Petr Svoboda: Proč je nařízení o plošném rozhazování přípravku STUTOX II nezákonné?
reklama
K první otázce:
Právní podstatou nařízení je to, že se jím v článku 1 obecně povoluje „rozhoz“ přípravku Stutox II „pomocí rozmetadla“ na povrch zemědělských pozemků, a to v případě, že na příslušném pozemku je splněna podmínka „kalamitního přemnožení“ hraboše polního, což je v nařízení vymezeno jako „taková intenzita jeho výskytu na konkrétním pozemku, kdy dojde k dosažení či překročení pěti násobku jeho aktuálního prahu škodlivosti pro plodinu na daném pozemku“. V této souvislosti jsou důležité dvě věci. Jednak to, že volné rozhazování přípravku na pozemky příslušné nařízení Ústavu nenařizuje, ale dovoluje: neukládá tedy povinnost, ale zakládá právo, možnost. A dále to, že samo o sobě představuje povolení výjimky z rostlinolékařských předpisů, neboť jinak je plošné rozhazování tohoto přípravku na pozemky (tzn. tento způsob použití přípravku) pro jeho extrémní toxicitu pro životní prostředí a lidské zdraví nedovolené. Ústav vydal nařízení na základě § 37a, § 72 a § 76 odst. 2 zákona o rostlinolékařské péči ve formě (podzákonného) právního předpisu, neboť povolený způsob použití přípravku se týká „blíže neurčeného množství fyzických anebo právnických osob“.
Právní podstata nařízení vyvolává dvě vzájemně související otázky: Za prvé, co to je „aktuální práh škodlivosti“ na určitém pozemku? A za druhé, zda splnění obecné podmínky „dosažení či překročení pěti násobku jeho aktuálního prahu škodlivosti pro plodinu na daném pozemku“ si mohou posuzovat sami vlastníci či uživatelé pozemků, a zda si tudíž na základě toho mohou také sami rozhodovat o rozhazování přípravku na svých pozemcích.
Co to je „aktuální práh škodlivosti“, napadené nařízení ani jiný právní předpis konkrétněji nevymezují ani nestanoví žádná přesnější vodítka ani hlediska pro jeho určení. Tím ponechávají velmi široký prostor pro vyhodnocení stanovených obecných podmínek na konkrétní případy, a tím i pro uvážení, zda přípravek může být na konkrétním pozemku vůbec aplikován.
Vlastníci či uživatelé pozemků si přirozeně nemohou sami rozhodovat o tom, zda mohou Stutox II rozhazovat na své pozemky. Navazující ustanovení článku 2 nařízení stanoví jako formální podmínku „předchozí posouzení situace na konkrétním pozemku ze strany ÚKZÚZ, včetně posouzení nezbytnosti aplikace“, potažmo „potvrzení kalamitního přemnožení“ ze strany ÚKZÚZ (tj. Ústavu). Toto ustanovení tak vyžaduje, že vlastník či uživatel pozemku potřebuje k rozhazování Stutoxu II na své pozemky předchozí individuální správní akty, k jejichž vydání má být příslušný Ústav a v nichž má posoudit a potvrdit, zda je v konkrétních případech naplněn neurčitý právní pojem „kalamitní přemnožení“, a tedy zda konkrétní osobě v konkrétním případě vzniká právo aplikovat přípravek rozhozem na povrch konkrétního pozemku.
