https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/klaran-salzmann-jak-adaptovat-zemedelskou-krajinu-na-klimaticke-zmeny?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Klára Salzmann: Jak adaptovat zemědělskou krajinu na klimatické změny?

25.6.2020
Biokoridory, biocentra a biopásy vysazené Petrem Maradou v okolí Šardic v Moravském Toskánsku.
Biokoridory, biocentra a biopásy vysazené Petrem Maradou v okolí Šardic v Moravském Toskánsku.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Příliš nerozumím tomu proč je dobře si ničit půdu, vodu a krajinu ve které žijeme, která nás živí, která je pro nás domovem a bude snad domovem pro naše děti a vnuky.


reklama

 
Proč je zemědělská půda dnes tak zdevastovaná? Od sametové revoluce uplynulo již 30 let, tak proč se někteří lidé tváří, že tomu nerozumějí? Anebo snad neumí počítat? Či snad počítat umějí, ale jenom do vlastní kapsy? My přece nežijeme každý na své vlastní planetě, ale žijeme všichni společně na planetě jediné a jedinečné. Následkům devastované krajiny neunikne v konečném důsledku nikdo.

Je nutno si připomenout, jak zemědělská půda vznikla. Každá její hrst mnohokrát prošla rukama a potem našich předků, než se dostala do podoby, jak ji známe dnes. Uvědomujeme si její kulturní hodnotu a cenu? Dnes se na té nejlepší a nejpřístupnější půdě podél dálnic ve velkém staví logistická centra. Je to tak správně? Co by na to řekli naši prarodiče? A jak tedy vlastně vnímáme hodnotu zemědělské půdy dnes my?

Zatravněný kvetoucí pás mezi poli na Zálúčí u Blatničky.
Zatravněný kvetoucí pás mezi poli na Zálúčí u Blatničky.
Foto | Vojta Herout / Adapterra Awards
Péče o krajinu je systematická aktivita, která předpokládá pochopení ekologických procesů. Dnes se však pojem ekologie stal téměř nadávkou. Ekologie ale není žádný luxus, je nevyhnutelná. Zařaďme ji tedy do svého každodenního života, protože tam patří. Člověk je biologická bytost a jeho život přímo závisí na kvalitě okolního prostředí.

Obsah příspěvku:

1. Úvod

2. Současný stav zemědělské krajiny

3. Problém – proč nastalo sucho a není voda? Souvisí sucho se zemědělskou krajinou a zemědělskou činností?

4. Cílový stav

5. Jak to napravíme?

1. ÚVOD – PROČ JE NUTNÉ ADAPTOVAT ZEMĚDĚLSKOU KRAJINU NA KLIMATICKOU ZMĚNU?

Klimatické změny jsou dány vývojem doby. Pokud chceme jako lidstvo přežít, musíme se klimatickým změnám přizpůsobit. Jedním z přímých důsledků klimatické změny je vyšší teplota, zvýšený odpar vody z povrchu země, zvýšené vysychání půdy a následný nedostatek vody.

Voda je médium, které se vyskytuje v krajině všude, tedy i v nás. Tvoří systém cév a vlásečnic, které protkávají celý zemský povrch.

Zemědělská krajina tvoří 54 % našeho území. Je to krajina kulturní, změněná a její odpřírodnění probíhá již celá tisíciletí. Stav vody v krajině ovlivňuje nejen zemědělství, lesnictví, všechny technické stavby, těžba surovin a život v sídlech. Těmto tématům se budu věnovat v dalších příspěvcích. Adaptace zemědělské krajiny na klimatické změny je zásadním a rozhodujícím činitelem určujícím udržitelnost zemědělské produkce a tedy celé krajiny.

Pokud se do adaptace krajiny na klimatické změny nepustíme co nejdříve, čeká nás osud těch zemí, kde se původní úrodná půda vlivem neuvážené lidské činnosti proměnila v poušť, např. Mezopotámie nebo dnešní střední Asie.

