje k ekologii a klimatickým změnám, případně boje s nimi. V českém mediálním prostoru mezi nimi vynikaly zejména reakce členů ODS.

Důležité je poselství, ne posel

Debata o vystoupení Grety Thunberg v OSN se pohybuje ve třech rovinách. Tou první je samotná její osoba a forma, kterou pro svůj projev zvolila. Celá řeč se nesla v duchu silných emocí, někdo by řekl až hysterie, avšak ve své podstatě považujeme celou tuto rovinu za irelevantní. Důležitý je především obsah sdělení, nikoliv posel samotný. Žijeme ostatně v době všemožných populistů, dogmatiků a lobbistů, kdy na prostá fakta a statistiky slyší stále méně lidí. Na důležitá témata je někdy potřeba upozornit neokázalým způsobem, klidně zvolit strategii expresivních výrazů až určitou teatrálnost projevu.

Co se týče vlastního sdělení, tak nám mladá Švédka pouze říká, že za změnou klimatu stojí s velkou pravděpodobností lidská činnost a z dlouhodobého hlediska je ekologická situace neudržitelná. S tím se ztotožňuje i naprostá většina vědecké obce. Druhou rovinou debaty je tedy samotná klimatická změna, její příčiny a možné důsledky. Vědci tvrdí, že pokud se zásadně nezmění struktura světového průmyslu a částečně také způsob našeho života, dojde k environmentální katastrofě. Nechceme se zde pouštět do rozboru konkrétních vědeckých důkazů podporujících tato tvrzení a je pravda, že nepanuje jasný konsenzus, do jaké míry stojí za vzestupem globálních teplot lidská činnost a do jaké míry se jedná o přirozený jev. Vycházíme ovšem z toho, že nějakým způsobem lidstvo klima ovlivňuje. Naopak by nás překvapilo, kdyby oněch 36 gigatun CO2 a kvanta dalších skleníkových plynů, které lidstvo ročně vypouští do atmosféry, žádný vliv nemělo. Preferujeme zásadu opatrnosti a nechceme riskovat, že zatímco budeme čekat na nezvratné důkazy o globálním oteplování, naši planetu nenávratně zničíme. V sázce je opravdu mnoho.

Jak nezačít přínosnou debatu

Třetí rovinou debaty je obecný přístup především politiků ke klimatickým změnám a debatě o nich. Tomu se chceme věnovat především. Pokud se nám nepodaří otevřít věcnou a rozumnou diskuzi, nemůžeme počítat s efektivním řešením enviromentálních problémů, alespoň ne v rámci naší demokratické společnosti. Hrozí, že se dva znepřátelené tábory ještě hlouběji zakopají ve svých názorech a téma jen přispěje k dalšímu štěpení společnosti. V tomto ohledu nás nejvíce zarazila reakce ODS.

Nejde nám o divoké spekulace o zdravotním stavu Grety Thunberg, případně kdo za ní stojí, které předvedl poslanec Skopeček. Jde nám o celkový přístup k debatě o klimatických změnách, zejména pak jeho myšlenkové zakotvení. Z našeho pohledu výstižně shrnul postoj řady představitelů konzervativního proudu a současné ODS její předseda Petr Fiala. Ten pro Novinky (24.09.2019) uvedl: „Mladí lidé mají jistě právo na radikální postoje a revoltu. Pozornost, která je věnovaná Gretě Thunberg, je ale přehnaná a nezdravá. Jsem na straně rozumu, svobody a odpovědnosti, ne na straně ideologie a omezování svobody.“

Zlé ideologie a dobré hodnoty

V tomto relativně krátkém výroku (vlastně si vystačíme jen s poslední větou), je zarážejících rovnou několik věcí. V prvé řadě jde o již téměř tradiční používaní slova ideologie v pejorativním slova smyslu. Jakožto politolog ale Fiala jistě ví, že mezi ideologie patří liberalismus a často se mezi ně řadí také konzervatismus, na kterých občanští demokraté zjevně staví, když svou stranu výslovně prezentují jako liberálně konzervativní stranu. ODS se sama také považuje na rozdíl třeba od ANO za stranu hodnot – viz například jejich nová kampaň spojená se sametovou revolucí „Hodnoty listopadu 1989“ – a sám Fiala o hodnotách, konkrétně svobodě a odpovědnosti, ve výroku mluví. Ideologie, světonázory a hodnoty, respektive hodnotové žebříčky, jsou ale spojené nádoby a ideologie nutně z určitých hodnot vychází.