Jenže zde je klíčový právní problém celého nařízení. Ústav si v čl. 2 nařízení sám sobě založil pravomoc, tj. mocenské oprávnění vydávat uvedené individuální správní akty, jimiž posuzuje a potvrzuje „kalamitní přemnožení“, a tím povoluje rozhoz Stutuxu II na konkrétní pozemky. Problém je v tom, že podle čl. 2 odst. 3 Ústavy může pravomoc správních úřadů k vydávání (takových) individuálních správních aktů stanovit jen zákon, a tedy nikoli podzákonný právní předpis, a to ani tehdy, kdyby to snad nějaký zákon podzákonnému právnímu předpisu dovoloval; přitom zákon o rostlinolékařské péči samozřejmě nic takového nedovoluje, protože by se tím dostal do rozporu s Ústavou. Jde o důležitý ústavní princip, který představuje omezení moci zákonodárné vůči moci výkonné, jejíž součástí je i státní správa. Výkonná moc (a státní správa) si nemůže sama formou podzákonných právních předpisů zakládat pravomoc k vydávání (individuálních) správních aktů v konkrétních případech. Z tohoto důvodu je ustanovení čl. 2 napadeného nařízení nejen nezákonné (tzn. v rozporu se zákonem o rostlinolékařské péči), ale i protiústavní.
Navíc: ustanovení článku 2 nařízení se pokouší založit pro Ústav de facto pravomoc k vydání rozhodnutí ve smyslu správního řádu, neboť bez předvídaných správních aktů (tj. „předchozího posouzení“, respektive „potvrzení“ kalamitní situace) nemůže konkrétní vlastník či uživatel přípravek rozhozem aplikovat. Z kontextu nařízení je však zjevné, že tyto správní akty nemají být vydávány ve správním řízení podle správního řádu, ale v jakémsi neformálním postupu, který není právem upraven. Pak ovšem čl. 2 nařízení zakládá pro Ústav pravomoc k rozhodování mimo jakýkoli právem upravený procesní režim, a tudíž v podmínkách libovůle, a tím i v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jde o obdobný případ, jaký posuzoval Ústavní soud v minulosti v nálezu sp. zn. III. ÚS 226/95: „Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Uvedené ustanovení Listiny základních práv a svobod vyžaduje tudíž pro všechny případy rozhodování o právech stanovený postup, čili procesní úpravu, garantující rovnost a vyloučení libovůle.“
Kvůli nezákonnosti, respektive protiústavnosti článku 2 je však nařízení nezákonné, respektive protiústavní jako celek, neboť jeho aplikace v konkrétních případech je nutně vázána na přechozí vydání individuálních správních aktů ze strany Ústavu, tj. „předchozího posouzení“, respektive „potvrzení“ kalamitní situace. Bez vydání těchto správních aktů by si klíčový neurčitý právní pojem „aktuální práh škodlivosti“ mohli posuzovat samotní vlastníci či uživatelé pozemků. A díky nepřiměřené neurčitosti tohoto pojmu, a tím i nepřiměřeně širokému prostoru pro uvážení, zda přípravek může být na konkrétním pozemku aplikován, by došlo k naprosto absurdním důsledkům. Vlastníci a uživatelé pozemků jako laici by samozřejmě nebyli způsobilí k odpovědnému posouzení a zvážení rizika vedlejších škod na kolidujících právech a veřejných zájmech, zejména na ochraně životního prostředí a lidského zdraví. Díky tomu (bohužel) s nezákonným a protiústavním ustanovením článku 2 padá i zbytek nařízení.
Lze tak uzavřít, že článek 2 nařízení Ústavu je nezákonný a protiústavní a jako takový bude nepochybně v dohledné době podroben přezkumu u Ústavního soudu.
Výhledově by zákonodárce mohl novelizací do zákona o rostlinolékařské péči doplnit pro Ústav chybějící pravomoc k vydání potřebného (individuálního) rozhodnutí, v němž by se v řádném správním řízení zjišťovalo a posuzovalo splnění obecné podmínky „kalamitního přemnožení“ na konkrétních pozemcích. A to je v podmínkách právního státu zřejmě jediné ústavně přijatelné řešení, pokud mermomocí chceme i do budoucna uvažovat o plošném rozhazování Stutoxu II v naší krajině. To však jen potvrzuje, že aplikaci Stutoxu II v žádném případě nelze povolit paušálním celostátním předpisem.
