Jde to. Příklad ochrany přírody, která se opravdu povedla
reklama
Vytváření podmáčených ploch a hloubení tůní, řízené zaplavování luk, mělké odstraňování drnu a vypásání vegetace, celý ten soubor zde realizovaných opatření výtečně prospívá ale i jiným živočichům. Obojživelníkům, plazům, savcům, bezobratlým. V neposlední řadě taky rostlinám.
Příroda se tu nechrání jen formou vlastnictví pozemků. Nedochází tu k zakonzervování lokality, ale k aktivní obnově hodnotného přírodního prostředí. To všechno mimo státem zřízené chráněné území, s výrazným přispěním darů podporovatelů a provozované s nemalým zapojením dobrovolnické práce.
Je to model, se kterým se tu a tam setkáváme v zahraničí, třeba u ochranářských pozemkových trustů, potažmo u Královské společnosti pro ochranu ptáků (RPSB) nebo německé Naturschutzbund Deutschland (NABU). Ale pro Česko a rok 2006, kdy byl „otevřen“ první Ptačí park Josefovské louky, to bylo rozhodně neobvyklé. A přinejmenším odvážné.
Ochranářský počin se nicméně osvědčil. Za sedmnáct let se tu jistě mohlo pokazit ledacos, ale příkladů nedostatků tu přesto uvidíme pramálo.
Úspěšní následovníci projektu
Říct, že jsou v tomto ohledu Josefovské louky dodnes unikátní, už dnes neplatí. Svým prvenstvím tedy stále ano, ale nikoliv už formátem.Po překonání skepse a naplnění ambic a po záplavě argumentů a pozitivních výsledků se totiž idea zřizování Ptačích parků rozšířila po celém Česku.
Proto je dnes krajina jihomoravských Dubňan bohatší o Ptačí park Kosteliska; v zákrutech řeky Ploučnice na Českolipsku se nachází Ptačí park Mnišské louky; ve staré pískovně na dohled Přerova leží Malá Lipová. A k velkému finále se přiblížilo i otevření Ptačího parku na jihočeských Zbudovských blatech.
Každá z těch lokalit je něčím charakteristická, lišící se od ostatních a vyžadující v detailech rozdílný přístup. Odlišný management. Některé stojí doslova na vodě, jiné na písečných přesypech. Někde je krajina rovinatá a otevřená, jinde je silný akcent rozrostlých dřevin.
Společné jim všem je, že se na jejich zřizování, monitoringu a návrhu opatření podílí odborníci z různých oblastí biologie, a že se všechny těší významné podpoře. Nejen ornitologů, ale i široké veřejnosti. Sílu zájmu o ptačí parky dobře dokládá třeba to, že na chystaná Zbudovská blata se ve sbírce vybralo během prvních pěti dní přes tři miliony korun. Lidé je zkrátka chtějí.
Možná proto, že za své peníze vidí výsledky přímo v terénu. A mohou se na ně jít kdykoliv podívat. To je ostatně další specifikum ptačích parků. Jsou otevřené návštěvníkům a slouží jako výkladní skříň toho, co se dá při dobrém plánování pro přírodu udělat.
Primární účel ptačích parků – ochrana ptáků – tu efektivně zastřešuje ochranu dalších živočichů a rostlin. Z území, která nebyla na první dobrou nějak zvlášť hodnotná, se aktivním managementem mění v přírodně velmi cenné lokality. Ptačí parky zřizované ČSO zkrátka vypadají jako velmi slibné řešení pro ochranu území i biodiverzity, vynikající příklad dobré praxe z Česka. Něco, co má smysl podporovat.
Je to ráj
V Česku není zrovna snadné narazit na ochranářský záměr, který by nevzbuzoval kontroverze a neštěpil odbornou veřejnost. Ovšem najít někoho, kdo zastává vyloženě kritické stanovisko vůči ptačím parkům, se nám nepodařilo. Reference mimo ČSO jsou na tento projekt až obdivuhodně pozitivní. A přichází i ze stran, kde by člověk nějakou kritiku očekával. Ale marně.Nadšená z toho, jak se místa, kde byl dosud výskyt obojživelníků zřídkavý, v péči ornitologů mění na ráje žab a čolků, byla například přírodovědkyně Blanka Mikátová. Neopomněla pochválit, jak se na dubňanská Kosteliska vrátila užovka stromová. A výsledky, kterých dosahují ptačí parky v péči o ochranářsky dosud opomíjenou volnou krajinou, si velmi pochvaluje.
