Jaký je smysl knihovny a proč si v ní můžu půjčit hoblík?

Dost často se mi stává, že když vyslovím: „knihovna“, vítr mi přinese odpověď ve smyslu: „Knihy, prach a knihovnice, které dokážou člověka šeptem seřvat, protože v knihovně má být ticho.“

---

reklama

---

Někteří přidají vzpomínky, kdy na základní škole soutěžili v tom, za jak dlouho je knihovnice vyhodí ven, protože „do knihovny se nechodí, v knihovně mají být knihy a ticho.“

Jiní si vzpomenou na lístkový katalog, protože odpověď na otázku: „Kde najdu tu a tu knihu“ zněla skoro vždycky: „Najděte si to v lístkovém katalogu.“

Jasně, ne každý má podobně hororové vzpomínky, někdo byl introvertní knihomol a v knihovně si to užíval. Ale i pro takového člověka je knihovna o knihách a basta.

A basta?

Je rok 2023. Už několik let je internet tak běžná součást života jako dýchání. Už několik let se mnoho z nás nehne bez chytrého telefonu.

Tisíce aplikací umožňují tisíce věcí – platit, jezdit, nakupovat, poslouchat, číst… už nepotřebuju jít do knihovny, abych se zabavil v tramvaji, přečetl knihu nebo zjistil, jaké je hlavní město Val Verde. Stačí udělat „ťuk, ťuk, klik“ a všechno mám. Bez nutnosti se pohnout. Anebo stačí říct: „Hej, Siri…“

Posledních pár měsíců cloumá internetem rychlý vzestup AI (umělé inteligence). Neuronové sítě umožňují takový výkon, o jakém se nám nesnilo. GPT-3 s námi komunikuje plynně česky, dokáže vytvořit počítačový program, napsat básničku nebo povídku, odpovědět na jakoukoliv otázku. Psaní copywriterských textů bude čím dál jednodušší.

Překladač DeepL hrozí, že překladatelé nebudou mít co žrát, protože třeba technický překlad manuálu bude hotový během vteřiny do jakéhokoliv jazyka.

Osobně si myslím, že pokud na zemi nespadne meteorit nebo nedojde k nukleárnímu holokaustu, oblast AI čeká v následujících měsících a letech neskutečný rozvoj, který zahýbe společností, trhem práce a… a knihovnami.

Opravdu si myslíme, že v takovém světě obstojí pět let staré encyklopedie v regále knihovny? Zvlášť, když v nich Val Verde nejspíš ani nenajdeme, abychom zjistili, jaké má hlavní město. Anebo beletrii, když stačí dvakrát kliknout a mám knihu staženou v mobilu, anebo přes Knihobot během pár hodin fyzicky v ruce, levně a navždy, bez nutnosti ji vracet a platit zpozdné?

Že v takovém světě obstojí knihovny i potom, co s trochou morbidní nadsázky nám umřou senioři a lidé v produktivním věku, kteří ještě dokážou zjistit odjezd tramvaje z papírového jízdního řádu a učili se číst s papírovými knihami?

Věřím tomu, že ano.

Protože hodnotou knihovny nejsou knihy. Knihy jsou jenom prostředek k tomu, abychom se dostali k cíli.

Pak je samozřejmě otázka, co je naším cílem, a jaký je smysl knihovny. Jestli půjčovat knížky, máme zaděláno na to, že knihovníci budou brzy nezaměstnaní.

Pokud je cílem knihovny rozvíjet kreativitu, čtenářskou a informační gramotnost, naučit se orientovat ve světě informací, pomoci sousedům ve vzájemném poznávání, objevovat radost z fantazie, posílit vzájemné sdílení, podpora udržitelnosti... knihovny přežijí. Třeba bez knih, ale stále potřebné a důležité pro celou společnost.

Místo knih hoblík. Místo encyklopedií lidi!

Knihovny jsou průvodcem ve světě informací. Ať už se rozvoj AI bude ubírat kupředu seberychleji, pořád bude potřeba na samém začátku člověk, který položí správnou otázku. AI třeba napíše knihu, ale musí tu být někdo, kdo dokáže říct, o čem má být.

Rozvoj kreativity je naší dlouholetou mantrou. Po několika letech práce přichází okamžik rozhodnutí, protože TEĎ to začne být sakra potřeba. Stejně tak několik let pracujeme s tématem udržitelnosti, což v kontextu zhoršující se situace TEĎ zatraceně hoří, pokud chceme, aby naše děti nemusely žít v podzemních bunkrech.

Jednou z cest, která obě důležité cesty kombinuje, jsou naše kreativní centra. Máme v současnosti tři. Řemeslnou dílnu DOK16, kde se zaměřuje na práci se dřevem. Šicí dílnu Atelier s několika šicími stroji. A kreativně technologickou zónu Suterén, kde kromě drobné práce s papírem mohou zájemci vyzkoušet i 3D tisk nebo využít bezplatně programy Adobe.

Naše dílny jsou určeny zejména pro začátečníky a pro lidi, kteří mají vizi a projekt. Není potřeba nic víc než mít průkazku do knihovny a schopnost vizi formulovat. Na místě pak mohou vyrobit prakticky cokoliv – od záložky do knihy až po kompletní vybavení domu nábytkem.

Místo knížek získají zkušenosti a zážitky, osahají si různé nástroje nebo nářadí. Dílny jsou vybaveny tak, že prakticky zvládnou cokoliv. A hlavně sdílí zkušenosti s ostatními účastníky, pomáhají si, vzájemně se učí. Protože i dovednost je znalost…

Není neobvyklé, že z návštěvníků se stávají lektoři workshopů a že se lidé skutečně od sebe vzájemně učí. Pokud v dílně jsou dva nebo tři lidi, knihovník už jenom z dálky dohlíží, protože zkušenosti a dovednosti si předávají sami uživatelé. A nezřídka něco nového naučí právě i knihovníka, aby on zase mohl tuhle znalost předat dál…

Celé to držíme i v intencích udržitelnosti. Třeba DOK16 jsme vyrobili z použitého dřeva a darů a použili jsme vyřazené regály. Pokud mluvíme o tom, že je potřeba recyklovat, nejsou to prázdná slova – samotná knihovna je důkazem, že to jde.

Mohli bychom nyní vypsat seznam všech strojů a nářadí, přidat přehled workshopů a nalákat vás na půl roku dopředu. Ale mnohem lepší bude, když se zastavíte přímo a pokud vás tohle téma zajímá, sami se podíváte, osaháte, vyrobíte nebo opravíte…

Kreativní centra, ač v nich knihy nenajdete, jsou plnohodnotnou součástí knihovny. Fungují tu stejné principy, ať už se pracuje s prkýnkem nebo s knihou.

Proto musíme nejenom půjčovat knihy, ale rozvíjet i další oblasti a vymýšlet další a další nové projekty, ať už jde o mediální gramotnost, využití deskových her pro vzdělávání, rozvoj virtuální reality zejména v oblasti vzdělávání a mnoho dalšího, na což už nám znaky nestačí.

V knihovnách se už nemusí šeptat. Knihy u nás stále najdete, nebojte, ale když se rozhlédnete, zjistíte, že toho umíme ještě mnohem, mnohem víc, a navíc jsme v mnoha ohledech eko!

---

reklama

---