https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/biologicka-prekvapeni-ze-sverazneho-sveta-motokrosoveho-arealu-na-naceratickem-kopci-u-znojma?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Biologická překvapení ze svérázného světa motokrosového areálu na Načeratickém kopci

22.12.2020 11:16 | PRAHA (Ekolist.cz)
Motokros – pro jedny zábava, pro jiné pevná součást péče o přírodu. Oba pohledy lze zkombinovat překvapivě snadno a k oboustrannému prospěchu.
Motokros – pro jedny zábava, pro jiné pevná součást péče o přírodu. Oba pohledy lze zkombinovat překvapivě snadno a k oboustrannému prospěchu.
Foto | Markéta Jedličková
Zazní-li ve spojitosti s ochranou přírody slova motorkář nebo čtyřkolka, vybaví se asi většině čtenářů bandy nelegálních jezdců drancujících krajinu a ještě nejlépe někde v národním parku. Ve skutečnosti je však toto téma podstatně širší a co hlavně, také mnohem zajímavější. Pokud jde o vliv na přírodu, platí totiž pro motokros stejné rčení jako pro oheň – je to sice špatný pán, ale výborný sluha. Pojďme si na příkladu jedné přírodovědně cenné lokality ukázat, proč si toto označení po právu zaslouží.
reklama

 

Načeratický kopec u Znojma je známá stepní lokalita na samém okraji teplé jižní Moravy, přírodní památka a evropsky významná lokalita. Zároveň je to také bývalé vojenské cvičiště, které bylo po většinu druhé poloviny 20. století rozdupáváno pěchotou a přejížděno tanky. Dnes se již dobře ví, že armáda zdejší přírodu nejen že nezničila, ale naopak zde díky všemožnému narušování vytvořila velmi pestré prostředí, kde se daří neobyčejnému množství vzácných rostlin i živočichů.

Vitální porosty silně ohroženého smilu písečného na okraji jedné z úzkých drah s přírodním povrchem.
Vitální porosty silně ohroženého smilu písečného na okraji jedné z úzkých drah s přírodním povrchem.
Foto | Jiří Koptík

Aby se jim však dařilo i nadále, je nutné v tomto narušování (odborně disturbancích) pokračovat. Jinak vše zaroste křovím a třtinou a ty nejvzácnější druhy, které ke svému životu potřebují přítomnost obnažené hlíny, skal a podobných míst se sporou nebo žádnou vegetací, velmi rychle zmizí. Tomuto osudu naštěstí Načeratický kopec unikl, a to hlavně díky pastvě koz a ovcí. Ta zde probíhá tradičním a z hlediska vlivu na přírodu tím nejlepším možným způsobem, kdy zkušení pastevci vodí za pomoci psů svá stáda volně po kopci a pasou právě tam, kde je to nejvíce potřeba. K nim se navíc jednou ročně přidají tanky a bojová vozidla pěchoty, aby pomohla umravnit rozrůstající se keře a počechrala příliš husté trávníky.

Vojenskou technikou však legrace nekončí – bývalá cvičiště svým charakterem přímo vybízejí k dalším méně tradičním formám péče. Mezi ně můžeme směle řadit také terénní motoristické sporty a aktivity. Známou a v tomto ohledu průkopnickou lokalitou je Motýlí step Pichce u Příbrami, kde se právě motorkáři již řadu let podílejí na vytváření narušovaných biotopů pro ohrožené druhy motýlů. Ještě před nějakými 15 lety šlo o těžký ochranářský underground, dnes se již taková místa, kde jsou motoristické sporty nejen trpěny, ale ve jménu ochrany přírody naopak podporovány, počítají na desítky.

