Vyroste v Evropě další zeď? Polský záměr obrany hranice bude pro přírodu problém

Zubr evropský, rys ostrovid, vlci a medvědi jsou tu dosud přítomni byli a není jisté, jak dalece by se dokázali z překážkou vyrovnat.

Zdroj | Depositphotos

Nápad bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, vystavět podél částí nechráněných amerických hranic s Mexikem zeď, byl jedním z velkých taháků jeho kampaně v roce 2016. Potenciální voliče chystaný záměr spolehlivě rozdělil, byl příčinou bezpočtu kontroverzí a výtek. Nešlo jen o to, zda taková bariéra bude vůbec fungovat a kdo ji nakonec zaplatí, bariérou dotčena měla být i místní příroda. Stavba dle obav odborníků mohla zablokovat tok genů a ohrozit přežití populací. K hlasitým zahraničním kritikům amerického záměru tehdy patřila i Evropská unie. Abychom teď, jen o pět let později, podobný projekt chystali též.

Zdi rozdělují lidi i zubry

Přes zelenou hranici mezi Polskem a Běloruskem v menší míře k nelegálním přechodům nebo alespoň k pokusům o ně docházelo vždy. Polská pohraniční stráž v průměru evidovala okolo 120 takových ročně. Nyní řeší okolo 500 případů denně, a ani s nasazením armády není schopna příliv ilegálních migrantů spolehlivě kontrolovat. Řešení? Výstavba 400 kilometrů dlouhé zdi, respektive 5,5 metrů vysokého plotu, doplněného o další zajišťující prvky, senzory pohybu, fotopasti a kamerové systémy. S tím, že odhadovaná cena projektu se blíží sumě 353 milionů eur, a na její stavbu žádá Polsko spolufinancování od EU. Tak, aby stavba mohla být zahájena nejpozději v létě 2022. Nutno dodat, že Polsko v tom není samotné, na konci letošního října si o podobný příspěvek na zajištění vnějších hranic a výstavbu bariér řeklo dalších 9 z 26 členských států EU.

Připravovaný plán na výstavbu bariéry, vymezující hranici Polska a Běloruska, který by teď rád polský prezident Alexander Duda včlenil do zákona, pochopitelně čelí kontroverzím. Podobným jako ještě nedávno Trumpova zeď. A to včetně silného odporu ekologů a odborníků z oblasti ochrany přírody, protože by bariéra rozdělila jedna z ekologicky nejhodnotnějším míst v Evropě. Bělověžský prales, poslední z fragmentů nížinných lesů kdysi pokrývajících Evropu, má bilaterální charakter, zasahuje na polské i běloruské území. A panují obavy, že by oněch 12 000 druhů živočichů, které tu žijí, na uměle vytvořenou bariéru v terénu zle doplatili. Zubr evropský, rys ostrovid, vlci a medvědi patří ke zvířatům, které v jiných koutech Evropy uvidíme jen zřídka. Tady dosud přítomni byli a není jisté, jak dalece by se dokázali z překážkou vyrovnat.

Okamžité rizika i dlouhodobé následky

„Lidé mohou využít žebříky, schody, rampy a tunely, prostě alternativní způsoby k překonání bariéry. Většina zvířat je ale efektivně využívat nemůže,“ říká Katarzyna Nowaková, geobotanička Varšavské univerzity a pracovnice terénní výzkumné stanice v Bělověži. Zeď či plot může přesměrovat zvířata k rizikovějším úsekům trasy. K říčním tokům, obhospodařovaným polím nebo silnicím, kolejím. Celkově tedy zvýšit rizika pro zvěř.

Bělověžský prales je v rámci Evropy i světa unikátem, stále zdravou, vitální krajinou. Tohle by zeď dala v sázku. Bude problém pro i nízko létající ptáky, například tetřevy. Odpuzení velkých šelem přinese nárůst populace srnčí a jelení zvěře. Může dojít k přepásání chráněných druhů rostlin a k invazím nepůvodních rostlinných druhů.

