https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/soucasna-epidemie-nam-pripomene-hodnotu-prirody.ale-ne-nadlouho-rika-ekopsycholog-jan-krajhanzl?fbclid=IwAR0Mo6Zt7dHQ3KEV3kM_m-XKq3JqqFwtnKLnlw4verhORqUTGPg4EjT2o9U
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Současná epidemie nám připomene hodnotu přírody. Ale ne nadlouho, říká ekopsycholog Jan Krajhanzl

7.4.2020 02:26 | PRAHA (Ekolist.cz)
Příroda umí snižovat úroveň našeho stresu.
Příroda umí snižovat úroveň našeho stresu.
Licence | Volné dílo (public domain)
Zdroj | Pikrepo
Příroda je v současné koronavirové krizi útočištěm většiny lidí, kteří potřebují na čerstvém vzduchu načerpat energii. O tom, jak nám právě pobyt v přírodě pomáhá obnovovat dobrou náladu a duševní rovnováhu, jsme si povídali se sociálním psychologem a ekopsychologem Janem Krajhanzlem.
 
Jak nám v situaci sociálního odloučení příroda pomáhá? Nabídka toho, co můžeme dělat mimo domácnost, je omezená a je doporučeno chodit právě do přírody.

Je určitě otázka, kolik lidí se dostane ven. Vláda možnost chodit do přírody a do parku povolila, ale myslím i na seniory, kteří třeba sami nemají možnost dostat se mimo okruh své domácnosti. A to může být problém.

Čili příroda pomůže těm šťastnějším, kteří mají možnost se dostat ven, mají třeba i osobní automobil, nechodí do práce, mají home office nebo mohou využívat nějaký čas o víkendech. Pro ty je to velmi důležitá podpora.

V čem konkrétně?

Vyzdvihnul bych asi dvě věci. Výzkumy už od 70. let ukazují, že příroda umí snižovat úroveň našeho stresu. To platí jak na úrovni subjektivního prožitku, tak na úrovni stresových hormonů adrenalinu a kortizolu v krvi. Pobyt v přírodě nám opravdu snižuje jejich výskyt v krvi.

Druhá věc je, že příroda zmírňuje naši duševní únavu. Ten druh únavy, kdy už se nám nechce nic dalšího číst a nejsme schopni se dobře soustředit. Vyhledáváme pak spíš různé banality na internetu, koukáme na zábavná videa na YouTube. Příroda dokáže tuto naši vnitřní schopnost koncentrace obnovit.

Takže moje rada je, choďte ven, choďte ven, choďte ven. Když můžete, tak opravdu jděte, nezakopejte se u zpravodajství a sociálních sítí.

Není moc jednodušších, dostupnějších a levnějších způsobů, jak si udělat příjemně a zbavit se stresu, než vyrazit ven.

Jan Krajhanzl je ekopsycholog a sociální psycholog, který se zabývá vztahem lidí k přírodě a životnímu prostředí, kontaktem s přírodou a tím, jak komunikovat s českou veřejností o ochraně přírody a životního prostředí. Působí v Brně na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Je editorem portálu Ekopsychologie.cz a autorem publikací Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí a Dobře utajené emoce a problémy životního prostředí, spoluautorem publikace Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí.
Jan Krajhanzl je ekopsycholog a sociální psycholog, který se zabývá vztahem lidí k přírodě a životnímu prostředí, kontaktem s přírodou a tím, jak komunikovat s českou veřejností o ochraně přírody a životního prostředí. Působí v Brně na Katedře environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Je editorem portálu Ekopsychologie.cz a autorem publikací Psychologie vztahu k přírodě a životnímu prostředí a Dobře utajené emoce a problémy životního prostředí, spoluautorem publikace Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Jan Krajhanzl / archiv autora

Dá se popsat, co je to, co nám chybí, pokud ven nemůžeme? Respektive v čem je jiné prostředí uvnitř domu, venku ve městě a venku v přírodě?

Úplně jasná exaktní odpověď na to ještě není. Teorie, které se tím zabývají, předpokládají, že významnou roli v tom hraje naše evoluční genetická zkušenost. Že se cítíme lépe v prostředí, ve kterém jsme se evolučně vyvíjeli po desetitisíce let.