Nepřipomíná tato současná scéna z jižní Moravy duny budoucí pouště?
Nepřipomíná tato současná scéna z jižní Moravy duny budoucí pouště?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Irena Brožová / archiv Petra Marady

Základem řešení je nutnost poznat logiku životaschopnosti krajiny, pochopit vztahy organizmů s prostředím. Vědu, která se těmito vztahy zabývá, známe jako ekologii. Bez akceptování ekologie a její implementace do všech našich aktivit se jen těžko můžeme hnout z místa správným směrem.

Technika a přesvědčení, že vše vyřešíme pouze technicky, dnes přestává platit. Příroda nám každodenně připomíná nutnost s přírodou spolupracovat a napomáhat jejím dnes již ohroženým procesům. Jinak se naše dlouhodobá šance na přežití přiblíží téměř k nule.

2. SOUČASNÝ STAV ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY

Dnešní zemědělská krajina chřadne a půda vysychá do metrové hloubky bez dostatečného edafonu a organické hmoty. Zemědělské monobloky s monokulturami stejných plodin jsou stále větší a větší, aby se na nich strojům snáze pracovalo. Potoky jsou zatrubněné nebo zregulované. Meliorace odvodňují velkou část polí a luk, hlavně prameniště, údolní nivy a mokřady. Vody v podzemí trvale ubývá. Původní historické cesty a remízky zabraňující erozi jsou dnes rozorány. Rovněž příkopy podél cest a silnic urychleně odvádějí vodu z polí pryč.

Holé pole.
Holé pole.
Foto | Devolk / Pixabay

Tato násilná změna tváře zemědělské krajiny začala hned po druhé světové válce a pokračuje dodnes. Éra průmyslového zemědělství postupně půdu degradovala. Dnes je téměř mrtvá; bez žížal, hmyzu, zvířat a ptáků vodu již nezadrží. Organická hmota, která to dokázala, odtekla do údolních nádrží. Dnešní zemědělská půda je tedy pouze držákem rostlin – živiny se dodávají jen postřikem na list.

Typická je aplikace nepřiměřeného množství pesticidů, herbicidů, insekticidů a umělých hnojiv, což má za následek trvalé znečištění podzemních vod, úhyn hmyzu, ptactva a živočichů. Nepřiměřeně veliké stroje velmi často ničí subtilní mikroreliéf krajiny.

Erozní dráhy povrchové vody jsou během deště na odvodněných polích příliš dlouhé a tak způsobují značné a nevratné škody. Eroze ornice bývá často vyšší než povolené 4 tuny na hektar/rok, výjimkou není ani 20 tun na hektar/rok.

Navíc, přes mnohá pole nevedou žádné cesty, protože ty původní byly rozorány a krajina je tedy nepřístupná a neprostupná. V krajině rovněž chybí stromová a keřová vegetace – domov pro zvěř, ptactvo, hmyz a zastíněné cesty pro pohyb nejen lidí.

Vodní eroze na poli.
Vodní eroze na poli.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Ekodomov
Zemědělská výroba v poslední době doznala obrovských změn. Zemědělská technologie se výrazně změnila – práce se podstatně zrychlila a usnadnila. Nastoupila přímo průmyslová výroba biomasy pro bioplynové stanice, řepky a do našeho života vstoupil celoevropský systém dotovaného zemědělství. Ten však bohužel v současné formě udržitelnost naší krajiny nezajišťuje.

3. PROBLÉM – PROČ NENÍ VODA A JE SUCHO? JAK SOUVISÍ SUCHO S KRAJINOU A ZEMĚDĚLSTVÍM?

Celá staletí zemědělci pečovali o svou vlastní půdu. Dobře věděli, že pokud o ni přijdou, zemřou hlady. V českých zemích byl tento vztah mezi vlastníkem a půdou násilně změněn po roce 1948. Půdu převzala družstva a vztah vlastníků k půdě zmizel. Až po roce 1989 si půdu mohli nárokovat původní vlastníci, mnozí z nich však o ni již nemají zájem a půdu prodávají nebo pronajímají dalším uživatelům, často i cizincům.