Otočník evropský je nenápadnou, ale mimořádně vzácnou rostlinou, jejíž současný výskyt je u nás omezen na pár lokalit na jižní Moravě. Dříve rostl ponejvíce jako polní plevel, dnes jej častěji najdeme na různých narušovaných místech. Třeba přímo uprostřed motokrosové dráhy na Načeratickém kopci.
Otočník evropský je nenápadnou, ale mimořádně vzácnou rostlinou, jejíž současný výskyt je u nás omezen na pár lokalit na jižní Moravě. Dříve rostl ponejvíce jako polní plevel, dnes jej častěji najdeme na různých narušovaných místech. Třeba přímo uprostřed motokrosové dráhy na Načeratickém kopci.
Foto | Jiří Koptík

Načeratický kopec není v tomto směru výjimkou. Motokrosové aktivity tu mají dlouhou tradici sahající dávno před zřízení chráněného území. Zdejší motoristický areál je rozsáhlý a zahrnuje vícero tratí různého charakteru i stáří. Kromě aktivní motokrosové tratě s převážně hlinitým povrchem a umělými terénními prvky se zde nacházejí i užší trasy s přírodním povrchem, opuštěné dráhy a také rozsáhlé narušované plochy mezi drahami s řídkou krátkostébelnou vegetací. Co do rozsahu holého substrátu se areál již na první pohled vymyká zbytku kopce. Odráží se však tato jedinečná biotopová struktura ve stejně unikátní biodiverzitě? Existují druhy, které se bez motorkářů neobejdou?

Kromě rýhonosce (Pachycerus segnis) žije na Načeratickém kopci další vzácný nosatec - Rhabdorrhynchus echii. Oba druhy vyhledávají hadince obecné rostoucí na narušovaných místech při okrajích tratí s řídkou vegetací.
Kromě rýhonosce (Pachycerus segnis) žije na Načeratickém kopci další vzácný nosatec - Rhabdorrhynchus echii. Oba druhy vyhledávají hadince obecné rostoucí na narušovaných místech při okrajích tratí s řídkou vegetací.
Foto | Pavel Marhoul

Když v loňském roce vyvstala nutnost úpravy režimu využívání areálu, potřeboval se Krajský úřad Jihomoravského kraje opřít o konkrétní biologické poznatky, což poskytlo skvělou příležitost podívat se na celou věc podrobněji a pokusit se tyto otázky zodpovědět. S ohledem na potřeby a plánovaný rozsah průzkumu jsme se rozhodli zaměřit na cévnaté rostliny a jednu zde velmi významnou skupinu bezobratlých, fytofágní brouky.

Botanický průzkum motokrosového areálu prokázal výskyt téměř dvou set druhů rostlin, z nichž 32 patří mezi uvedené v červeném seznamu. Tato čísla sama o sobě vypovídají o nesporném biologickém významu území. Mnohem zajímavější je však skutečnost, že tři nejvzácnější rostliny – kriticky ohrožený otočník evropský, podobně vzácný chruplavník větší a silně ohrožený čistec roční jsou v rámci celého prostoru Načeratického kopce vázány výhradně na aktivní motokrosové dráhy, a to navzdory tomu, že podobných biotopů s minimálním vegetačním krytem je v území větší množství. Všechny tři druhy můžeme označit za typické představitele mizející flóry historické polní krajiny, což ukazuje na ekologickou podobnost motokrosových drah s málo úživnými poli a úhory, tedy stanovišti dnes prakticky zaniklými.

Chruplavník větší – kriticky ohrožený druh z příbuzenstva laskavců a typický představitel druhů, které se bez pravidelného narušování půdního povrchu neobejdou. Na Načeratickém kopci vyhledává spíše okraje drah s utuženým písčitým a kamenitým substrátem.
Chruplavník větší – kriticky ohrožený druh z příbuzenstva laskavců a typický představitel druhů, které se bez pravidelného narušování půdního povrchu neobejdou. Na Načeratickém kopci vyhledává spíše okraje drah s utuženým písčitým a kamenitým substrátem.
Foto | Jiří Koptík

Floristicky nejpestřejší se v souladu s očekáváním ukázaly být okraje drah, méně narušované plochy s řídkou stepní vegetací mezi drahami a také dráhy delší dobu opuštěné. Tady se velmi daří druhům řídkých, na živiny chudých trávníků, jako je třeba smil písečný nebo nenápadný, ale o to vzácnější jetel žíhaný.

Překvapivě zajímavé jsou však i umělé překážky z úživného hlinitého materiálu. To, co na dálku působí jako nevzhledné rumiště, je při bližším pohledu pestrou směskou stepních a ruderálních druhů, přičemž přímo z holé hlíny zde vyrůstají takové druhy, jako je lnice kručinkolistá, strošek pomněnkový nebo dokonce silně ohrožená večernice smutná. Je vidět, že diaspory stepních rostlin jsou na lokalitě skutečně všudypřítomné a tyto druhy tak snadno obsazují i nové biotopy. I mezi ruderální flórou však najdeme zajímavé zástupce – za všechny jmenujme zde velmi hojný blín černý.