Pak je celá řada druhotných vysvětlení, které pracují s tím, že když jsme v přírodě, zapojujeme takovou tu mimoděčnou pozornost. Já teď během našeho rozhovoru stojím v lese, kde občas zaštěbetá pták. Před chvílí mi přes cestu přeběhl zajíc. Moje pozornost volně klouže po okolí.

Zatímco když jste někde „v civilizaci“, tak se musíte neustále soustředit. Koukáte například do excelovské tabulky, nebo posloucháte rozhovor, jste na poradě. Ve městě potřebujete sledovat dopravu, když přecházíte přes silnici. Naše přímá pozornost je neustále zatěžována. Příroda jí dá ale odpočinout.

A pak jsou ještě další vysvětlení, která pracují s tím, že příroda má jakýsi charakter fraktálu, že v ní jsou tvary, které se opakují na makroúrovních a pak se projevují na mikroúrovních. A i tahle soběpodobnost má být pro naši mysl obnovující.

Má člověk vrozenou potřebu být v kontaktu s přírodou, jak tvrdí koncept biofilie?

Biofilie je koncept Edwarda O. Wilsona. Už kvůli svému názvu je často a možná chybně interpretována jako vrozená láska k přírodě. V tom se Wilson nevyjadřoval konzistentně, v některých textech biofilii vykládal tímto způsobem, ale v jiných mluvil o tom, že její součástí jsou všechny naše reakce na přírodu, to znamená například i odpor k pavoukům nebo hadům, který je jak upozorňuje vrozený napříč kulturami.

A z toho ohledu se mi zdá, že velkou slabinou biofilie je, že všechno, co se odehraje mezi přírodou a člověkem, je Edwardem O. Wilsonem považované za vrozenou predispozici. Což je takový trochu důkaz kruhem. Že když něco děláme, tak k tomu musíme mít predispozici – a ano, každá predispozice je vrozená.

Ta teorie nálepkuje nejrůznější chování v našem životě jako součást biofilie, ale není úplně jasné, co tam patří, co tam nepatří a co z toho vlastně vyplývá.

A z čeho tedy myslíte, že naše potřeba být v kontaktu s přírodou vyplývá?

Přiznám se, že si nejsem jistý, jestli je tak důležité to vědět. Myslím si, že na to jasnou odpověď nezjistíme. Já jsem spíš v roli výzkumníka, kterého zajímá, zda to tak je, zda to tak je pro všechny lidi, proč se mezi lidmi liší míra, v jaké vyhledávají kontakt s přírodou a v jakých podobách vyhledáváme kontakt s přírodou.

Tedy spíše si zmapovat to, co se odehrává, než spekulovat, jaké to má kořeny. To je otázka mnohem složitější a já jsem v tom trochu agnostik. Nejsem si jistý, jestli se na to někdy přijde.

V čem se pobyt v přírodě liší od pobytu ve městě nebo uvnitř?
V čem se pobyt v přírodě liší od pobytu ve městě nebo uvnitř?
Licence | Volné dílo (public domain)

Oceňujeme přírodu jako něco, co nás přesahuje, anebo spíše tehdy, když odpovídá našim požadavkům? Narážím na to, že například stromy v ulicích chceme tam, kde je vidíme, ale zároveň nám nemají bránit ve výhledu, v létě v jejich stínu můžeme zaparkovat auto, ale nemají ubírat parkovací místa...

Vztah ke stromům bude velmi různorodý u různých skupin obyvatelstva. Na jednu stranu tady budou ti, kdo by rádi vykáceli všechny stromy, protože jim z nich padá listí na auto.

Na druhou stranu se setkáte s lidmi z odborů ochrany prostředí, kteří potřebují nařídit kácení přestárlých nebo nemocných stromů, a ti často čelí velmi vášnivému odporu místních obyvatel, ve kterém se ztrácí jakákoli racionální diskuze. Jako by každá poražený strom byl vnímaný jako zabitý člověk, a téměř není šance se dohodnout.

Stejně různorodý je i náš vztah k přírodě. Pro někoho může příroda být skutečně něco, co nás přesahuje, a vztahujeme se k ní nějak spirituálně, a pro někoho jsou to krtince na zahrádce, které potřebují zlikvidovat. Nebo dvorek, který potřebuje vybetonovat, aby tam nemusel sekat trávu.