V mnoha případech se půda stala předmětem finančních spekulací. Jak jinak si vysvětlit velmi častý špatný vztah zemědělců k půdě, na které hospodaří. Půda je jejich výrobním prostředkem, i když ne vždy platí, že půdu vlastní ti, kdo na ní pracují.

Proč tedy mnozí zemědělci připouštějí její trvalé znehodnocování a poškozování? Proč se nezabývají stavem krajiny, ve které žijí a pracují? Co pro zlepšení této tristní situace udělala vláda České republiky a její ministerstva, kterých se péče o krajinu, půdu a vodu přímo týká?

Jediným prvkem, který dokáže vodu zadržet, je právě půda. Zdravá půda může zadržet v jednom m3 až 400 litrů vody. Ne však půda bez organické hmoty, půda odvodněná a udusaná, půda bez respektování okolní krajinné struktury, půda v monobloku nadměrné velikosti. Půda totiž není samostatný element. Je součástí ekosystému ve spojitosti s vodou, vegetací a mnoha dalšími pro život důležitými organizmy.

Krajinu jsme celá desetiletí odvodňovali, včetně míst, která jsou klíčová pro hydrologický režim v území. Například prameniště, ale také údolní nivy.

Meliorační trubka pod zemědělským polem.
Meliorační trubka pod zemědělským polem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jaromír Maštera / Mokřady z. s.

Pitnou vodu čerpáme z povrchových a podzemních zdrojů. Nepřitéká k nám žádná větší řeka, a proto musíme hospodařit pouze s tou vodou, která u nás spadne. Použitou a vyčištěnou, společně s dešťovou ji pak vypouštíme do kanalizace a následně odvádíme do moře. O tuto vodu navždy přicházíme a v krajině nám pak citelně schází. To je důvodem poklesu hladin podzemních vod, protože nedochází ke vsaku dešťových a dalších vod odčerpaných z podzemí do půdy a zpět do podzemních přírodních nádrží.

Kdybychom začali systematicky zadržovat vodu v krajině a ve městech, získali bychom dalších nejméně 5 miliard m3 vody ročně. To je podstatně víc, než kolik zadrží nově navrhovaných 31 vodních nádrží (200 milionů m3 ročně). Nádrže jsou důležité jako rezerva pro suchá období a ne jako nástroj zadržování vody v krajině. Tato ztráta vody v půdě je jádrem nedostatku vody v české krajině.

Protože naše zemědělská krajina představuje 54 % plochy území státu, má retence vody v zemědělské půdě a stav současné zemědělské krajiny naprosto zásadní vliv na zásoby vody a tedy i sucho v naší zemi.

Snížená schopnost krajiny zadržovat vodu je způsobená špatným hospodařením, poškozením půdy vodní a větrnou erozí, nadměrným zhutněním půdy a ztrátou její biologické aktivity. Navíc máme nedostatek stromů, keřů a biotopů, které by mohly zlepšit mikroklima a biodiverzitu v zemědělské krajině. Ubývá míst pro zvířata, hmyz a ptactvo. To vše má již dnes fatální dopad i na požadovanou zemědělskou produkci.

Dalším negativem je, že zemědělské půdy v Česku stále ubývá. Dnes denně zabíráme za účelem výstavby průměrně 15 ha té nejhodnotnější půdy, a to často zbytečně a neefektivně. Přitom půda je tou naší největší hodnotou a dědictvím.

4. CÍLOVÝ STAV ZEMĚDĚLSKÉ KRAJINY

Cílem je zajistit zdravou krajinu, která by splnila všechny požadované funkce. Zajistit dostatek vody pro krajinu i člověka, vypěstovat dostatek potravin, mít krajinu jako obytný prostor včetně komunikací a sídel pro člověka, ale i dostatečný životní prostor pro zvířata, ptáky, hmyz a motýly v krajině, za které jsme v době antropocénu převzali zodpovědnost.