Podobný obrázek poskytl také průzkum fytofágních brouků. Okraje aktivně využívaných tratí na Načeratickém kopci obývá rýhonosec (nosatec) Pachycerus segnis, který zde má jedinou známou recentní lokalitu v České republice a je nejvýznamnějším druhem území profitující z disturbancí způsobených pojezdy. Druh je vývojem vázaný na hadinec obecný. Přestože je tato rostlina hojná po celé ploše Načeratického kopce a běžně roste i v zapojených travnatých společenstvech, rýhonosec se vyvíjí pouze na mladých izolovaně rostoucích jedincích hadince na okrajích aktivních tratí. Po ukončení pojezdů brouk v důsledku sukcese rychle mizí, přestože živná rostlina zde přetrvává. Při průzkumu motokrosové tratě bylo nalezeno dalších více než 70 ochranářsky významných druhů fytofágních brouků, z nichž 20 je zařazeno do Červeného seznamu ohrožených druhů.

Náš průzkum poskytuje pouze základní náhled na celou problematiku, která by si v budoucnu jistě zasloužila detailnější zkoumání. Jeho výsledky nicméně napovídají, že z biologického hlediska představují motokrosové disturbance svébytný faktor odlišný od jiných způsobů narušování, protože zjevně existuje skupina organismů, kterým motorky mimořádně svědčí. Co si ale tyto druhy počaly v dobách, kdy vrchol dopravní techniky představoval koňský potah?

Domníváme se, že z velké části byl osud těchto organismů spojen s pastvou. V dobách, kdy byl dobytek v krajině všudypřítomný, se v ní našel dostatek podobně intenzivně narušovaných biotopů, jako byly obecní pastviny, spásané úhory, průhony a podobná místa. S ústupem tradiční pastvy v průběhu 20. století však zanikla i tato specifická stanoviště, neboť novodobý způsob pastvy a její současný rozsah vznik takových míst neumožňuje – vlastně je to pod hrozbou sankcí dokonce zakázáno. Obyvatelům rozdupaných pastvin tak nezbylo nic jiného, než hledat náhradní biotopy, a zdá se, že právě motorky jim v tomto směru nezamyšleně podaly pomocnou ruku.

Uměle navršené terénní prvky porůstají díky úživnějšímu substrátu hlavně ruderální druhy a nepůsobí tak na první pohled příliš vábně. I tady však najdeme překvapivé množství zajímavých druhů rostlin – třeba mohutné jedince lnice kručinkolisté.
Uměle navršené terénní prvky porůstají díky úživnějšímu substrátu hlavně ruderální druhy a nepůsobí tak na první pohled příliš vábně. I tady však najdeme překvapivé množství zajímavých druhů rostlin – třeba mohutné jedince lnice kručinkolisté.
Foto | Jiří Koptík

Motoristické aktivity mohou v určitých případech úspěšně zastat péči o celou přírodovědně cennou lokalitu. Nejlépe se však uplatní v kombinaci s dalšími zásahy, tedy hlavně s pastvou, které pomohou zajistit dostatečnou nabídku narušovaných stanovišť i pro ty nejnáročnější organismy.

Abychom byli spravedliví, musíme zmínit také provozní negativa jako hlučnost, prašnost a zvýšený pohyb osob na lokalitě, což se ne každému líbí. Zkušenosti však ukazují, že při vhodně nastavených podmínkách lze nežádoucí efekty ježdění udržet na akceptovatelné úrovni, kdy přínosy jednoznačně převažují. Načeratický kopec je toho živoucím důkazem.


reklama

Další informace |
Vznik článku byl podpořen programem LIFE Evropské unie a Ministerstvem životního prostředí ČR. Nemusí vyjadřovat stanoviska Evropské unie ani MŽP ČR.
Jiří Koptík, Pavel Marhoul, Robert Stejskal, Milan Král

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (14)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jan  Knap

