https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jde-to.priklad-ochrany-prirody-ktera-se-opravdu-povedla?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jde to. Příklad ochrany přírody, která se opravdu povedla

14.8.2023 09:22 | PRAHA (Ekolist.cz)
Josefovské louky.
Josefovské louky.
Foto | Fjera / Wikimedia Commons
Když se na Náchodsku přiblížíte rovinaté krajině nivy Metuje, magneticky přitahováni siluetou pevnosti Josefov, podmáčené louky kolem ní jen tak nepřehlédnete. Nabízí totiž scenérii, která k sobě poutá pozornost. Jsou na první pohled mimořádné. Pestré a bohaté. To, že oplývají životem, vám dá poznat i zdejší zvuková kulisa: volavé hlasy ptáků, bzukot hmyzu, kvákání žab anebo funění a podupávání kopytníků dávají tušit, že je tu opravdu živo.
reklama

 
Takhle podivuhodnou lokalitou přitom nebyly Josefovské louky vždy. Staly se jí až poté, co tu vznikl tzv. ptačí park. V Česku vůbec první opravdu velká soukromá nevládní rezervace. Zřídila ji tu Česká společnost ornitologická jako místo určené k ochraně ptáků.

Vytváření podmáčených ploch a hloubení tůní, řízené zaplavování luk, mělké odstraňování drnu a vypásání vegetace, celý ten soubor zde realizovaných opatření výtečně prospívá ale i jiným živočichům. Obojživelníkům, plazům, savcům, bezobratlým. V neposlední řadě taky rostlinám.

Příroda se tu nechrání jen formou vlastnictví pozemků. Nedochází tu k zakonzervování lokality, ale k aktivní obnově hodnotného přírodního prostředí. To všechno mimo státem zřízené chráněné území, s výrazným přispěním darů podporovatelů a provozované s nemalým zapojením dobrovolnické práce.

V ptačím parku Josefovské louky přívedla Česká společnost ornitologická k životu sto let starý závlahový systém, který fungoval na Metuji na začátku 20. století pro zvýšení výnosu tehdejších luk. Hradítka a stavítka dnes opět slouží pro regulaci přítoku vody. Dnes je ale hlavním cílem podpora výskytu mokřadních ptáků. Na snímku jeřáb popelavý na Josefovských loukách.
V ptačím parku Josefovské louky přívedla Česká společnost ornitologická k životu sto let starý závlahový systém, který fungoval na Metuji na začátku 20. století pro zvýšení výnosu tehdejších luk. Hradítka a stavítka dnes opět slouží pro regulaci přítoku vody. Dnes je ale hlavním cílem podpora výskytu mokřadních ptáků. Na snímku jeřáb popelavý na Josefovských loukách.
Foto | Jaroslav Kafíčko Petráň / ČSO

Je to model, se kterým se tu a tam setkáváme v zahraničí, třeba u ochranářských pozemkových trustů, potažmo u Královské společnosti pro ochranu ptáků (RPSB) nebo německé Naturschutzbund Deutschland (NABU). Ale pro Česko a rok 2006, kdy byl „otevřen“ první Ptačí park Josefovské louky, to bylo rozhodně neobvyklé. A přinejmenším odvážné.

Ochranářský počin se nicméně osvědčil. Za sedmnáct let se tu jistě mohlo pokazit ledacos, ale příkladů nedostatků tu přesto uvidíme pramálo.

Úspěšní následovníci projektu

Říct, že jsou v tomto ohledu Josefovské louky dodnes unikátní, už dnes neplatí. Svým prvenstvím tedy stále ano, ale nikoliv už formátem.

Po překonání skepse a naplnění ambic a po záplavě argumentů a pozitivních výsledků se totiž idea zřizování Ptačích parků rozšířila po celém Česku.

Pastvou a rozrušováním povrchu pomáhají koně a pratuři s vytvářením ideálních podmínek pro mokřadní druhy ptáků.
Pastvou a rozrušováním povrchu pomáhají koně a pratuři s vytvářením ideálních podmínek pro mokřadní druhy ptáků.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Proto je dnes krajina jihomoravských Dubňan bohatší o Ptačí park Kosteliska; v zákrutech řeky Ploučnice na Českolipsku se nachází Ptačí park Mnišské louky; ve staré pískovně na dohled Přerova leží Malá Lipová. A k velkému finále se přiblížilo i otevření Ptačího parku na jihočeských Zbudovských blatech.

Každá z těch lokalit je něčím charakteristická, lišící se od ostatních a vyžadující v detailech rozdílný přístup. Odlišný management. Některé stojí doslova na vodě, jiné na písečných přesypech. Někde je krajina rovinatá a otevřená, jinde je silný akcent rozrostlých dřevin.