Zdroj | Depositphotos

Jak upozorňuje Bogdan Jaroszewicz, profesor biologie Varšavské univerzity, dá se odtušit několik navazujících fází negativního vývoje. „Samotná výstavba svým hlukem odežene zvěř od hranic. Přibude světelného smogu v zalesněném pásmu. Zvýšená frekvence pohybu lidí pak bude na zvířata působit dlouhodobě stresujícím způsobem.

Můžeme počítat se zastavením rekolonizace Polska medvědem hnědým, který se k nám tímto koridorem pomalu navracel. Zeď bude problém pro nízko létající ptáky, například tetřevy. Počítejme s odpuzením ostražitých velkých šelem od hraničního pásma, na které se naváže nárůst populace srnčí a jelení zvěře. Může dojít k přepásání chráněných druhů rostlin a k invazím nepůvodních rostlinných druhů. V dlouhodobém časovém horizontu je zeď u hranic jednou velkou ztrátou.“

Michał Żmihorski, zoolog specializující se na biogeografii, dodává, že Bělověžský prales byl v rámci Evropy i světa naprostým unikátem. „Z celkem 275 lesů a pralesů, chráněných a zařazených do systému UNESCO, se většina potýká s klimatickými změnami, fragmentací a soustavným narušováním. Momentálně do atmosféry vypouští více CO2, než absorbují. Bělověžský prales je oproti tomu stále zdravou, vitální krajinou, která umožňovala pohyb zvířat. Tohle by zeď dala v sázku.“

Pro přírodu to dobře není

Fragmentace biotopů přispívá k vyšší izolaci populací přítomných živočichů, brzdí přenos genů. A tím vede k utváření méně odolného ekosystému, který již nevyniká potřebnou resiliencí a stabilitou. Činí je křehčím k negativním vlivům, například vůči klimatickým změnám. Problematický je pochopitelně i celý konstrukční režim, který u podobných staveb s politickým podtextem jen zřídka bere ohled na stávající zákony o ochraně přírody. Zdi nebo ploty v krajině teoreticky mohou snížit svůj negativní efekt na migraci zvířat, vložením nejrůznějších průchozích prvků. Ale polská verze s ničím takovým nepočítá. Přecházet hranice mezi Polskem a Běloruskem by prostě bez řádného schválení pohraniční stráže a/nebo celníků od léta 2022 neměl nikdo. Uprchlíci ani medvědi.

Zdi? Máme jich víc než pár

Někdejší evropská kritika americké zdi podél hranic s Mexikem (a současná kritika polské zdi) lehce zavání pokrytectvím. Už proto, že v té samé době, kdy záměr na výstavbu bariéru vyhlašoval při volební kampani Trump, u nás podobné stavby již stály anebo se právě budovaly. Španělsko, Maďarsko, Bulharsko, Řecko, Francie, Rakousko, Slovinsko, Estonsko a zatím nečlenská země EU, Makedonie, patří nyní k těm, které už své zdi a ploty na hranicích mají. Teď se k nim chce přidat i Polsko.

Evropští ekologové přitom opakovaně upozorňují na nejednotný standard v Evropě budovaných bariér, které jsou pro divoce žijící zvířata často vražednější než ta v USA. Slovinský val z žiletkového ostnatého drátu hubil v roce 2015 migrující kopytníky výkonem 0,12 zvířete na kilometr délky. Maďarsko-chorvatský plot je za 28 měsíců likvidoval výkonem 0,47 kusu na kilometr délky. U masivní žiletkové bariéry v Estonsku, dlouhé 138 kilometrů, nejsou podobné výsledky známy. Z rizikových příhraničních zón totiž zpravidla bývá vyloučena přítomnost biologů a výzkumníků z univerzit, takže se v Evropě většinou konkrétně nedozvíme, jak moc podobné bariéry škodí.