Karel Zvářal: Stav kosí populace na Zlínsku po předloňské vlně viru Usutu

Malátný drozd zpěvný v roce 2018.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Karel Zvářal

Zabývám se ornitologií od dětství a mohu jen potvrdit, že nárůst tohoto nápadného ptačího druhu byl v posledních desetiletích setrvale vzestupný. V městské zástavbě na Bartošově čtvrti ve Zlíně byl natolik hojný, že dosahoval vysoké denzity, tj. na jednom hektaru byly nezřídka 3-4 páry.

V roce 2017 jsem nacházel ojediněle kosí kadávery, ale nešlo poznat, zda jde o vliv viru, o kterém již v tu dobu byla v ornitologické povědomost, nebo ptáci hynou v důsledku krvácení do mozku po nárazu do skla (prosklené zastávky, prosklené krčky, skleněné ploty, zaparkovaná auta aj.). V roce 2018 však byla situace vážnější, nacházel jsem často nejen mrtvé kosy, bylo možno pozorovat i malátné, virem oslabené ptáky. A to nejen kosy, kteří hynuli ve velkém, ale i drozdy zpěvné.

Letité dřívější hnízdiště kosa na frekventovaném místě (do roku 2018).

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Karel Zvářal

Na podzim 2018 místo všudypřítomných poskakujících kosů jsem se musel dlouho rozhlížet, než jsem nějakého našel pod keři či na trávníku. Byl to tak markantní rozdíl, že jsem přeživší populaci odhadl na 20 % té původní. A byl jsem samozřejmě zvědavý na to, jak rychle se jejich stavy budou obnovovat, pokud se časem situace ještě nezhorší.

Když jsem v minulých týdnech sbíral podklady, dotázal jsem se ornitologa O. Kužílka z téže lokality, který současný stav odhaduje na poloviční z roku 2016. Podobně se vyjádřil i E. Zajíček ze Štípy, obce severně od Zlína. Zhruba o polovině dřívějších stavů se vyslovilo i několik „zelených“ anonymů (zahrádkáři apod.) při náhodných rozhovorech v jiných oblastech kraje.

Rovněž tři čtenáři Ekolistu se vyjádřili v diskusi podobně, jedna paní naopak jejich početnost hodnotí jako větší podle počtu ptáků hodujících na psím vínu. Z tohoto jednoho případu by se dalo usoudit, že virus Usutu prošel územím republiky nerovnoměrně. Zatímco na více místech byl patrný velký úbytek, někde stavy zůstaly zachovány. Je tudíž možné, že je to způsobeno lepší imunitou části populace.

Kosi před virózou Usutu dosahovali u nás tak vysokých počtů, že hnízdili na netypických místech. Napříklaoku u frekventovaných garáží na krátkém kovovém opěrátku u okapové roury. Na podzim roku 2018 jsem jim nabídl pár metrů vedle dvě hnízdní podložky, ale jak letos, tak i loni, zůstaly neobsazeny. Fotbalové hřiště pod garážemi, kde běžně před tím lovilo 5 - 7 kosů a drozdů, je letos prázdné, podobně jako loni. I na jiných místech, kde dříve hnízdilo poblíž okolo pěti párů, není dnes žádný nebo jen 1 – 2 páry. Ale na druhou stranu jsou zase jinde než dříve, což v součtu znamená asi poloviční předvirusový stav.

Loni i letos neobsazená hnízdní podložka tamtéž.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Karel Zvářal

To jako by naznačovalo, že pokud v místě není „hlavní“ kos, respektive pár (či možná i více), noví ptáci se jaksi „ostýchají“ vhodnou lokalitu obsadit. Zda je to způsobeno jejich protipredátorskou (protikrahujčí) strategií, tj. víc očí víc vidí, či je za tím něco jiného, se lze jen dohadovat. Pro mě je to ale důkaz, že ptáci zřejmě nějakou strategii mají a neobsazují paradoxně volná místa, právě možná z důvodu, že jsou podezřele prázdná. U kosů často probíhají rituální i fyzické půtky o teritorium, což může vyvolat dojem, že jich je více než ve skutečnosti.

Virus Usutu pravděpodobně zasáhl například i strakapoudy, a to prostřední (2 páry) i velké, kteří v minulosti hojně navštěvovali krmítko jak v zimě, tak i v době hnízdění. Mladým nosili ovesné vločky, které jim z plného zobáku doslova přetékaly a odletovali k dosti vzdáleným hnízdům. Loňskou ani letošní zimu se strakapoudi prostřední vůbec neukázali, strakapoud velký jen jeden. I zde bude zajímavé sledovat, za jak dlouho se jejich stavy obnoví.