Dnes již víme, že musíme zlepšit hospodaření s vodou v krajině, péči o biodiverzitu a prostupnost krajiny. Negativním specifikem Česka je rezortní řízení země. Všechny požadované funkce nemohou být uspořádány paralelně vedle sebe, ale musí být uspořádány jako vrstvy jednoho prostoru. Je nutno definovat priority, limity a potenciály. V neposlední řadě je také důležité poučit se z historického vývoje a zkušeností našich předků.

Návrh struktury zemědělské krajiny podél řeky v nížině.
Návrh struktury zemědělské krajiny podél řeky v nížině.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Klára Salzmann / archiv autorky

5. JAK TOHO DOSÁHNEME?

Nabízí se řešení dvojího druhu, rychlá – okamžitá a koncepční – dlouhodobá. U rychlých řešení je důležité přesměrovat odtok dešťové vody ještě dnes, tento měsíc, či tento rok tam, kde to jen jde. Přesměrovat vodu z příkopů ke stromům, do trávníků, do lesa, do mokřadů. Určitě každý z nás o takových místech ví; je jich opravdu hodně, zejména ve volné krajině, nebo na vlastní zahradě.

Koncepční řešení jsou dlouhodobá a strategická, ale bez nich se opravdu nehneme z místa.

Základem je naplnění Evropské úmluvy o krajině. Česko se podpisem smlouvy zavázalo k jejímu dodržování již v roce 2002. Co to znamená? Vypracovat a schválit politiku krajiny, zajistit správu krajiny v její rozmanitosti a zajistit efektivní krajinné plánování v souladu s příslušným územním plánem. Zapojit širokou veřejnost do péče o krajinu, protože bez její účasti o krajinu trvale pečovat nelze.

K tomu, aby se péče o krajinu mohly zúčastnit všechny složky státu, kraje, města a obce včetně neziskového sektoru, je nutno mít dobře vypracovanou politiku krajiny a krajinné plány. Podle nich lze postupně krajinu revitalizovat a rekultivovat. Na základě těchto dokumentů je následně možné nastavit podmínky jednotlivých dotačních titulů. Jedním z důvodů nedostatečného čerpání evropských dotací pro adaptaci na klimatické změny je právě neexistence těchto koncepčních systémových materiálů.

Takový nový přístup ke krajině vyžaduje vzájemnou spolupráci a komunikaci všech resortů koordinovaných vládou. Bohužel, česká legislativa dosud ani nezná pojem plánování krajiny. Přitom je to nezbytný plánovací nástroj, ve kterém se mohou promítnout zájmy všech vlastníků, uživatelů, obyvatel a dalších zúčastněných stran. Chybí nám také správa krajiny, která by o krajinu pečovala napříč všemi rezorty.

Základem plánování krajiny je definování její základní infrastruktury, která se stane skeletem krajiny a její ekostabilizační sítí. Co to je taková infrastruktura? Je to množina propojených strukturálních prvků, které udržují celou strukturu pohromadě.

V případě udržitelnosti krajiny je jednou z infrastruktur systém říční krajiny, která je tím vůbec nejhodnotnějším ekosystémem krajiny. Je to vlastně její cévní systém.

Naše říční krajina je v současnosti velmi poškozená, zkrácená a zahloubená a proto neumožňuje vsakování vody do podzemí, které tak moc potřebujeme. Takový prostor pro říční krajinu je nutné vymezit a stanovit způsob její ochrany a možného šetrného hospodářského využití. Navrhnout způsob revitalizace vodních toků a přehodnotit rozsah současných odvodňovacích systémů.

Další infrastrukturou krajiny je dopravní síť (cesty, silnice a železnice) a sídla (technická nadzemní infrastruktura). Součástí všech infrastruktur ale musí být i tzv. krajinná tkáň, neboli doprovodná vegetace, která se musí stát přirozenou a nevyhnutnou součástí všech sídel a technických liniových staveb.