Zrovna ODS by nemělo překvapovat, že do demokratické diskuze zasahují občané s odlišnými hodnotovými žebříčky. Třeba je pro ně důležitější rovnost než svoboda jednotlivce. Nebo může být preferovanou hodnotou samo životní prostředí. Nežli se navzájem obviňovat z „ideologických“ přístupů měli bychom spíše usilovat o oboustranné pochopení a následnou shodu. Někdy navíc nabýváme dojmu, že pokud někdo jedná výlučně „ideologicky“, pak jsou to právě představitelé ODS.

Například europoslanec Jan Zahradil otevřeně označuje ekologii za levicové, tudíž zavrženíhodné téma. Vítanou změnou může být proto přístup Zahradilova kolegy z europarlamentu a ODS Alexandra Vondry. Ten nedávno v rozhovoru pro časopis Respekt připustil, že i konzervativci by se měli životnímu prostředí věnovat, když jej označil za „bytostně konzervativní téma“.

Racionalita bez vědeckých faktů

Petr Fiala dále tvrdí, že ODS stojí na straně rozumu. Obdobně se i Vondra chce zapojit do debaty „z pozice zdravého rozumu, umírněnosti a neideologičnosti“, jak pronesl v již zmíněném rozhovoru. Není ovšem v situaci, ve které se momentálně nacházíme, rozumnější akceptovat názory vědců? Ano, věda není neomylná a vše je potřeba brát s jistou rezervou. Ani my si nemyslíme, že máme nyní propadat panice a například neprodleně zakázat létání letadlem. Nejde nám ale do hlavy, jak ono volání po racionalitě a rozumu skloubit s minimálně implicitním ignorováním vědeckých poznatků. ODS často volá po racionální debatě, pokud ovšem budeme ignorovat vědecká fakta, o čem ji vlastně povedeme? O Protokolech sionských mudrců nebo rovnou o princi Bajajovi?

Další z hodnot, které ODS prominentně zastává, je odpovědnost. I pro nás je odpovědnost důležitá, ale opět se nemůžeme ubránit jistému zmatení. Z úst reprezentantů ODS slýcháváme fráze typu: „Chceme zodpovědnou fiskální politiku. Nechceme zatížit dluhem budoucí generace.“ Co ale stav životního prostředí? Proč téma odpovědnosti za osudy našich potomků nefunguje i v otázce jeho ochrany? Kde je zodpovědnost vůči budoucím generacím za to, že zdědí životní prostředí, kde se dá žít alespoň tak dobře jako dnes? Není nesmyslné se úzce zaměřovat na ekonomické podmínky, třeba výši budoucího dluhu, a ignorovat fakt, že se, řečeno (snad) s nadsázkou, zanedlouho upečeme?

Svoboda jen pro vyvolené

Fiala ve své reakci zmiňuje také svobodu. I my máme svobodu jednotlivce v hodnotové hierarchii vysoko. Většina představitelů ODS ale svobodu automaticky klade do protikladu s bojem proti klimatickým změnám. Opatření proti nim omezují naše možnosti, tudíž svobodu. Jednak i konzervativci dobře tuší, že někdy stát může, nebo dokonce musí, omezit svobodu jednotlivce ve prospěch vyššího společenského cíle. Dnes už víme, že neviditelná ruka trhu zkrátka na všechno nestačí. Důležité je, aby měl na daná opatření stát mandát od voličů a ideálně na nich panovala celospolečenská shoda.

Další věcí je, že svoboda v pojetí ODS zní hlavně jako svoboda nás, obyvatel tzv. prvního světa – my bychom měli mít možnost dělat si, co chceme. Naše aktivity mají ale s velkou pravděpodobností dopad na živobytí třeba obyvatelů Afriky, kterým vysychají poslední pole. Neomezujeme naším chováním jejich svobodu? Nebo je svoboda obyvatel tzv. třetího světa, kteří klimatickými změnami trpí více, podřadná ve srovnání s tou naší? Jsou všichni lidé svobodní, ale někteří jsou svobodnější? Americký právník Clarence Darrow kdysi řekl: „Vlastní svobodu můžete chránit pouze ochranou svobody ostatních. Ty můžeš být svobodný, pouze pokud jsem já svobodný.“ Zejména v dnešním globalizovaném světě bychom se měli nad tímto výrokem důkladně zamyslet.