Specialista na ekologii a ochranu motýlů Jihočeské univerzity Martin Konvička výtky též hledal marně. „Jediným zádrhelem je, že na některé lokality našeho výzkumu se občas nedostaneme kvůli hnízdění ptáků. Ale to je břemeno, které velmi rádi strpíme. Ptačí parky jsou úžasnou ukázkou interakcí mezi kopytníky a ptáky, bezobratlými, obojživelníky.“
„Já na ptačích parcích žádné selhání nevidím,“ dodává Radek Lučan z České společnosti pro ochranu netopýrů. „Oni se ornitologové kromě zacílení na ptáky snaží brát v potaz i poznatky k ochraně ostatních skupin organismů. Všechny ty parky jsou naprosto super i na hmyz a kytky. A netopýrů je to ráj taky.“
Ptačí parky chválí i entomologové, kteří vidí pozitiva utvářených biotopů, přítomnost rozkládajícího se dřeva a otevřených stanovišť. Snad prý jen, kdyby se o vypásání ptačích parků mohly postarat méně exotické druhy kopytníků. Dílčí výtky, ale v podstatě rovněž kosmetického rázu, zmínil až David Číp, vedoucí ZO ČSOP Jaro Jaroměř, který je s projektem ptačích parků spojený.
Na téma článku bezprostředně navazuje rozhovor
Ptačí parky zakládáme na zdánlivě málo hodnotných místech. Z pohledu přírody to ale dává smysl, říká ornitolog Břeněk MichálekUvedl například neduhy plynoucí z „podmáčeného“ charakteru Josefovských luk v oblasti přirozeného rozlivu řeky, které omezují rozvoj návštěvnické infrastruktury a celkovou technickou náročnost provozu tamního závlahového systému. „V 18. století se o podhánění vody na louky staralo šest stálých zaměstnanců, a teď se to musí řešit operativně,“ říká David Číp (pozn. red.: podhánění vody na louky se typicky děje přehrazením vodního toku a využitím této vody k dočasnému zatopení louky). Vnímá, že v některých parcích by možná bylo třeba malinko přidat na výkonu, ale všude shledává zvolený management jako příkladný.
Žádný z námi oslovených odborníků a odbornic neuvedl zásadní kritiku, nedostatek nebo neduh. Všichni v až podezřelé shodě potvrdili, že se ornitologové v ptačích parcích nestarají jen o ptáky, ale o aktivní obnovu a navýšení ochranářské hodnoty území. A profitují z toho všechny dotčené druhy.
reklama
Další informace |
Tento text vznikl díky podpoře Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.
Dále čtěte |
Další články autora |
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (22)
pavel peregrin
14.8.2023 07:16Z dnešního úhlu pohledu se to jeví jako protiekologické, jenže je si nutno uvědomit tehdejší poměry v zemědělství a pak je to naprosto logické.
Dnešní návrat přirozených poměrů do míst typu josefovské louky, zbudovská blata etc. je možný a určitě prospěšný díky intenzivnímu zemědělství, které zajišťuje dostatek potravin a to nejen v naší zemi.
Michal Ukropec
15.8.2023 14:21 Reaguje na pavel peregrinsmějící se bestie
14.8.2023 07:48Na to nějak někteří zapomínají, že !
Jaroslav Pobeha
24.8.2023 01:40 Reaguje na smějící se bestieKeď nebude mať krajina dosť naakumulovanej vody, tak stačí suchý rok alebo viac za sebou a poľnohospodártvo bude trpieť požiarmi, neúrodou.