Meandry řeky Dyje.
Meandry řeky Dyje.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Povodí Moravy
Zásady zvýšení retence vody v zemědělské krajině:

1. Vymezit rozsah říční krajiny a stanovit způsob využívání tohoto prostoru včetně zemědělské a lesní činnosti (agrolesnictví, zatravnění, extenzivní zemědělství).

2. Odtrubnit malé vodní toky, navrátit jim původní délku a přírodní charakter. Umožnit rozliv v údolní nivě, který zajistí průsak vody do podzemí.

3. Vymezit prameniště vodních toků a stanovit způsob jejich hospodářského využití.

4. Přehodnotit rozsah odvodňovacích systémů a odstranit nepotřebná a nefunkční zařízení.

5. Přerušit příliš dlouhé odtokové linie vody na zemědělské půdě.

6. Při členění půdních bloků na maximální velikost 30 ha respektovat přírodní a kulturní dělicí linie (např. vodní toky, historické cesty, prvky ÚSES, Územního systému ekologické stability – biokoridory a interakční prvky). Dělicí linie jsou příležitostí pro doprovodnou výsadbu stromů a keřů v minimální šíři 10 m, respektive příležitostí pro realizaci vsakovacích průlehů, polních cest a stezek.

7. Zvýšit podíl výsadby stromové a keřové vegetace podél komunikací v pásech o šířce cca 10 m jako podmínky hospodaření v souladu se standardy DZES (Dobrý zemědělský a environmentální stav půdy) pro zlepšení klimatických poměrů, vlhkosti ovzduší a biodiverzity. Realizovat výsadby, mokřady a vodní plochy na základě obecních a městských krajinných plánů.

8. Agrotechnická opatření směřující ke zlepšení retenční schopnosti zemědělské půdy, například zvýšení obsahu organické hmoty v půdě, snížení použití pesticidů, insekticidů a herbicidů.

9. Zajistit pěstování meziplodin, aby půda zůstávala bez vegetačního pokryvu co nejkratší dobu v roce (dnes je půda bez vegetačního pokryvu i několik měsíců).

10. Podpora malých rodinných farem.

Odtokové linie nad obcí Přešín na Plzeňsku (vlevo); tamní pole jsou odvodněna. Vpravo návrh vývoje krajiny obce Přešín, jedné z obcí, kde ve studnách trvale chybí voda.
Odtokové linie nad obcí Přešín na Plzeňsku (vlevo); tamní pole jsou odvodněna. Vpravo návrh vývoje krajiny obce Přešín, jedné z obcí, kde ve studnách trvale chybí voda.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Klára Salzmann / archiv autorky

6. LEGISLATIVNÍ PODPORA, DOTACE

1. Dodržovat zásady Evropské úmluvy o krajině.

2. Vypracovat pro Českou republiku Politiku krajiny.

3. Zavést Krajinné plánování jako podklad pro Komplexní pozemkové úpravy a Územní plánování.

4. Vytvořit legislativní nástroje pro koncepci adaptace zemědělské krajiny na klimatické změny.

5. Zapracovat zásady politiky krajiny do dotační politiky krajinářských opatření v zemědělské krajině.


reklama

foto - Salzmann Klára
Klára Salzmann
Autorka je krajinářská architektka a pedagožka Fakulty architektury ČVUT. Dlouhodobě se zabývá plánováním krajiny a hledáním společných řešení pro přírodu, kulturní krajinu a všechny živé tvory na zemi včetně lidstva.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (25)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.6.2020 07:28
Moc pěkný a potřebný článek! Bohužel, ti co by ho měli číst mezi prvními a řídit se jím, budou i nadále setrvávat v poloze mrtvého brouka.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.6.2020 07:35 Reaguje na Karel Zvářal
Technická poznámka: ta ozeleněná moravská Sahara (foto 1 a 2) je práce myslivce/ů.
Odpovědět
AM

