Jak nakonec dopadl návrat zraněného vlka do volné přírody?

Snímek z fotopasti, zachycující vlka s obojkem. Druhý den tím samým místem bude procházet smečka vlků.

Zdroj | www.selmy.cz

Telemetrický výzkum pomáhá vyhodnotit úspěšnost návratu rehabilitované šelmy do volné přírody. Za jeden měsíc života ve volné přírodě se vlk pohyboval na úctyhodné rozloze zhruba tři sta čtverečních kilometrů, což je srovnatelné s jinými vlky, kteří dosud byli v podobných podmínkách sledováni. Data z telemetrie nenaznačila, že by se vlk zdržoval v blízkosti vesnic, naopak naprostou většinu času trávil v lesích nebo na loukách.

Nezávisle na telemetrickém výzkumu dál probíhal také neinvazivní monitoring pomocí fotopastí a nebo stopování. Díky tomu se podařilo zjistit, že vlk se pohybuje stále v předpokládaném teritoriu své mateřské smečky. Ačkoliv se nepodařilo zaznamenat všechny vlky současně, 9 dnů po vypuštění fotopast Hnutí DUHA natočila vypuštěného vlka a následně celou smečku v průběhu dvaceti čtyř hodin Na místech jeho předchozího pobytu byly nalezeny zbytky kořisti, kosti, krev, nebo trus, který vědci podrobí dalším analýzám.

Další sledování pohybu vlka bude probíhat už jen neinvazivními metodami, protože obojek v minulém týdnu přestal posílat nové souřadnice. Podle výrobce obojku je porucha pravděpodobně způsobena mechanickým poškozením v napájecí či kabelové části u obou baterií. Jedno z vysvětlení je, že obojek poškodili při vzájemných interakcích jiní vlci ze smečky. Nejednalo by se však o nic výjimečného. Ochránci přesto doufají, že se další informace o jeho osudu přinesou fotopasti nebo genetické analýzy trusu.

„Data z telemetrického sledování ukazují, že pohybová aktivita vlka v Krušných horách byla v posledním měsíci značná a zvíře vykazovalo typické známky chování vrcholového predátora, který se pohybuje na rozlehlém území v řádech stovek kilometrů čtverečních," říká Martin Duľa, zoolog z Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně.

"I když obojek zřejmě již další data nepošle, měsíc sledování nám ukázal, že rozhodnutí o vypuštění rehabilitovaného zvířete bylo správné. Nefunkční obojek nezůstane na krku zvířete navždy, je vybaven samo rozpadajícím se mechanismem, který časem zařízení uvolní. Při dalším sledování jedince budeme využívat monitoring pobytových znaků, v kombinaci s fotopastmi nebo genetiku,“ dodává Duľa.

„Těší nás, kolika lidem není osud krušnohorského vlka lhostejný. Teď mu přeje i počasí, citelně se oteplilo a odtávající sníh mu odhalí další zdroje potravy v podobě uhynulé zvěře. Pořád platí, že vlk pro svou aklimatizaci potřebuje především klid," vysvětluje koordinátor Národní sítě záchranných stanic Petr Stýblo z Českého svazu ochránců přírody.

"Od počátku tu byly dvě možnosti - buď vlka odsoudit k doživotnímu zajetí, nebo se pokusit o jeho návrat do přírody. Po konzultacích s experty ze zahraničí, kteří mají se záchranou zraněných vlků zkušenosti, panovala shoda na té druhé – zkusit jeho návrat do přírody, i když je nejisté, zda to bude pokus úspěšný. Vždy je to dlouhodobý proces s nejistým výsledkem, obzvláště u vlků jako společensky žijícího druhu,“ říká Stýblo.

„Nyní musíme nechat osud vlka přírodě bez možnosti detailního sledování jeho pohybu. Nadále bude probíhat monitoring pomocí fotopastí a vyhodnocování pobytových znaků, doufáme, že se podaří jej zachytit v přítomnosti jeho rodičovské smečky. Byl vypuštěn po zralé úvaze v období před začátkem vlčí říje, byl plně přezuben, nejedná se tedy o štěně neschopné samostatné existence v přírodě," říká Jindřiška Jelínková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

"Stále je velká šance, že bude smečkou přijat. I pokud by se se smečkou nespojil, neznamená to pro něj ohrožení života, ale bude pro něj náročnější sám lovit větší kořist. Není pro něj lepší řešení, než dát mu šanci přežít ve volnosti. Opětovné umístění do zajetí by pro něj bylo vzhledem k jeho věku doživotním utrpením,“ dodává Jindřiška Jelínková.

Pokud by někdo vlka náhodně pozoroval, prosí vědci o informace na vlk@nature.cz kdy, kým, kde, na jakou vzdálenost, případně jaké byly další okolnosti pozorování – například zda byl člověkem pozorován z auta, nebo při procházce, se psem, či bez. Pokud by bylo možné doložit fotku či videonahrávku, byla by pak informace hodnověrnější.