Slavomil Vinkler
14.8.2023 07:55Slavomil Vinkler
14.8.2023 08:01 Reaguje na Slavomil VinklerPetr
14.8.2023 09:56Snad se tedy jednou podaří návrat k přírodě i jinde a častěji, aby naše krajina a biodiverzita neumíraly, ale naopak prosperovaly. Pak se můžeme doopravdy pochválit.
Slavomil Vinkler
14.8.2023 17:28 Reaguje na PetrJe to zejména návrat k tradičnímu hospodaření, hlavně k pastvě "divoké" megafauny. A to je i ten kámen úrazu, proč jen na pozemcích ptačích parků. Podívejte se na Milovice co je ostudy. A v NP se nepase megafauna nikde. .
Petr
14.8.2023 18:53 Reaguje na Slavomil VinklerNechápu proč pořád všude cpete pastvu. Už minule jsem se vám na sklenobýlu snažil ukázat, že vaše pastva něčemu pomáhá a jiné zase ničí. Hodí se prostě jen někde, a jinde zase vůbec. Tedy žádná jednostranná a monotónní všudepastva, která ničí zase jiné biotopy a jiné druhy.
Vaše "tradiční hospodaření", které si zcela mylně představujete jen jako všudepastvu, je zase váš kámen úrazu - že ve jménu diverzity prosazujete stejnost.
Slavomil Vinkler
14.8.2023 21:08 Reaguje na Petrhttps://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/v-kalifornii-opet-nasazuji-stada-koz-jako-ochranu-pred-lesnimi-pozary
Petr
14.8.2023 19:09 Reaguje na Slavomil VinklerNávrat k tradičnímu hospodaření tedy znamená návrat k původní, většinově pralesovité krajině. Proto se nepase například v národních parcích. Protože to není ani původní, ani tradiční.
Slavomil Vinkler
14.8.2023 21:02 Reaguje na Petrnapř: https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/ptaci-parky-zakladame-na-zdanlive-malo-hodnotnych-mistech.z-pohledu-prirody-to-ale-dava-smysl-rika-ornitolog-brenek-michalek o Milovicích o Plachtě ...
a pak přemýšlejte.
Středověká kolonizace navázala na silně zarostlé území vzniklé v důsledku vyhubení nebo hodně omezené populace megafauny. Zubra, jelena a losa málo, tur a kůň jen domácí. Potom se situace vylepšila, lesy prořídly a živočichové a rostliny se pod vlivem poměrně intenzivní pastvy a těžby dřeva vrátily. Až v posledních 1250 letech po tereziánských reformách a zejména po přelomu 50 let minulého století tedy omezení pastvy a chovu domácího zvířectva nastalo velké vymírání rostlin, drobných živočichů, hmyzu...
Ale to víte a nedbáte.
Petr
14.8.2023 21:24 Reaguje na Slavomil VinklerSlavomil Vinkler
15.8.2023 08:33 Reaguje na PetrPetr
21.8.2023 23:32 Reaguje na Slavomil VinklerNemůžete přece na pár výjimkách ukazovat že to jde všude. Vůbec nevidíte nic okolo, ignorujete jak historii, tak současnot, ignorujete podmínky i důsledky, možnosti i nutnosti, které je třeba udělat, aby to šlo, a které nejde šmahem vyhlásit všude. Jen stále opakujete pastva byla všude, musí být všude a jen ta vše vyřeší.
Jaroslav Pobeha
24.8.2023 02:39 Reaguje na PetrV eemiane pred 120tisíc rokmi ani nehovorím, to si tu vegetovala africká fauna vrátane slonov, nosorožcov a hrochov Palaeoloxodon , stegodon, Stephanorhinus spolu s bizonmi, koňmi, jeleňmi, vodnými byvolmi atď. V tej dobe boli v Europe riedke lesy a bezlesie bežné.
Karel Pavelka
15.8.2023 08:01 Reaguje na PetrSlavomil Vinkler
15.8.2023 08:38 Reaguje na Karel PavelkaMiroslav Vinkler
14.8.2023 21:21Proč ? Protože skutečným ochráncům ŽP jde o věc samu a nikoli o úřednické tanečky kolem, kde se často promítají partikulární prospěchářské zájmy.