Pro ekopsychologii je fascinující, jak velké rozdíly jsou mezi lidmi v rámci jedné společnosti. Dokonce v rámci jedné socioekonomické skupiny nebo jedné rodiny. Odlišnosti v tom, jak vyhledáváme kontakt s přírodou, jaká dáváme přírodě práva, nakolik jí přičítáme vlastní hodnotu nebo ne, jsou obrovské. Proto je často potřeba jít na úroveň jednotlivců a snažit se pochopit jejich individuální vztah k přírodě.

Dá se ve vztahu k přírodě mluvit o konzumu? Jak by vypadal spotřební vztah k přírodě?

Bezpochyby. Stejně jako můžeme sbírat auta a módní doplňky, tak se dají sbírat zážitky z druhého konce světa, spojené s mimořádnou až extrémní uhlíkovou stopou.

Asi je dobré říct si, co je to konzum. Jestli je to jenom frekvence toho, jak některé věci užíváme a spotřebováváme, anebo, a to je pro mě možná psychologicky zajímavější, i to, že něco hltáme, aniž bychom k tomu měli silnější prožitek.

Spousta lidí cestuje, a na nových místech se jim sice líbí, ale nemusí tam mít hlubší prožitek než v lese za domem. Nemusíme chodit ani do vztahu k přírodě. V Praze potkávám řadu turistů, kteří přijeli asi poměrně zdaleka, a pak se toulají městem se znuděným výrazem. A já si říkám, proč vážili tu cestu, stálo to za to?

Zážitky a příroda se dají konzumovat jako cokoli jiného.

Stromy rovná se příroda?
Stromy rovná se příroda?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Když si dnes vybavím nejpopulárnější činnost, jakou chceme pomoci přírodě, je to sázení stromů. Jak tomu rozumíte?

Já vidím velkou zálibu ve stromech obecně. Spousta lidí to má tak, že strom anebo les rovná se příroda.

Na jednu stranu tomu fandím. Pokud bude víc stromů třeba ve městech nebo v české zemědělské krajině, je to jenom dobře.

Meze, remízky a aleje mezi rozpálenými širými českými a moravskými lány krajině rozhodně prospějí. A to nejen z hlediska biodiverzity, půdy a půdní eroze, ale bude to dobře i pro naši středoevropskou duši, která má ráda kulturní krajinu a která by ráda okem spočinula na pestré krajinné mozaice, jež tady bohužel byla kolektivizací v 50. letech dost výrazně narušena. A dnes máme jedny z největších půdních celků ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie.

Stačí se podívat přes hranice do Rakouska nebo do Polska a vidíme, jak krajina vypadá, když je pestřejší.

Z tohoto hlediska je strom bezvadná věc. Ale zároveň se začínám trochu ošívat, když v tom slyším představu, že čím více stromů a lesů, tím více přírody. A tam je strašně důležité s tím průběžně polemizovat.

Kde bychom byli, kdyby nám zarostly bělokarpatské louky nebo krkonošské a šumavské horské louky? Kdyby nám zarostlo vřesoviště v Podyjí?

I bezlesí je důležité. Jak z hlediska přírodní rozmanitosti, tak z hlediska krásy krajiny. Takže je bezvadné sázet, ale je potřeba promýšlet kde. A co to bude pro konkrétní místo v příštích letech reálně znamenat.

Může současná situace pobytu v přírodě v průběhu koronavirové krize pomoci uznat zeleni větší význam v územním plánování nebo architektuře?

Současná epidemie lidem připomene spoustu hodnot. Vždycky je složité uvědomit si hodnotu věcí, pokud máme všeho dost. To, co pro nás má opravdu význam, si uvědomíme ve chvíli, kdy to ztratíme.

Spousta lidí si třeba v tuto chvíli může uvědomovat hodnotu svých kamarádských vztahů, když s kamarády nemůže trávit tolik času. Řada z nás si uvědomí hodnotu klidné kanceláře, kterou na home office nemáme.

Jděte ven!
Jděte ven!
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

A do tohoto patří i příroda. Zvlášť posílí její hodnota pro ty, kteří ji mají „z ruky“ a nemohou buď nasednout do auta a odjet do přírody, nebo vyjít do zahrady či vyrazit do lesa. Stejně tak půjde asi nahoru hodnota cestování.