Společné jim všem je, že se na jejich zřizování, monitoringu a návrhu opatření podílí odborníci z různých oblastí biologie, a že se všechny těší významné podpoře. Nejen ornitologů, ale i široké veřejnosti. Sílu zájmu o ptačí parky dobře dokládá třeba to, že na chystaná Zbudovská blata se ve sbírce vybralo během prvních pěti dní přes tři miliony korun. Lidé je zkrátka chtějí.

Tůň v Ptačím parku Kosteliska
Tůň v Ptačím parku Kosteliska
Foto | Ondřej Ryška / ČSO

Možná proto, že za své peníze vidí výsledky přímo v terénu. A mohou se na ně jít kdykoliv podívat. To je ostatně další specifikum ptačích parků. Jsou otevřené návštěvníkům a slouží jako výkladní skříň toho, co se dá při dobrém plánování pro přírodu udělat.

Primární účel ptačích parků – ochrana ptáků – tu efektivně zastřešuje ochranu dalších živočichů a rostlin. Z území, která nebyla na první dobrou nějak zvlášť hodnotná, se aktivním managementem mění v přírodně velmi cenné lokality. Ptačí parky zřizované ČSO zkrátka vypadají jako velmi slibné řešení pro ochranu území i biodiverzity, vynikající příklad dobré praxe z Česka. Něco, co má smysl podporovat.

Je to ráj

V Česku není zrovna snadné narazit na ochranářský záměr, který by nevzbuzoval kontroverze a neštěpil odbornou veřejnost. Ovšem najít někoho, kdo zastává vyloženě kritické stanovisko vůči ptačím parkům, se nám nepodařilo. Reference mimo ČSO jsou na tento projekt až obdivuhodně pozitivní. A přichází i ze stran, kde by člověk nějakou kritiku očekával. Ale marně.

Nadšená z toho, jak se místa, kde byl dosud výskyt obojživelníků zřídkavý, v péči ornitologů mění na ráje žab a čolků, byla například přírodovědkyně Blanka Mikátová. Neopomněla pochválit, jak se na dubňanská Kosteliska vrátila užovka stromová. A výsledky, kterých dosahují ptačí parky v péči o ochranářsky dosud opomíjenou volnou krajinou, si velmi pochvaluje.

Specialista na ekologii a ochranu motýlů Jihočeské univerzity Martin Konvička výtky též hledal marně. „Jediným zádrhelem je, že na některé lokality našeho výzkumu se občas nedostaneme kvůli hnízdění ptáků. Ale to je břemeno, které velmi rádi strpíme. Ptačí parky jsou úžasnou ukázkou interakcí mezi kopytníky a ptáky, bezobratlými, obojživelníky.“

Mnišské louky
Mnišské louky
Foto | Hana Křůmalová

„Já na ptačích parcích žádné selhání nevidím,“ dodává Radek Lučan z České společnosti pro ochranu netopýrů. „Oni se ornitologové kromě zacílení na ptáky snaží brát v potaz i poznatky k ochraně ostatních skupin organismů. Všechny ty parky jsou naprosto super i na hmyz a kytky. A netopýrů je to ráj taky.“

Ptačí parky chválí i entomologové, kteří vidí pozitiva utvářených biotopů, přítomnost rozkládajícího se dřeva a otevřených stanovišť. Snad prý jen, kdyby se o vypásání ptačích parků mohly postarat méně exotické druhy kopytníků. Dílčí výtky, ale v podstatě rovněž kosmetického rázu, zmínil až David Číp, vedoucí ZO ČSOP Jaro Jaroměř, který je s projektem ptačích parků spojený.

Uvedl například neduhy plynoucí z „podmáčeného“ charakteru Josefovských luk v oblasti přirozeného rozlivu řeky, které omezují rozvoj návštěvnické infrastruktury a celkovou technickou náročnost provozu tamního závlahového systému. „V 18. století se o podhánění vody na louky staralo šest stálých zaměstnanců, a teď se to musí řešit operativně,“ říká David Číp (pozn. red.: podhánění vody na louky se typicky děje přehrazením vodního toku a využitím této vody k dočasnému zatopení louky). Vnímá, že v některých parcích by možná bylo třeba malinko přidat na výkonu, ale všude shledává zvolený management jako příkladný.

