Jak zlepšit stabilitu lesů ohrožených sněhem a větrem

Současné hospodaření v lesích je silně ovlivňováno nahodilými těžbami. V posledních letech se jedná zejména o škody způsobené kůrovci. Podle údajů Lesní ochranné služby dosáhlo v ČR celkové napadení smrku podkorním hmyzem v roce 2020 minimálně 25 mil. m3. Další stovky tisíc m3 představuje napadení borových lesů. Ve srovnání s tím se zdá výše škod způsobených větrem a sněhem méně významná, v roce 2020 to bylo v ČR cca 4,2 mil. m3. Jenže abiotické škody jsou spojené s extrémními projevy klimatu a jsou pak často spouštěcím faktorem následných škod působených biotickými škůdci.

---

reklama

---

V posledních dvou dekádách se jednalo například o větrné kalamity spojené s působením vichřic Kyrill (2007), Emma (2008), Herwart (2017), Eberhard (2019) a Julie (2020). Největší sněhová kalamita v tomto období byla zaznamenána v roce 2006 (vytěženo více než 2,5 mil. m3). Další významné škody sněhem (nad 0,5 mil. m3) vznikly na našem území v letech 2010 (s velkým podílem škod i v borových porostech) a 2019.

Protože se s využitím smrku a borovice počítá v lesním hospodářství i do budoucna, třebaže v menší míře než doposud, je nutné zavádět vhodné pěstební postupy v porostech těchto dřevin. Vědci z VÚLHM, v. v. i., Výzkumné stanice Opočno, při řešení projektu QK1810443 „Postupy minimalizace škod způsobených větrem a sněhem na lesních porostech v návaznosti na klimatickou změnu“ zpracovali pro lesníky praktickou příručku Pěstování smrkových a borových porostů ohrožených sněhem a větrem.

Metodika obsahuje postupy využitelné jednak při jejich přeměně obnovou, jednak pro stabilizaci při výchově. Jejich používání v praxi tak může přispět k minimalizaci škod způsobených větrem a sněhem na lesních porostech v podmínkách probíhající klimatické změny. V lokalitách ohrožených častým působením sněhu a větru je nutno přizpůsobit lesnické hospodaření ve všech fázích pěstebních opatření, tj. při zalesňování, výchově i obnově lesa. Vlastní metodika je proto členěna na část s vymezením ohrožených lokalit podle provozních souborů, a návazně na postupy obnovy (umělé a přirozené) a porostní výchovy.

U smrku ztepilého a borovice lesní jsou škody sněhem nejčastější příčinou poškození v mladých porostech. Vítr začíná škodit později, od horní výšky porostu cca 15 m. Na výši škod mají vliv zejména parametry korun a sbíhavost kmenů. Do vývoje a stavu charakteristik určujících míru odolnosti porostů vůči škodám sněhem a větrem však může lesník aktivně zasáhnout.

Jednou z cest je volba vhodné druhové skladby při obnově současných rozsáhlejších stejnorodých smrkových a borových porostů. Dalším opatřením je adekvátní výchova zejména mladých porostů. Pozitivní efekt silnějších zásahů (udržování volného zápoje) v mladých smrkových porostech na zvýšení stability vůči škodám sněhem a větrem byl jednoznačně potvrzen. Naopak silné zásahy uplatňované v pozdějším věku (horní výška již překročila hranici 10 m) jsou spojeny s rizikem rozpadu porostů.

Stále aktuální je strategie tzv. odstupňované výchovy smrkových porostů, při které se v mlazinách intenzivní výchovou buduje individuální stabilita jednotlivých stromů a později se pro budování zápoje (prvku vzájemného zpevnění) přechází k zásahům slabším.

Růstová reakce borovice na uvolnění při výchovných zásazích není tak výrazná jako u smrku. Přesto lze zejména v mládí podpořit výraznějším uvolněním tloušťkový přírůst a zpomalit tak přirozený nárůst štíhlostního kvocientu. Intenzivní výchova v borových porostech od středního věku však již může vést ke ztrátám na celkové produkci.

Strategie silnějších zásahů v mladých smrkových a borových porostech jako opatření pro zvýšení jejich stability vůči škodlivému působení sněhu a větru je navíc v souladu s aktuální potřebou reagovat na častější výskyt sušších period. Po zásazích se zvyšuje suma podkorunových srážek a zlepšují se také podmínky pro rychlejší dekompozici opadu.

Dalším efektem aktivní výchovy v mladých porostech je zachování a podpora příměsi. Slabé zásahy nebo jejich opoždění vedou totiž často ke ztrátě pracně a nákladně budované směsi.

Při obnově stávajících porostů s dominancí smrku nebo borovice, či při novém zalesnění na lokalitách ohrožených sněhem a větrem je třeba v druhové skladbě zvýšit zastoupení dřevin, které mají v porostech zpevňující funkci. Ta se může významně lišit na různých stanovištích, a proto je nutné vždy zohlednit konkrétní podmínky obnovovaného porostu nebo zalesňované lokality – lesního stanoviště.

Kromě správného výběru druhů zpevňujících dřevin dle stanoviště je třeba zohlednit typ porostního smíšení. Velikost skupin (i stejnorodých) lze přizpůsobit velikosti a tvaru obnovovaného nebo zalesňovaného prvku a může dosahovat od několika arů až po 0,5 ha.

K podpoře stability porostů s převahou smrku nebo borovice lze využít zakládání zpevňujících žeber širokých až 20 m s orientací přibližně kolmo na směr převládajících větrů. Směry bořivých větrů lze nalézt v Oblastních plánech rozvoje lesů na „Mapě dlouhodobých opatření ochrany lesa“.

Sníh může decimovat smrkové i borové porosty především mladších stadií – až do stadia nastávajících kmenovin, ve starších porostech (kmenovinách) pak převládají vrcholové zlomy a celkové poškození je nižší. Naopak vítr většinou neškodí v porostech do horní výšky 15 m a největší škody (vývraty a zlomy) jsou zaznamenávány ve druhé polovině doby obmýtí.

Cílem výchovy je tedy v porostech s převahou smrku a borovice vybudovat již při prvních zásazích individuální stabilitu dominantních jedinců jejich včasným uvolněním a zabránit jejich přeštíhlení. V pozdějším věku (v druhé polovině doby obmýtí) je pak možno v takto pěstebně připravených porostech již zvolit více přístupů k výchově (podúrovňové i úrovňové probírky) bez zvyšování rizika přílišného rozvolňování zápoje, tj. potenciálních škod větrem.

Doporučené postupy výchovy ve stejnověkých porostech s převahou smrku a borovice jsou sestaveny do modelů výchovy. Ty se řídí horní porostní výškou (která lépe charakterizuje růstovou fázi porostu než skutečný věk), při níž by měly být provedeny výchovné zásahy proředěním na modelovou hustotu.

Modely jsou nastaveny na zahájení výchovy při horní výšce 5 m, a to pro porosty z umělé obnovy i pro porosty vzniklé obnovou přirozenou. V nárostech a hustších kulturách vzniklých kombinovanou obnovou je však většinou nutno provést pěstební zásahy již dříve.

Metodika Pěstování smrkových a borových porostů ohrožených sněhem a větrem je volně ke stažení.

---

reklama

---