Očekávám, že až se budou uvolňovat současná zdravotní opatření, věřím tedy, že s koncem epidemie, budeme se více radovat z kamarádských vztahů, klidných pracoven, vycházek do přírody, případně cest do zahraničí.

Ale jiná otázka je, jak dlouho nám to vydrží.

Zkušenost ukazuje, že obnovená radost netrvá věčně. Do určité míry se brzy nasytíme, stane se to zase běžnou samozřejmostí. A pokud nebudeme vystavováni průběžným vracejícím se omezením, tak se zase vrátíme do nastavení, že je normální jít do přírody a vidět kamarády. A nemusí to vést k nějaké hlubší transformaci na úrovni lidí nebo celé společnosti.

Objevila ekopsychologie něco, co vede k hlubší transformaci nebo k ovlivnění hodnot ve vztahu k přírodě?

Když se řekne transformace, a ještě ve spojení transformace společnosti, tak si to představuju jako něco opravdu velkého, jako přechod na průmyslovou společnost. Nic tak velkého mě nenapadá.

Ale poznatky ekopsychologie z mnoha studií prokazují, jak je kontakt s přírodou pro naše duševní zdraví důležitý. Zvyšuje naši životní spokojenost, posiluje kvalitu našich vztahů.

Na jednu stranu zažíváme pohyb jedním směrem: čím dál více lidí bydlí ve městech, je velký tlak developerů na zahušťování zástavby, na úbytek zeleně ve městech, zažíváme tlak výkonové společnosti na pracovní flexibilitu, na permanentní stav být on-line, být připraven řešit pracovní záležitosti, vypořádáváme se s velkým rozvojem sociálních médií.

A rozsáhlé výzkumy ekopsychologie připomínají, že je potřeba to vyvažovat. Že je potřeba být offline, nedělat nic, někdy se jen tak toulat po břehu řeky nebo vzít batoh a vyrazit jen do hor. Tyhle věci jsou pořád důležité a vzhledem k těm trendům, které jsem pojmenoval, ještě důležitější.

Tlak na to, abychom byli permanentně on-line, je dobré vyvažovat pobytem v přírodě, kde si může naše pozornost odpočinout.
Tlak na to, abychom byli permanentně on-line, je dobré vyvažovat pobytem v přírodě, kde si může naše pozornost odpočinout.
Licence | Volné dílo (public domain)

Poradil byste organizacím, které pracují s ochranou přírody, jak v současné situaci vztah k přírodě komunikovat?

Když to vezmu obecně, tak je dobré být realisty a být vnímaví k tomu, že málokteré téma má teď šanci uspět v konkurenci s tématem koronaviru. Přitáhnout pozornost veřejnosti k něčemu jinému, než co se týká epidemie a vyhlídek České republiky a každého z nás, je velmi náročný úkol.

Takže bych zvažoval, jestli se v tuto chvíli nezaměřit na práci v ústraní, promýšlení projektů do budoucna, přípravu komunikačních strategií. Na tu tichou a soustředěnou práci, která vyžaduje určitou míru ponoru, na niž není v tom běžném spěchu prostor. Zavřít se teď za dveře a vymyslet něco, co může do budoucna pomáhat, je teď možná užitečnější, než se za každou cenu snažit procpat do veřejného prostoru.

Vidíte v současné komunikaci ochrany životního prostředí i nějaká rizika?

Určitě bych považoval za dost riskantní jásat, jak se životní prostředí v určitém směru zlepšuje nebo jak se příroda navrací do některých míst. Tyto zprávy mají příchuť misantropie,nelásky k lidstvu. Pokud denně v Itálii umírá bezmála tisíc lidí, tak radovat se z toho, že se tam zlepšuje ovzduší, je chucpe. To prostě není slušné, citlivé ani etické.

Ale je naopak potřeba připravovat se na roli hlídacích psů environmentální politiky, když se začnou z aktuální situace vyvozovat dlouhodobé závěry, třeba ve vztahu k naší politice k ochraně klimatu.