Tůně na Josefovských loukách
Tůně na Josefovských loukách
Foto | Alice Janečková / ČSO

Žádný z námi oslovených odborníků a odbornic neuvedl zásadní kritiku, nedostatek nebo neduh. Všichni v až podezřelé shodě potvrdili, že se ornitologové v ptačích parcích nestarají jen o ptáky, ale o aktivní obnovu a navýšení ochranářské hodnoty území. A profitují z toho všechny dotčené druhy.


reklama

Další informace |

Tento text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (22)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

pp

pavel peregrin

14.8.2023 07:16
Ano, na takovýchto místech to dává smysl. Co se týká Zbudovských blat, tak ty hrají významnou roli již v románu Karla Klostermanna Mlhy na blatech, což je kniha, kterou si zřejmě z mladé generace přečte již málokdo. Ta rozloha tehdejších blat byla veliká a v podstatě byly využívány tehdejšími sedláky naprosto extenzivně, na pasení dobytka, husí apod. A je zajímavé, že již i v tomto románu Klostermann popisuje snahy velké části sedláků přeměnit blata na ornou půdu.
Z dnešního úhlu pohledu se to jeví jako protiekologické, jenže je si nutno uvědomit tehdejší poměry v zemědělství a pak je to naprosto logické.
Dnešní návrat přirozených poměrů do míst typu josefovské louky, zbudovská blata etc. je možný a určitě prospěšný díky intenzivnímu zemědělství, které zajišťuje dostatek potravin a to nejen v naší zemi.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

14.8.2023 07:46 Reaguje na pavel peregrin
1*
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

15.8.2023 14:21 Reaguje na pavel peregrin
Dávám 1* obojímu. A opravdu se tady ornitologové vytáhli. Takto to má vypadat. Ne sedět za peníze daňových poplatníků v klimatizované kanceláři a sledovat sukcesi na monitoru.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

14.8.2023 07:48
I při té ochraně, Nás však musí příroda uživit.
Na to nějak někteří zapomínají, že !
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

24.8.2023 01:40 Reaguje na smějící se bestie
Využívanie krajiny má svoje hranice, aby nedochádzalo k jej huntovaniu. Svoje skúsenosti by mohli rozprávať už starovekí obyvatelia na blízkom východe alebo v antickom grécku.

Keď nebude mať krajina dosť naakumulovanej vody, tak stačí suchý rok alebo viac za sebou a poľnohospodártvo bude trpieť požiarmi, neúrodou.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

14.8.2023 07:55
Je zajímavé, že Milovická laboratoř pastvy vzbuzuje takové kontroverze. Ve skutečnosti, nestojí za tím majetkové poměry - kraj / versus ČSO??? Kraj (stát) to přece může s výhodou někomu prodat.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

14.8.2023 08:01 Reaguje na Slavomil Vinkler
Viz : https://www.casopis.forumochranyprirody.cz/magazin/analyzy-komentare/prirozena-pastva-velkych-bylozravcu-v-ceske-republice
Odpovědět
Pe

Petr

14.8.2023 09:56
Ano, jde to a je to úžasné. Bohužel to jde jen někde a tak málo. Upřímně - vrátit přírodě podmáčené území je relativně jednoduché a snadné. A hlavně tam nejsou jiné zájmy. Návraty přírodě bychom potřebovali jako sůl i v jiných typech a částech krajiny. Jenže to už tak jednoduché není, tam to vadí kdekomu.
Snad se tedy jednou podaří návrat k přírodě i jinde a častěji, aby naše krajina a biodiverzita neumíraly, ale naopak prosperovaly. Pak se můžeme doopravdy pochválit.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

14.8.2023 17:28 Reaguje na Petr
Ale ne k přírodě, příroda je všechno a tedy nic..
Je to zejména návrat k tradičnímu hospodaření, hlavně k pastvě "divoké" megafauny. A to je i ten kámen úrazu, proč jen na pozemcích ptačích parků. Podívejte se na Milovice co je ostudy. A v NP se nepase megafauna nikde. .
Odpovědět
Pe

Petr

14.8.2023 18:53 Reaguje na Slavomil Vinkler
Už jsem se bál, že s vaší megafaunou a spasitelstvím nepřijdete.
Nechápu proč pořád všude cpete pastvu. Už minule jsem se vám na sklenobýlu snažil ukázat, že vaše pastva něčemu pomáhá a jiné zase ničí. Hodí se prostě jen někde, a jinde zase vůbec. Tedy žádná jednostranná a monotónní všudepastva, která ničí zase jiné biotopy a jiné druhy.
Vaše "tradiční hospodaření", které si zcela mylně představujete jen jako všudepastvu, je zase váš kámen úrazu - že ve jménu diverzity prosazujete stejnost.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

14.8.2023 21:08 Reaguje na Petr
Sklenobýlu pastva nevadí, spíše naopak. pastva se nehodí jen do produkčních lesů. přiměřená pastva správnou zvěří pomáhá ve všech biotopech. Pomohla by zejména v NP proti požárům a i kůrovci.
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/v-kalifornii-opet-nasazuji-stada-koz-jako-ochranu-pred-lesnimi-pozary
Odpovědět
Pe