K druhé otázce:
Jak již bylo výše vysvětleno, právní podstatou nařízení Ústavu je to, že – byť nezákonně a protiústavně – povoluje výjimku z obecného zákazu, který platí na úseku rostlinolékařských předpisů. Podobný zákaz ovšem platí i na dalším úseku práva, a sice na úseku právních předpisů o ochraně přírody a krajiny. V § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny je stanoven obecný zákonný zákaz „škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů“ s tím, že takto je „chráněn“ i jejich „biotop“, který je vymezen jako „životní prostředí určitého druhu“. Pokud chce kdokoli provést „zásah“, kterým se škodlivě zasahuje do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů, a tedy mimo jiné do jejich biotopu, musí mu k tomu orgán ochrany přírody (předem) povolit výjimku podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to buďto v individuálních případech formou rozhodnutí na žádost, anebo vůči blíže neurčenému okruhu osob formou opatření obecné povahy. Nařízení Ústavu přirozeně není povolením výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny ani tento (odlišný) typ výjimky nenahrazuje. Ministerstvo životní prostředí (MŽP) ve prospěch plošného rozhazování Stutoxu II nevyužilo své pravomoci povolit hromadnou výjimkou formou opatření obecné povahy. Je to ostatně logické, pro Stutox II nelze dost dobře tuto výjimku povolit plošně pro celé území ČR, ale je třeba ji povolit právě a jen na ty pozemky či oblasti, kde je kalamitní situace, což vyžaduje individuální posuzování v terénu.Proto vlastníci či uživatelé zemědělských pozemků potřebují k aplikaci Stutoxu II rozhozem též (tzn. navíc) povolení výjimky příslušným orgánem ochrany přírody na všech pozemcích, které jsou biotopem zvláště chráněných druhů živočichů, a to bez ohledu na nařízení Ústavu a bez ohledu na to, zda již popřípadě mají výše zmíněné (nezákonné) individuální posouzení a potvrzení od Ústavu. Rozhazování Stutoxu II na zemědělské pozemky totiž je v mnoha oblastech a na mnoha místech zcela jednoznačně škodlivým zásahem do biotopu celé řady zvláště chráněných druhů živočichů, zejména dravců, sov a jiných druhů ptáků, ale i některých savců. A to proto, že zemědělské pozemky v mnoha oblastech ČR jsou dlouhodobě a prokazatelně životním prostředím řady zvláště chráněných druhů živočichů, přičemž orgány ochrany přírody i širší odborná veřejnost o tom má poměrně spolehlivé, přesné a ucelené informace; v tomto směru lze zmínit i Nálezovou databázi ochrany přírody, což je celostátní informační systém, který zpracovává Agentura ochrany přírody a krajiny a který zahrnuje rozsáhlý soubor dat o nálezech druhů živočichů, rostlin a hub. Stutox II jako prudký jed, plošně rozhozený na povrch zemědělských pozemků, mohou chránění živočichové pozřít, a to buď přímo, nebo spolu s uhynulými nebo oslabenými hraboši. Tato skutečnost je natolik evidentní a v minulosti opakovaně doložená, že nemá smysl ji blíže rozebírat.
To, že určitá oblast či místo je biotopem určitého zvláště chráněného druhu, je skutečností, kterou je příslušný orgán ochrany přírody povinen zjišťovat a posuzovat předem (a priori), tj. před zamýšlenou aplikací Stutoxu II. A je povinen ji zjišťovat z podkladů, které má k dispozici ze své předchozí úřední činnosti, popřípadě od odborné veřejnosti apod. To, zda určité místo je biotopem určitého zvláště chráněného druhu, a tedy zda před aplikací Stutoxu II na určitém pozemku bude zapotřebí povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody, je příslušný orgán ochrany přírody rovněž povinen posoudit předem, preventivně, jako předběžnou otázku, a tady před zamýšlenou aplikací Stutoxu II. Je pak zákonnou povinností každého vlastníka či uživatele zemědělských pozemků, aby se aplikací Stutoxu II nedopustil zakázaného zásahu do biotopu zvláště chráněných druhů. A pokud si není jist, zda jeho pozemek je takovým biotopem, či nikoli, je jeho povinností, aby se o tom informoval u příslušného orgánu ochrany přírody, přičemž příslušný orgán ochrany přírody je povinen mu v tomto směru poskytnout informaci i přiměřené poučení, zejména jak požádat o povolení výjimky.