Anežka M

26.6.2020 12:12 Reaguje na Karel Zvářal
Díky, beru na vědomí a dělám si čárku. Takhle si skutečnou práci pro přírodu představuju, klobouk dolů.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

25.6.2020 10:21
Paní Salzmann dávno měla sedět nejméně na postu náměstka ministra MZe nebo MMR a dostat šanci přenést absolutně správné teze o péči o krajinu do praxe a legislativy.
Připomíná mi to Antonína Dvořáka,když v USA zkomponoval Novosvětskou symfonii a po návratu do Čech si musel přivydělávat kondicemi, aby se vůbec uživil.
Dnes je Novosvětská symfonie považována za jedno z nejlepších děl klasické hudby, ale bohužel skladatel již mezi námi není a nemůže převzít ocenění za svůj přínos národu i světu.

Tyhle lidi potřebujeme dostat na místa, kde by svůj nesporný talent a tvořivou kreativitu ku prospěchu všech mohli uplatnit.

To bych ale asi chtěl moc. Takže pouze moje osobní poklona , alespoň na dálku , s přáním ať se daří.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

26.6.2020 13:02 Reaguje na Miroslav Vinkler
Paní je teoretik, praktik ani omylem.
Odpovědět
TK

Tomáš Kvítek

25.6.2020 12:01
Ok, ale je začít od vrcholu kopce, směrem dolů. A jak napovídají výpočty modelů při vydatnějších srážkách, tak i kdyby byla půda v optimálním stavu, stejně budou povodně i sucha. Bez budování přírodě blízkých a technických opatření na zemědělské půdě a v lesích se prostě neobejdeme. Proč toto vyvozuji? Podívejte se na sucha a povodně v minulosti, kdy půda byla v lepším stavu jak je teď. Můj předek s dalšími obyvateli budoval protipovodňové opatření již v 19. století, aby ochránil obec Pohoří u Opočna. Odvodňoval své pole, aby byla úroda a současně půdu i zavlažoval. Jednoduše řečeno, půda nemá schopnost najednou přijmout velké množství srážek, nebo intenzivních srážek, které dnes chodí. To ví každý pedolog, ví co je nasycená hydraulická vodivost a jak se půda může chovat za různých srážek a různého nasycení. Ozelenit můžeme, ale je to jen část toho, co potřebujeme.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

26.6.2020 07:15 Reaguje na Tomáš Kvítek
To, co jste napsal , chápe ale pouze ten, který s půdou aktivně pracuje. Pokud by u nás v současné době nefungovaly např. meliorace, třetina úrody by prostě a jednoduše shnila nastojato.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

26.6.2020 13:38 Reaguje na pavel peregrin
Připojuji se k chápajícím. Jsem ale nezemědělec. Nevadí?
Odpovědět
pp

pavel peregrin

26.6.2020 17:54 Reaguje na Jiří Svoboda
Vůbec ne a jsem tomu jen rád.
Odpovědět
Dagmar Vyklická

Dagmar Vyklická

25.6.2020 13:26
Je dobře, že existují lidé typu paní Salzmann. Já momentálně řeším problém, budu dědit nějaké políčko, které obhospodařuje veliká zemědělská společnost, ráda bych tam zřídila nějaký remízek nebo vysadila pár stromů, nevím jestli jim to prodat(to se mi nechce)nebo pronajmout s tím, že časem by se tam dal udělat nějaký pro přírodu příznivý počin. Většina dědiců by s tím asi neměla problém, jen nevím zatím jak na to. Paní Salzmann a jí podobným přeji, aby se jim podařilo prosadit vše o čem zde píše. Je škoda, že ve vládě rozhodují úředníci a kariéristi a nikoliv odborníci
Odpovědět
RN