Petr

14.8.2023 19:09 Reaguje na Slavomil Vinkler
Proč středovaká kolonizace postupovala pomalu? Proč museli lidé klučit lesy? A jak mohly vznikat uhlířské osady a jak se lidé mohli živit pálením dřevěného uhlí, kterého se spotřebovalo ohromné množství? A jak mohlo dojít k odlesnění celých oblastí, místy dokonce téměř celých hor? Odpovědi jsou jednoduché - protože většina území byla původně porostlá hustými lesy. Pro většinu našeho území tradiční hospodaření tedy znamená vysoký hustý les - v našem "moderním" a zcela zdeformovaném pojetí bezzásahový les.
Návrat k tradičnímu hospodaření tedy znamená návrat k původní, většinově pralesovité krajině. Proto se nepase například v národních parcích. Protože to není ani původní, ani tradiční.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

14.8.2023 21:02 Reaguje na Petr
Přečtěte si pořádně vámi chválené články
např: https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/ptaci-parky-zakladame-na-zdanlive-malo-hodnotnych-mistech.z-pohledu-prirody-to-ale-dava-smysl-rika-ornitolog-brenek-michalek o Milovicích o Plachtě ...
a pak přemýšlejte.
Středověká kolonizace navázala na silně zarostlé území vzniklé v důsledku vyhubení nebo hodně omezené populace megafauny. Zubra, jelena a losa málo, tur a kůň jen domácí. Potom se situace vylepšila, lesy prořídly a živočichové a rostliny se pod vlivem poměrně intenzivní pastvy a těžby dřeva vrátily. Až v posledních 1250 letech po tereziánských reformách a zejména po přelomu 50 let minulého století tedy omezení pastvy a chovu domácího zvířectva nastalo velké vymírání rostlin, drobných živočichů, hmyzu...
Ale to víte a nedbáte.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

14.8.2023 21:03 Reaguje na Slavomil Vinkler
Až v posledních 250
Odpovědět
Pe

Petr

14.8.2023 21:24 Reaguje na Slavomil Vinkler
Co vy všechno nesmotáte a nenavymýšlíte si, to je k neuvěření.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

15.8.2023 08:33 Reaguje na Petr
Pokud nemáte pravdu, tak nehrajete. Ty Ptačí parky s pastvou, Milovice a Plachta s pastvou a Vojenské Výcvikové Prostory jsou příklady úspěšné refaunace megafaunou. On ten BVP nebo SKOT je skoro jako Mamut.
Odpovědět
Pe

Petr

21.8.2023 23:32 Reaguje na Slavomil Vinkler
Protože vy všechno otočíte a vše si vysvětlíte vaší pastvou. Jako věřící, kteří ve všem vidí Boha a jeho záměr, pochybnosti se nepřipouštějí.
Nemůžete přece na pár výjimkách ukazovat že to jde všude. Vůbec nevidíte nic okolo, ignorujete jak historii, tak současnot, ignorujete podmínky i důsledky, možnosti i nutnosti, které je třeba udělat, aby to šlo, a které nejde šmahem vyhlásit všude. Jen stále opakujete pastva byla všude, musí být všude a jen ta vše vyřeší.
Odpovědět
JP

Jaroslav Pobeha

24.8.2023 02:39 Reaguje na Petr
Husté lesy neboli všade. Sú dôkazy, že v rovinách a miernych pahorkatinách tu žili veľké stáda divých kopytníkov v bronzovej dobe aj predtým. Pomáhali vytvárať redšie lesy. Niektoré náhorné plošiny ako silická planina tvorili len riedke lesy.

V eemiane pred 120tisíc rokmi ani nehovorím, to si tu vegetovala africká fauna vrátane slonov, nosorožcov a hrochov Palaeoloxodon , stegodon, Stephanorhinus spolu s bizonmi, koňmi, jeleňmi, vodnými byvolmi atď. V tej dobe boli v Europe riedke lesy a bezlesie bežné.
Odpovědět
KP

Karel Pavelka

15.8.2023 08:01 Reaguje na Petr
Ta ony tak ty jiné zájmy nejsou, protože se ornitologům podařilo vykoupit velkou část pozemků díky veřejnosti, co jim na to připěla. Jinak tam ty zájmy velkozemědělců byly..
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

15.8.2023 08:38 Reaguje na Karel Pavelka
I když připomeňme si, třeba Josefovské louky byly od výstavby pevnosti vojenským prostorem určeným k zatopení v případě obléhání a tím chráněny před zástavbou a úpravami.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

14.8.2023 21:21
Jedno poučení je velmi zajímavé , pokud zřizovatelem není stát , tak se dílo daří.
Proč ? Protože skutečným ochráncům ŽP jde o věc samu a nikoli o úřednické tanečky kolem, kde se často promítají partikulární prospěchářské zájmy.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

15.8.2023 14:26 Reaguje na Miroslav Vinkler
1*.
Odpovědět
reklama

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

TOPlist