Jestliže zaznělo od našich čelných představitelů, že považují současnou situaci za pádný důvod, aby se škrtly klimatické závazky Evropské unie, tak je potřeba promýšlet, jakým způsobem na to reagovat. A bleskově na to reagovat, což už se teď děje.


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Kováříková Zdeňka
Zdeňka Kováříková
Autorka je redaktorkou Ekolistu.cz.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (16)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

RV

Richard Vacek

7.4.2020 06:50
Ekopsycholog. Ekopsycholog? EKOPSYCHOLOG??? No tak to má Evropa spočítané.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

7.4.2020 08:53
Český portál ekopsychologie je odborný a popularizační portál, který se zabývá prožíváním a chováním lidí ve vztahu k přírodě, krajině a životnímu prostředí.
http://www.ekopsychologie.cz/
Odpovědět
RV

Richard Vacek

7.4.2020 10:00 Reaguje na Miroslav Vinkler
A já myslel, že se jedná o nějakou sektu. I když možná, že ano, protože dle wiki:
Ekopsychologie se zabývá:
-významem kontaktu / spojení s přírodou pro zdravý vývoj a sebepojetí
-emočními a psychologickými faktory, které způsobují problémy životního prostředí
-ekoterapií a využitím divočiny pro zdraví a léčbu
-zvládání úzkosti a zármutku z ničení životního prostředí
-zkoumání subjektivních, zkušenostních / zážitkových a existenciálních stavů vyvolaných spojením s přírodou a ekocentrického sebepojetí
-účinnými způsoby jak motivovat k udržitelnému chování
-spirituálními a kulturními zvyky podporujícími zdravé prostředí
Odpovědět
va

vaber

7.4.2020 09:16
vliv zdavé přírody má určitě pozitivní vliv téměř na každého, kromě naprostých ignorantů, ale co vliv přírody která je narušená ? Zdravý les jsem v poslední době viděl jen v některé oblasti Českého lesa, hospodářsky využívané lesy se mění na něco co mi nedává žádné potěšení,dnes se projdu po krajině a ta je opět suché jak na konci léta, vidím stále více míst které nezarůstají zelení ,trávě se nechce ani rašit, taková příroda nepůsobí pozitivně, ale jak na koho,jsou i lidé kteří vidí stav přirody úplně jinak
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

7.4.2020 11:31 Reaguje na vaber
To je jeden ze základních problém naší společnosti. Absence konsensu a ochota hledat a nalézat kompromis. Ono legendární "Kdo není s námi je proti nám." tu s námi bylo, je a jak to vypadá, tak ještě pěkně dlouho bude. Ostatně i "tady".

Odpovědět
RS

Roman Salátek

7.4.2020 19:05 Reaguje na Svatá Prostoto
Těžko hledat kompromis, když tady po nás zůstává zpustošená, vyrabovaná, mrtvá zem, pro pár vyvovelných, kteří se schovávání na soukromých ostrovech a jachtách. 90 procent lidí nevlastní nic, konečně to začínají chápat. Kde je to bohatsví, které nám má zajistit tyto krizové dny? Kde je? Cokoliv nám vláda dá, tak si to budeme muset pěkně napracovat, nikde nic není, jen iluze. A pro tuto iluzi jsme zničili to co nás může nakrmit a zachránit. Místo aby vláda vydala příkaz osít zemi plodinami které nás mají nakrmit, tak tam napereme pro zisk řepku. To nás napodzim dorazí. Sucha a vidina jisté dotace. Jen tak dál.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

8.4.2020 09:37 Reaguje na Roman Salátek
Máte pravdu, že hlavně na západě už několikátá generace prožírá to, co předchozí generace pracně naakumulovaly. Akorát že ta současná generace nabízí mnohdy taková řešení, která jsou ne řešením, ale prohloubením problému. Viz Green deal a řada zelených "řešení".
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

8.4.2020 12:13 Reaguje na Richard Vacek
Hlavně ta řešení jsou řešeními ... a teď pomiňme jejich smysluplnost ... pro ten "západ". A absolutně neřeší situaci na zbytku matičky Země, a to přes to, že ta se díky demografickému vývoji stává zcela rozhodující. A bude tomu čím dál tím víc.
Odpovědět
RS

