Jakub Hruška: Ano, nad Bečvou stále zataženo

K úvahám ing. Klicpery o našem pokusu se solí na Bečvě dne 27. 7. bych rád podotknul:

---

reklama

---

Především, nic z toho, co ing. Klicpera ve svém příspěvku uvedl, nezpochybňuje to, proč jsme náš experiment udělali - tedy prokázání skutečnosti, že již po 820 metrech od rožnovského kanálu jsou rozpuštěné látky, které z něj vytekly, již zcela rozptýleny v celém příčném profilu řeky. To je zcela zásadní pro možnou interpretaci potenciální kontaminace řeky Bečvy z tohoto zdroje.

Dále bych ocenil, kdyby ing. Klicpera vedl faktickou diskuzi, a nepoužíval osobní a politické invektivy k „posílení“ svých argumentů.

A nyní k faktům:

1. Nikdy jsme netvrdili, že průtok v Bečvě v době a v místě experimentu byl 3,1 m3/s. Tento průtok byl na stanici ČHMÚ v Teplicích nad Bečvou, kde jsou veřejně přístupná okamžitá data k dispozici na https://hydro.chmi.cz/hpps/hpps_prfdyn.php?seq=307352. Vodočet Teplice leží na říčním km 40,4, vyústění rožnovského kanálu na km 60,0. Je tady 19,6 km po proudu od místa zahájení experimentu. Průtok z Teplic jsme používali pouze jako referenční hodnotu vůči průtokům ze stejné stanice ze dne havárie 20.9.2020, protože je to k Juřince (místo, kde jsme měřili koncentrace) nejbližší oficiální limnigraf na řece Bečvě.

Průtok v době a místě našeho experimentu byl nesporně mnohem menší než 3,1 m3/s, se kterým ve svých výpočtech počítá ing. Klicpera. A to ze dvou důvodů: Do Bečvy mezi Valašským Meziříčím a Teplicemi ústí mnoho dalších přítoků (např. Mřenka-Jasénka, Juhyně, Jasenický potok, Svinov, Loučský potok, Špičský potok, Hluzovský potok, Hlubocký potok), které logicky zvyšují průtok v řece mezi Juřinkou a Teplicemi.

Dále z našich pozorování během experimentu vyplývá, že během experimentu voda v řece klesala (přestože průtok v Teplicích byl celou dobu konstantní). Malý pokles průtoku během experimentu lze doložit i koncentracemi dalších měřených látek (které nebyly přídavkem soli ovlivněny) – například koncentrace síranů, hořčíku a draslíku vzrostly kontinuálně zhruba o 10 %, což lze dát do souvislosti s poklesem průtoků, kdy se tyto látky postupně „zahušťují“.

Všechny výpočty látkových toků chloridů a sodíku, které znalec provedl, jsou evidentně zatíženy velikou chybou – použitý nerealisticky vysoký průtok nadhodnocuje množství proteklých látek (látkové toky). A právě na látkových tocích ing. Klicpera staví kritiku našeho experimentu.

Dále se pan ing. Klicpera spletl (nejméně) v „přepočtu“ první části našeho experimentu. Cituji z jeho článku: V první části, asi od 10:15 do 11:15 hod (60 min) se zvyšovala koncentrace Cl- z 17,8 na 19 mg/l, tedy o 1,2 g/m³. Průtok za tuto dobu 60x186=11.160 m3 a chloridů proteklo cca 11.160 x 1,2 = 13,392 kg.

Chyba je v tom, že během této doby došlo ke zvyšování koncentrace průběžně (z nulového přírůstu na maximální přírůst oněch 1,2 g/m³ po první hodině (navíc k výpočtu této hodnoty zde byl použit špatný, a to vyšší, průtok)). Správná hodnota látkového toku by tedy ležela na polovině této hodnoty. Pokud obě chyby opravíme, a předpokládejme, že skutečný průtok byl 2/3 z průtoku v Teplicích, pak nedostaneme 13,392 kg, ale 4,4 kg soli během první hodiny zvýšené koncentrace. To již zcela koresponduje s námi použitým množstvím 20 kg soli.

2. Molární nepoměr mezi chloridy a sodíkem (v řece bylo méně sodíku než by odpovídalo chemickému poměru v molekule NaCl) může vzniknout adsorpcí nebo iontovou výměnou sodíku za jiné kationty přímo v řece.

Bečva je, místní prominou, velmi špinavá. Je v ní množství minerálů a živin, řeka je značně eutrofizovaná průmyslovým i komunálním znečištěním a splachy hnojiv z polí. Dno a kameny jsou plné nárůstů řas a baktérií, voda je plná suspenzí a plovoucích řas a sinic. Všechny tyto povrchy mají značnou adsorpční a ionto-výměnnou kapacitu. Je velmi pravděpodobné, že část Na⁺ (sodík je kladně nabitý kationt) se vazebně vyměnila za jiné kationty – v úvahu připadá hlavně vápník (Ca²⁺), kterého jsou v řece vysoké koncentrace. Zejména na začátku pokusu, než se NaCl rozředil, byla jeho iontová síla vysoká a iontová výměna mohla probíhat. A proto v řece „ubylo“ sodíku vůči chloridům, protože chloridy tyto adsorpční a iontově-výměnné vlastnosti nemají zdaleka tak silné.

Na závěr mám pro ing. Klicperu i orgány činné v trestním řízení návrh: Celý experiment znovu zopakovat. Za průtoků stejných jako v době havárie, pomocí kombinace různých metod a adekvátního vyhodnocení. Provést by ho měl někdo, nejlépe instituce, která se dosud do případu „nenamočila“, a to ani jako dobrovolník, ani jako znalecké pracoviště, jejichž materiály jsou už ve vyšetřovacím spise.

Protože pravdu bychom bezpochyby znát opravdu měli.

---

reklama

---