Pavel Poc: Vězení o velikosti 21 × 29 cm

V Evropském parlamentu byla dne 25. září zahájena evropská občanská iniciativa, jejímž cílem je skoncovat s klecovými chovy, jejichž problém není pouze etický. Tristní životní podmínky za sebou zanechávají zbídačená a apatická zvířata náchylná na nemoci. Slavnostní zahájení iniciativy v České republice proběhne dnes 9. října ve 12h na Malostranském náměstí. Pokud se iniciativě podaří do jednoho roku posbírat napříč EU milion podpisů, Evropská komise bude nucena přijít s legislativním návrhem jak tento problém řešit.

Česká republika je na tom v porovnání s ostatními evropskými zeměmi docela špatně. V klecích je chováno až 84 % slepic nosnic a 96 % králíků chovaných na maso. Až 90 % všech prasnic ve velkochovech stráví třetinu svého života v porodních klecích či kotcích. Ani chov brojlerů ve stodolách není z hlediska životních podmínek o mnoho lepší. I zde se setkáváme s nedostatečným životním prostorem a intenzivním způsobem chovu, který z nich živých tvorů dělá pouhé produkční jednotky. Život prasnice je například orientovaný porodním turnusem, zatímco brojler za svůj krátký život, který se pohybuje v rozmezí 5-7 týdnů, zažije pouze výkrm, stres a porážku. Zvířata pak vlivem takového zacházení trpí různými onemocněními, parazity, úbytkem kostní tkáně, dýchacími a zažívacími problémy či dermatitidami.

Ochrana zdraví zvířat a následně našeho vlastního zdraví je zde potlačena ekonomikou. Hojné používání antibiotik ve velkochovech, které pokrývají asi 70 % celkové spotřeby antibiotik v Evropské unii, často slouží k prevenci, nikoliv léčení nemocí. V České republice je až 86 % celkové spotřeby antibiotik ve velkochovech podáváno v krmivu a ve vodě. Jejich nadužívání je pak také příčinou nárůstu rezistence některých bakterií. Používáním nerozumných metod produkce masných produktů si nakonec pleteme bič sami na sebe.

Přitom existují alternativy, které zvířatům poskytnou podmínky vhodné pro uspokojení jejich přirozených potřeb. Vše je jen otázkou farmářské kultury. Se společností, která považuje mrzačení živých tvorů za běžnou hospodářskou praxi, zjevně není všechno v pořádku. Řada evropských zemí již některé typy klecových chovů zcela zakázala. Lucembursko zakázalo chování nosnic v tzv. obohacených klecích, kde slepice žije na prostoru velkém asi jako papír A4. Králičí klece, u kterých je tento prostor ještě menší, jsou v Belgii postupně vyřazovány a Švédsko nepoužívá klece pro chov prasnic.

V biologickém zemědělství jsou samozřejmě klecové chovy vyloučeny. Stejně tak i bezstelivové a trvale vázané ustájení. Rozdíl je také v potravě. Krmit se smí pouze krmivem pocházejícím z organického zemědělství. Preventivní podávání antibiotik a stimulátorů růstu je zakázáno. Oproti konvenčnímu zemědělství pak zvířata nejsou exponována takovému množství chemických látek, které pronikají i do naší potravy. U chovatelů, kteří přešli na organická krmiva bez reziduí glyfosátu, se například snížilo množství potratů a degenerovaných mláďat. Vyšší cena potravin je tedy logickým důsledkem nákladnější výroby. S tím však koresponduje i jejich vyšší kvalita.

O tom, že klecový chov mohou ukončit především spotřebitelé, vypovídá situace na trhu s vejci. Na základě veřejného tlaku již řada prodejců prodej vajec nosnic chovaných v klecích ukončila. Tím je vytvářen i tlak na dodavatele, kteří se přizpůsobují poptávce. Pokud však nezměníme své spotřebitelské chování, Česká republika bude nadále patřit mezi země, kam putují výrobky ze zemí, které by se je na svém trhu neodvážily prodávat.

---

reklama

---