Zbytečné strašení

Posledním příkladem, kdy členové ODS zbytečně komplikují nutnou debatu, je vztah moderního průmyslu a kapitalismu na jedné straně, a boje proti klimatickým změnám na straně druhé. Například Ivo Strejček, dlouholetý europoslanec za ODS a současný člen správní rady Institutu Václava Klause, zopakoval v DVTV (24.09.2019) názor, že dekarbonizace, tedy snížení emisí skleníkových plynů, nutně znamená deindustrializaci a úpadek naší životní úrovně. Když se podíváme například do sousedního Německa, zjistíme, že loňské německé emise skleníkových plynů poklesly na úroveň, které naposledy dosahovaly v letech 1954-1955. Němci se ale nepochybně těší vyšší životní úrovni než před 65 lety.

ODS zde podle nás zbytečně přistupuje na častý argument protistrany, která jedinou možnost, jak zastavit klimatické změny, vidí v jakémsi „ne-růstu“. Ekonomický růst, a zde máme na mysli hlavně zvýšení životní úrovně obyvatelstva, protože růst sám pro sebe je k ničemu, přece už dávno neznamená jen více vytěžených tun uhlí nebo odlitých tun oceli. Obdobně se můžeme setkat s názorem, že snaha zastavit klimatické změny znamená konec kapitalismu. Nám naopak připadá, že je to kapitalismus a svobodné trhy, co může přinést řešení našich problémů, respektive najít to ekonomicky nepřijatelnější. Kapitalismus není v přímém rozporu se snahou ochránit životní prostředí a vcelku dobře se může jeho hybná síla uplatnit v rámci mantinelů daných snahou zastavit klimatické změny. Stejně jako se vypořádal se zákazem otroctví nebo s českou regulací omezující emise síry v průběhu 90. let.

D jako demokratický, ne demagogický

Rádi bychom, kdyby nejen ODS začala přistupovat k tématu klimatických změn konstruktivně. Měli bychom akceptovat vědecká fakta, ačkoli mohou být stále nepřesná, a začít jednat. K tomu potřebujeme živou a racionální diskuzi. Proto nás mrzí, že zrovna ODS už od začátku debatu svým postojem sabotuje, zásobuje nás floskulemi o nebezpečných zelených ideologiích a zmanipulovaných jedincích. Vše je pak korunováno odkazy na hodnoty, které ODS brání před „zelenými fanatiky“, aniž by bylo patrné, zda má sama ve svých hodnotách jasno a není o nic méně fanatická. Vrcholem této občansko-demokratické demagogie je škatulkování lidí pod všelijaké diagnózy a „ismy“, jak nám předvedli třeba Skopeček a Strejček. Ten zcela v tradici „klausismu“ přišel například s termínem „gretismus“ (klausismus = vymýšlení bezobsažných slov končících na -ismus). Od strany s ambicí vést tuto zemi očekáváme rozumnější přístup. V tomto ohledu nás těší, že nedávno představený program ODS ochranu životního prostředí reflektuje. Ovšem nebyla by to ODS, kdyby vzápětí její ústavně nejvýše postavený představitel, předseda Senátu Kubera, nepředvedl v rozhovoru pro TV Seznam (09.10.2019) notnou dávku demagogie, navíc podepřenou nepodloženými fakty.

Hlas ODS bude v nadcházející debatě důležitý. I pro nás je svoboda zásadní hodnotou a nemyslíme si, že by měla být v zájmu ochrany životního prostředí bezdůvodně omezována. Zároveň nemusí snaha odvrátit změny klimatu anebo se vypořádat s jejich následky nutně znamenat konec současného ekonomického modelu. Zvýšení naší životní úrovně také nemusí nutně vést k vyšší ekologické zátěži, a ačkoli boj s klimatickými změnami jistá omezení oproti business as usual přinese, rozhodně nemusí jít o „zánik naší civilizace“. Je to právě náš netečný přístup k enviromentálním otázkám, který podstatně zvyšuje riziko velkých a nepříjemných změn v našich životech. Doufáme, že ODS předloží racionální program, jak se s danými problémy vypořádat, aby v naší společnosti rozum, svoboda a odpovědnost stále hrály prim.

---

reklama

---