V praxi některých orgánů ochrany přírody se v poslední době v souvislosti se Stutoxem II rozšířil mylný názor, že vlastníci či uživatelé zemědělských pozemků si mohou nechat rozhazovat Stutox II na své pozemky jen na základě výše zmíněného (nezákonného) posouzení a potvrzení od Ústavu a že povolení výjimky od orgánu ochrany přírody vlastně nepotřebují, popřípadě potřebují jaksi až následně (a posteriori), tedy v případě, že se na jejich pozemcích objeví prokazatelné úhyny zvláště chráněných druhů živočichů. Tento názor je však zcela mylný a je v rozporu se vším, na čem je založena zvláštní druhová ochrana v § 50 a 56 zákona o ochraně přírody a krajiny.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (30)
pavel peregrin
6.4.2020 08:00Miroslav Vinkler
6.4.2020 08:37Dana Vojáčková
6.4.2020 12:22Miroslav Vinkler
6.4.2020 12:38 Reaguje na Dana VojáčkováŽivitel Země
6.4.2020 13:22 Reaguje na Dana Vojáčkovápavel peregrin
6.4.2020 14:25 Reaguje na Dana VojáčkováJiří S
6.4.2020 12:38Pokud tedy ústav uzná, že naplnil tuto podstatu zákona (a od čehož tu jako kontrolní orgán je), pak to skutečně protiústavní není a nemůže být.
Takže pokud úkzúz jako výkonný orgán má v zákoně dané, že může posuzovat co je a co není kalamitní výskyt a také má v zákoně o rostlinolékařské péči možnost vyhlásit MRO, což je vlastně jejich nařízení jako výkonného orgánu, pak nevidím nikde tu protiústavnost.
Jiří S
6.4.2020 13:01Živitel Země
6.4.2020 13:30 Reaguje na Jiří SSkutečně si vážím každého jednotlivého zemědělce! V potu tváře nás všechny živí, starají se o krajinu, mají nejnižší mzdy a jejich oficiální status je bohužel na úrovni teroristů.
Jan Šimůnek
7.4.2020 09:22 Reaguje na Živitel ZeměPetr Eliáš
7.4.2020 09:56 Reaguje na Jan ŠimůnekJiří S
7.4.2020 10:53 Reaguje na Petr EliášJan Šimůnek
7.4.2020 13:31 Reaguje na Jiří SŽivitel Země
6.4.2020 13:20Celkový dojem odbornosti článku tímto bohužel rychle mizí.
Třídy nebezpečnosti jsou jasně formulovány v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1272/2008. Konkrétně Stutox není prudkým jedem, protože je klasifikován jako Acute tox. 4. Etiketa neobsahuje lebku, ale vykřičník.
Mimochodem už Paracelsova definice jedu říká, že každá látka se může za jistých okolností stát jedem (např. kuchyňská sůl pro člověka v dávce asi 200 g).
Stutox je v 1 granuli po požití smrtelný pro 25 gramového hraboše, ne pro ostatní. Jeho ekologická bezpečnost je dána i rychlou rozpadavostí v přírodě a to bez jakýchkoliv reziduí (rozloží se na hnojivo) a nezanechá v půdě žádné toxické látky!
Narozdíl od ostatních rodenticidů běžně dostupných široké veřejnosti, které obsahují antikoagulanty. Ty jsou nebezpečné pro přírodu právě v důsledku kumulace jedu v půdě, rostlinách a organismech a jsou těžko odbouratelné. Naštěstí se již od roku 2016 pro použití v zemědělství ani lesnictví nepovolují.