Radek Novák

25.6.2020 13:55 Reaguje na Dagmar Vyklická
To by mne opravdu velmi zajímalo k čemu se rozhodnete, v případě, že dnešní cena zemědělské půdy je cca 240 tis/ha ale cena remízku, stromořadí atd. ve v podstatě 0. Chápu, že člověk který zdědí např. 1/8 ze 2ha to možná té přírodě obětuje, ale myslím že ti ostatní si řeknou zdědil jsem 5 ha, prodávat nebudu, ale kdyby jednou potřebovaly děti nebo vnuci bydlet... Jenže mokřad nebo stromořadí už nikdo nikdy nekoupí.
Samozřejmě ty vize paní Salzmann jsou pěkné, ale pokud náš stát/systém nedokáže za 20 let zrealizovat obchvat městečka, pochybuji, že dokáže totálně přeměnit 50% rozlohy státu vlastněné možná třemi miliony občanů. Osobně bych jako podmínku viděl: 1)zestátnění veškerých pozemků, 2) zrychlení úřední byrokracie minimálně 100 krát, 3) založení a naplnění gulagů aby bylo možno realizovat alespoň za trochu přijatelné ceny. Aneb samozřejmě každý řekne: "hned to udělejte, ať to někdo zaplatí, ale ne na mém pozemku."
Odpovědět
va

vaber

27.6.2020 09:25 Reaguje na Dagmar Vyklická
když si uděláte remízky velká zemědělská společnost vám třeba vypoví smlouvu a můžete hospodařit sama,
Takvým článkům a úvahám chybí pohled praktika, jsou to jen řeči, možná někde i proveditelné, ale pro dnešní způsob zemědělstí nepraktická blbost, zdali si uděláte remízky nebo něco jiného na poli vám neřeší vláda ale vy
Odpovědět
pp

pavel peregrin

25.6.2020 14:45
Polovina článku jsou nerealistické vize.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

26.6.2020 13:42 Reaguje na pavel peregrin
Dobře, nechť se uskuteční ta druhá polovina. I to by asi výrazně pomohlo. To je standardní balónová strategie. Abych dostal, co chci, musím žádat dvojnásobek a milostivě ustoupit.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

26.6.2020 13:34
Já bych měl 2 poznámky.

1. Meliorace funguje jen tehdy, je-li hladina podzemní vody nad tou melirací. Pokud není, meliorace se sama vypne. Vadí meliorace nebo pomáhá?

2. Líbí se mi řešení na posledním obrázku vpravo. Remízky kolmé na spádnici brání odtoku vody či ornice. Takhle to ale na prvním obrázku není. Podle mne je to tam uděláno z části špatně. Remízky v údolí jsou OK, ale na těch svazích...??? Ať odborníci řeknou názor.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

26.6.2020 18:17 Reaguje na Jiří Svoboda
Odvodňovací meliorace se v drtivé většině prováděly tam, kde byla vysoká hladina spodní vody, tudíž pole byla periodicky či trvaleji neobdělavatelná. při správně zvolené melioraci se hladina spodní vody ustálí v požadované hloubce a profil nad ní je pak přirozeně sycen dešti. Pokud dojde k překročení jímavosti, přebytek odteče. Tudíž meliorace jednoznačně pomáhá, ale hlavně tím, že reguluje SPODNÍ vodu, což si bohužel různí pisálkové a zřejmě i p. Salzmann neuvědomují, což by při jejím vzdělání asi měla. Podíváte-li se na mapu trvale a periodicky zamokřených polí ČR, je, nebo jich bylo víc než dost a vyjímku tvoří oblasti jižní Moravy a části severních Čech.
Co se obrázků týče, je to trochu jako z mateřské školy, nevím dobře, jak je to myšleno. V principu- pokud má pole na svahu obdélníkový protáhlý tvar, nikdo ho po vrstevnici orat nebude, je to technický nesmysl. Pokud se blíží rovnoměrnému tvaru, po vrstevnici orat jde a také se to tak dělá. Nadělat v takovém poli remízky- je otázkou, jestli to pak rovnou nezatravnit, jenže polí na mírných svazích jsou mraky a tak je třeba vždy vzít v potaz praktičnost provedení.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