Jan Knap

22.12.2020 20:47
Jen taková poznámka. Byla položena otázka, co dělali tyto ohrožené druhy, když nebyli motorky a hned se našlo řešení- końské potahy a pastva. Ale položme si otázku, co bylo před końskými potahy,kdo se staral o tu vhodnou krajinu? Kupodivu takový druh existuje a to je tolik proklínané prase divoké. I to jeho rytí má svůj důvod a s doplńením s některými druhy ptáků jako jsou například koroptve dělalo krajinu pestřejší i před ovlivńováním krajiny člověkem. Petrův Zdar
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

23.12.2020 08:26 Reaguje na Jan Knap
Prase divoké taky, ale hlavně stáda turů a vůbec pasoucích se kopytníků.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

23.12.2020 13:46 Reaguje na Pavel Hanzl
Kterých turů, co to plácáte. Koně ano, ale to je tak kromě zubrů, jelenů a losů z těch větších kopytníků všechno, co se páslo.
"Tur spásal listí a výhonky stromů, zubr k tomu přidával i trávu". Zdroj: Wikipedie.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

23.12.2020 18:40 Reaguje na Jiří Daneš
A co kdyby si i tur lehóčko ukousl chrupavníka většího? Zcela fantastická představa? Pán bude trochu hnidopich,že?
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

23.12.2020 21:14 Reaguje na Pavel Hanzl
Ano hnidopych, co nesnáží lži fanatiků jako jste Vy Hanzl. Zkuste blíže popsat toho "panus troglodytes" nebo aspoň jeden odkaz, kde jste tu blbost četl.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

23.12.2020 18:42 Reaguje na Jiří Daneš
Pasoucí se kopytník je podle vás asi panus troglodytes, že?
Odpovědět

Jan Šimůnek

25.12.2020 11:06 Reaguje na Pavel Hanzl
Kopytníci taky nesežerou vše, některým rostlinám se cíleně vyhýbají.
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

27.12.2020 14:12 Reaguje na Jiří Daneš
Čo keby ste si niečo naštudoval o tom, čo vo vašej krajine všetko žilo v mladšom paleolite a neolite, než začnete písať ? Žilo u vás, vlstne v celej Europe množstvo druhov kopytníkov - aurochy, zubri, kone, mamuty, nosorožce, jeleň megaloceros. Okrem toho predátori aké dnes nájdete len v afrike. Kopytníky tu udržovali hlavne na rovinách otvorenú krajinu. Jeden článok k tomu -https://www.ceska-krajina.cz/2688/ceska-krajina-byla-puvodne-otevrena-upozornuji-vedci-nastup-lesu-umoznil-clovek-a-vybiti-velkych-bylozravcu/
Odpovědět
RV

Richard Vacek

25.12.2020 08:15
Pestrá krajina zajišťuje vhodné podmínky pro pestré společenství rostlin i živočichů. I takové smetiště s hromadou pneumatik se stává domovem pro ještěrky. Bohužel člověk často preferuje svá estetická hlediska a tyto biotopy cíleně likviduje.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.12.2020 09:04 Reaguje na Richard Vacek
Podle Václava Cílka by měly být praha (především vilové čtvrti) prohlášena za přírodní rezervaci se zákazem vstupu člověka. Splňuje nejvyšší kritéria biodiverzity.
Odpovědět

Jan Šimůnek

25.12.2020 11:06 Reaguje na Pavel Hanzl
Až na to, že ten pán nereflektuje, že tam tu biodiverzitu vytvořil a uměle udržuje právě člověk.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

25.12.2020 11:48 Reaguje na Jan Šimůnek
Omyl. Neytvořil a neudržuje. Jen vytvořil nechtěně podmínky.
Odpovědět

Jan Šimůnek

26.12.2020 09:52 Reaguje na Pavel Hanzl
Vytvořil podmínky, zda chtěně nebo nechtěně je úplně šumafu. Je to prostě biotop zcela závislý na permanentních lidských aktivitách určitého druhu..
Odpovědět
JL

Jaromír Lukavský

28.12.2020 15:02
Velmi zajímavé kytky a stromy jsou na hřbitovech, často ovšem i cizokrajného původu. J.L. end
Odpovědět
 
reklama
reklama

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

TOPlist