Takže závěrem díky za Stutox!!
Nějak se těch hrabošů, kteří způsobují nejen zmiňované škody na úrodě, ale jsou vážným nebezpečím pro zdraví člověka přenášením hantavirózy a klíšťat, musíme zbavit!!!
Miroslav Vinkler
6.4.2020 15:21Ta u Stutoxu uvádí následující :
Používejte vždy v suchém počasí a suchém prostředí, jinak je možná reakce s vodou a návnada ztrácí svoji účinnost.
Fosfát zinečnatý je fosfid kovu, který reaguje při kontaktu s kyselinami. Účinná látka fosfid zinečnatý spolu s atraktantem tvoří účinný akutní jed proti hrabošům.
Při kontaktu s žaludečními kyselinami fosfid zinečnatý okamžitě reaguje a uvolňuje plynný fosfin. Jedná se o extrémně toxický plyn, který se rychle zabíjí.
Produkt neaplikujte na povrch.
Při dešti reaguje s vodou a je také velmi nebezpečný pro necílové organismy, jako jsou psi, kočky a ptáci.
Produkt vždy aplikujte pod povrch - do země, do průchodů cílových organismů.
Aby nedošlo k ohrožení osob a životního prostředí, je třeba dodržovat návod k použití.
Jiří S
6.4.2020 15:35 Reaguje na Miroslav VinklerJen tak mimochodem, již jsem to psal v jiné diskuzi. Bohužel vám to nemohu potvrdit ověřeným výzkumem. Ale zajímalo by mne, proč když jsme aplikovali do nor, bylo nalezeno mnoho hrabošů na povrchu, tedy šance, že se otráví nějaký dravec. Když jsme aplikovali na povrch rozmetadlem, nebyl nalezen doslova ani jeden hraboš. Čím to je?? Nebo to snad byla náhoda? (aplikace zhruba 100 ha nory, 100 ha plošně, což není tak málo).
Miroslav Vinkler
6.4.2020 15:47 Reaguje na Jiří SJiří S
6.4.2020 22:31 Reaguje na Miroslav VinklerDana Vojáčková
6.4.2020 16:42pavel peregrin
6.4.2020 20:38 Reaguje na Dana VojáčkováJiří S
6.4.2020 22:35 Reaguje na Dana VojáčkováKarel Zvářal
7.4.2020 07:46 Reaguje na Jiří Shttps://cs.wikipedia.org/wiki/Hantavirus
Jiří S
7.4.2020 07:50 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
7.4.2020 08:25 Reaguje na Jiří SZdroj: https://eurozpravy.cz/domaci/ekologie-a-zemedelstvi/v-cesku-se-premnozili-hlodavci-siri-hantavirozu-ktera-je-prenosna-na-cloveka.6cf424a0/
Ten počet onemocnění je +- stejný, tj. nízké desítky případů. Není třeba vytvářet hysterii, ale lidi informovat o riziku přenosu při zanedbání hygieny či nepozornosti.
Jiří S
7.4.2020 10:54 Reaguje na Karel ZvářalJan Šimůnek
7.4.2020 09:25 Reaguje na Karel Zvářalpavel peregrin
7.4.2020 10:58 Reaguje na Jan ŠimůnekJan Šimůnek
7.4.2020 09:20Dana Vojáčková
7.4.2020 13:23Jan Šimůnek
7.4.2020 13:38 Reaguje na Dana VojáčkováDějiny totality je opravdu zapotřebí studovat. Pak třeba zjistíte, že např. vydavatelé Hitlerových projevů (a podobných dokumentů) jsou našimi progresivisty (včetně ekologů) pronásledováni především proto, že projevy progresivistických papalášů se rétorice nacistů, po formální i obsahové stránce, plně vyrovnají. To samé se týká i snadno dohledatelných paralel mezi nacisty a komunisty.