26.6.2020 21:03 Reaguje na pavel peregrin
Výsledkem profi hospodaření "odborníků" je katastrofální stav zemědělské půdy v čr.
Když se objeví osoba snažící se o nápravu, je právě těmito všekazy označena "nežádoucí".
Odpovědět
pp

pavel peregrin

27.6.2020 08:08 Reaguje na Miroslav Vinkler
Ale dobře provedené meliorace naopak půdu značně zlepší.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

27.6.2020 11:40 Reaguje na pavel peregrin
Jenže kolik takových dneska je? Aby odpovídaly klimatu, půdě a obecnému úpadku biodiverzity a krajiny jako celku?!
Odpovědět
pp

pavel peregrin

27.6.2020 16:19 Reaguje na Jindřich Duras
Odpovídám níže.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

27.6.2020 11:38 Reaguje na pavel peregrin
Mám pár poznámek do diskuse.
1/ Odvodnění byla provedena v určité době. Jenže od té doby se mnoho změnilo:
a/ Klima
b/ Struktura půdy, také obsah půdního humusu atd.
=> JE velmi relevantní úvaha, co s těmi odvodňovacími zařízeními do budoucna, prtože tžeď v převážné míře škodí.
2/ Velká část periodicky zamokřených polí je způsobena kombinací dvou důvodů: příliš velkým pozemkem a degradovanou schopností půdy zadržet vodu. Srážková voda se pak špatně vsakuje => stéká po povrchu níž a tam pak vytváří velké zamokřené plochy.
Označením autorky za pisálka jste trochu přestřelil, myslím.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

27.6.2020 16:18 Reaguje na Jindřich Duras
Autorku jsem za pisálka označit nechtěl, v tomto se omlouvám, ale na tom, že paní nemá s reálným hospodařením zkušenosti, na tom si trvám. A dále- obsah humusu se mění, to nelze popřít, jenže jako člověk, který se vodními poměry zabýváte, s úspěchem nemůžete popřít skutečnost, že půdní fyzikální poměry jsou rozhodnější. Tudíž meliorovány byly v rozhodné míře půdy jílovito-hlinité a hlinito-jílovité a zde tato provedená opatření byla a jsou doposud jen ku prospěchu věci.
A nemusím vám rovněž asi zdůrazňovat skutečnost, že tyto poměry rozhodnou měrou přispívají k tomu, zda se voda vsakuje či nikoliv.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

27.6.2020 21:11 Reaguje na Jindřich Duras
Pan Peregrin autorku pisálkem nenazval - to z té jeho věty vůbec nevyplývá.

Když říkáte, že meliorace v převážné míře škodí, mohl byste, prosím, dodat, čím škodí. Já se to od odpůrců meliorací ještě nedozvěděl.

Odpovědět
pp

pavel peregrin

29.6.2020 09:51 Reaguje na Jiří Svoboda
Správně provedená meliorace neškodí vůbec v ničem, naopak půdě prospívá. Jak jsem si všiml, mnozí její funkci vůbec nechápou. A jen malá poznámka- většina veřejnosti si meliorace spojuje pouze s trubkami v zemi, ale pojem "meliorace" zahrnuje v sobě mnohem širší oblast opatření, například meliorační vápnění, hloubkové podrývání, systém povrchových odvodňovacích i zavodňovacích struh apod.
Odpovědět
TK

Tomáš Kvítek

28.6.2020 21:27 Reaguje na Jindřich Duras
Jindro, zamoření půdy je souhra mnoha faktorů. Geomorfologie, topografie, geologie, pedologie, počasí a klimatu daneho mista, výšky hladiny pidzemni vody, puklinovych pramenů, nasyceni půdy vodou a další a další faktory mají vliv na to zda dojde k zamokreni. Mimo jiné i antropogennimi faktory. Nikdo neví zda za dva tří roky zde nebude vice tepla a vice vody. Vylevat vodu s dítětem neni moc efektivni.
Odpovědět
reklama

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

TOPlist