Roman Salátek

8.4.2020 16:18 Reaguje na Richard Vacek
A tyhle keci říkáte komu? Asi si myslíte, že jsem sem přijel na koběžce. Možná, že vám to někdo doma baští. Připadáte mi jak gamgler, který háže poslední ukradené prachy do automatu, protože konečně už musí dát. Pořád dokola, teď už to vyjde. Ti mladí hledají cestu jak přežít naši šílenou jízdu, a vy je své hlouposti urážíte. Stydím se za naši generaci, která ve své aroganci ještě poučuje.
Odpovědět
JS

Jiří S

17.4.2020 09:16 Reaguje na Roman Salátek
Vždycky se mi líbí, jak si někdo jen tak mimochodem kopne do řepky. Na řepku dotace neexistuje. Řepkové pole zadrží více vláhy než jakékoliv jiné, zkuste si takové pole projít, jsou to poslední pozemky, kde se drží vlhkost. Kdyby neexistovali bruselští ekoidioti, tak by ani nebyla více chemizovaná než obiloviny. Také je to půdu zlepšující plodina a závěrem pro technické účely se ji pěstuje 1/3 z výměry řepky u nás, zbytek je bezeruková řepka vhodná do kuchyně na smažení, pokud nemáte sádlo.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

14.4.2020 08:35 Reaguje na Svatá Prostoto
Já se obávám, že to "hledání konsensu" je často jen výmluva k tomu, aby se nedělalo vůbec nic a jelo se v uhleně - ropné devastaci celé Zeměkoule. "Není možno tlačit na pilu". Jenže ta pila stojí a my nejsme schopni s ní vůbec pohnout a na to je tlak prostě nezbytný.
Co jsme vlastně vůbec udělali pro snižování produkce CO2 v naší snad nejvíce špinavé republice (v přepočtu co2 na hlavu)?? Obávám se, že doposud ani ťok.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

7.4.2020 11:23
Vcelku ok rozhovor, až na ten poslední odstavec.

Nejde totiž o nějaké abstraktní závazky, ale o náklady s těmito spojené, které budou enormní. Což s ohledem na ekonomické dopady této polízanice rozhodně nepůjde v původně plánovaném/vysněném:-) rozsahu dohromady.

Takže ano, Green deal v rozsahu, který byl ještě před pár měsíci plánován, bude několik let nereálný. Rozčilovat se klidně někdo může, ale to je tak vše. Konstruktivní přístup není tlačit na pilu, marně, bokde nic není ani čert nebere, ale stanovit si priority a porovnat je s možnostmi ekonomiky ve střednědobém horizontu.
Odpovědět
RS

Roman Salátek

7.4.2020 18:54 Reaguje na Svatá Prostoto
Vy to ještě nevíte? Tento svět skončil, přesně v tomto duchu iracionality, nabubřelosti a krátkozrakosti. Ještě máte plnou ledničku, a žárovka svítí tak slavte. Za pár let, jestli si někdo bude pročítat tyto namyšlené příspěvky trolů, tak bude mít jen trpký úsměv. Dotáhli jsme to k dokonalosti, tento starý způsob myšlení, který nás do těchto sraček dostal, ten nás nemůže v žádném případě zachránit. Mejdan skončil, kdo si nestil užít má smůlu. Kdo to tušil, může jen trpce vzdychnout. Ty svatá prostoto.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

7.4.2020 21:23 Reaguje na Roman Salátek
Tohle už jsem dlouho neslyšel ... naposledy na PŠM:-))).
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

14.4.2020 08:27 Reaguje na Svatá Prostoto
Green deal je nereálný pouze v babišistánu, který je stavěn na úplně jiných principech, než je správa věcí veřejných.
Odpovědět
LK

Lukáš Kašpárek

17.4.2020 13:24
Ano, vyjít si do přírody je po všech stránkách zdravá a prospěšná věc.

Jenže my už tu skoro žádnou přírodu nemáme............ a zatím to nevypadá, že bychom si uvědomovali její nezbytnost i pro nás......... ještě bude potřeba lidstvo hodně profackovat, než se vzpamatuje......... ani koronavirus, nebude dostatečně zdvižený prst!

Pokud teda není lidstvo sadomasochistické a vyloženě si v té póze chudáčkovství nelibuje......
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist