Čím jsou afričtí kaloni užiteční? Tím, že vyměšují za letu

Potenciál kolonie kaloňů šířit semena plošně a do dálek je přímo úměrný jejich počtům. A zrovna ty v posledních letech dramaticky klesají.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Emilie Chen / Flickr

Aby se vyhnul konkurenci hladových kolegů, zalétá do vzdálenosti až 95 kilometrů od své kolonie za potravou. Na otočku. Do rozbřesku je zase zpátky, přes den spí. K tomu, aby takovou náročnou cestu podnikl, je dobře vybaven mohutnými křídly, s rozpětím až 80 centimetrů. Ty mu umožňují létat rychlostí okolo 35-40 km/h. Jenže ani tak si nemůže dovolit ztrácet čas. A proto si defekaci, procesní vyměšování natrávené a zpracované potravy, nechává až na dobu letu.

Je to velmi praktické opatření: práce svalů během letu mu pomáhá s vyměšováním. A tím, že kaloni netrousí přímo pod svou kolonií, brání jejímu prozrazení predátorům a nelákají k sobě tolik různé patogeny. Každopádně čím početnější jejich kolonie je, tím dále kaloni za potravou létají. A díky tomu do větších dálek šíří trusem semena ovocných stromů. Jedna početná kolonie kaloňů tak může teoreticky rozptylovat semena na obrovských plochách.

Plošné vymetání semen

Na jak velkém území? Na to se soustředil tým výzkumníků Diny Dechmannové z Institutu Maxe Plancka. V roce 2019 si na území států Zambie, Burkiny Faso a Ghany označili jedince z různých kaloních kolonií s pomocí GPS vysílačů a sledovali cykly jejich letů a trávení. Výsledný odhad, a to ještě poměrně konzervativní, zněl, že kolonie 150 000 jedinců je schopná vysít nad pralesem 300 000 semen. Každou noc. A tedy, že jedna taková kaloní kolonie má potenciál vytráveným osivem nastartovat růst 800 hektarů lesa za jedinou sezónu.

Hodí se zmínit, že transport semen daleko od mateřských rostlin je základem diverzity, biologické rozmanitosti deštných pralesů. Jiné plodožravé druhy živočichů v Africe semena šíří trusem, ale zdaleka ne na vzdálenosti srovnatelné s kaloni. Také tak činí po jednotlivých izolovaných hromádkách, zatímco tisíce kaloňů to dělají plošně. A významné je i to, že obří kolonie kaloňů v průběhu sezóny Afrikou migrují: přilétají za deštěm, za nadcházející úrodou ovoce. Dokáží službu šíření semen nabídnout v regionech, kde je jiných plodožravců pomálu.

Předchozí terénní studie už například doložily, že na Pobřeží Slonoviny je 96 % šířených semen přenášeno právě kaloni. Dechmannová spolu s kolegy tedy usuzuje, že kaloní stravovací a vyměšovací návyky – zvláště u kaloňů plavých – jsou jedním z kritických mechanismů, zajišťujících druhovou rozmanitost plodonosných dřevin na celém africkém kontinentu. S tím, že kaloni jsou schopni ušetřit statisíce dolarů, které by jinak musely být vynaloženy do úsilí znovu zalesnit některé vyklučené plochy pralesů. Tedy za předpokladu, že jich k tomu bude dost.

Málo kaloňů znamená chudý prales

Potenciál kolonie kaloňů šířit semena plošně a do dálek je přímo úměrný jejich počtům. A zrovna ty v posledních letech dramaticky klesají. Dechmannová uvádí příklad kolonie v ghanské Accře, která se z milionu jedinců propadla v roce 2022 na 20 000 exemplářů. Důvodem je vybíjení kaloňů pro maso, bushmeat.

Konzumací kaloňů si přitom domorodí obyvatelé neprospějí hned nadvakrát. Nejenže tím zaříznou budoucnost obnovy a druhové pestrosti pralesů, ale současně na sebe konzumací kaloňů mohou přenést nejrůznější zoonózy. Včetně vražedných virů, jako ebola. „Nejlepší variantou by samozřejmě bylo, kdyby lidé nechali kaloně úplně být,“ říká Dechmannová. Vysvětlit to lidem je ale těžké, už proto, že informace o riziku nákazy může vést k nějaké preventivní odvetě proti kaloní kolonii.

Přečtěte si také |

Co je industriální melanismus? Vysvětlení motýlí

Počty kaloňů plavých v Africe se ještě dnes odhadují na miliony exemplářů, a tudíž nepožívají zvýšené úrovně ochrany (v současnosti je druh podle IUCN veden jako NT, blízký ohrožení). Ovšem tempo, jakým jejich početnost klesá (a kolonie se zmenšují), může brzy znamenat zásadní riziko pro celou Afriku. Environmentální i ekonomické.