Uhlíkovou stopu masa nepočítáme dobře. Ve skutečnosti je menší, než se udává

Největší měrou se na emisní bilanci hovězího odráží zřizování nových pastvin (tím spíš, když vznikají na místě vyklučených pralesů). Až pak následuje postupně metan produkovaný zažívacím traktem přežvýkavců, oxidy dusíku unikající z exkrementů, zemědělská technika a manipulace se zvířaty, porážka a odpad z masné produkce.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | publicenergy / Flickr

Řada lidí si dnes odřekne steak na talíři i kvůli environmentálním dopadům takové pochoutky. Hovězí (a jehněčí) maso je prý až desetkrát „těžší“, když přijde na emise uhlíku, než maso kuřecí. A až 50krát těžší než strava rostlinná. Nebo ne? Až podezřelý nepoměr uhlíkové stopy jednotlivých poživatin, masitých i rostlinných, poměrně dlouho sloužil jako nejtěžší argumentační kalibr v debatách o nízkoemisní udržitelné budoucnosti. A Hannah Ritchieová, analytička univerzity v Oxfordu, se tomu spolu s kolegy rozhodla podívat na zoubek. Výstupy její práce neurazí vegetariány ani zastánce vyvážené stravy. Hovězí maso se určitě neukázalo být pro klima příhodnější volbou. Je ale až o 50 % méně závadné, než se dosud tvrdilo.

Ekvivalent CO2 je názorný, ale ne přesný

Kde byla chyba? Emise produkuje snad každá lidská aktivita, až se u toho snadno zapomíná na to, že skleníkových plynů máme víc, než jen oxid uhličitý (CO2). Ten se stal standardní metrikou a užitečným nástrojem, kterým vyjadřujeme potenciální zátěž nejrůznějších odvětví naší činnosti na prostředí. Ostatně i Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) vede pro vyšší srozumitelnost všechny své přepočty v ekvivalentech CO2.

Měly by z toho ale pro krávy plynout nějaké nevýhody? Jak se to vezme. Produkce hovězího a jehněčího, stejně jako třeba mléčných výrobků, totiž nevnáší do atmosféry tolik oxidu uhličitého. Výraznějším znečišťujícím plynem je u nich spíše metan. A taky oxidy dusíku. Což jsou sice silné skleníkové plyny, ale s poněkud odlišným cyklem a životností v atmosféře.

Metan, který můžeš vypustit dnes, tu za sto let atmosféru oteplovat nebude

Metan rozhodně není žádná slabá váha. Naopak, jeho „oteplovací efekt“ je až osmadvacetkrát výraznější než u oxidu uhličitého. Jenže v atmosféře svou práci odvede v horizontu měsíců. Oxidu uhličitého se tak snadno nezbavíme, ten v atmosféře přetrvá celé dekády, století. Takže? „Kratší životnost metanu znamená, že obvyklý přepočet na ekvivalentní hodnotu CO2 neodráží skutečný krátkodobý ani dlouhodobý efekt na atmosféru,“ říká Ritchieová. Kilo dobře rostlého hovězího masa „neváží“ 100 kilogramů oxidu uhličitého. Tahle cifra vznikla přepočtením veškerých emisí skleníkových plynů na CO2. Bez metanu „váží“ kilo hovězího jen 57 kilo uhlíku. To by ale nebylo férové, ani přesné. Metan rozhodně ignorovat nemůžeme.

Současně mu ale v zájmu přesnosti nemůžeme, tak jako nyní v IPCC, přiřknout hodnotu 28 v GWP100. Ta totiž odráží potenciál skleníkového plynu pro globální oteplení atmosféry planety v horizontu jednoho století. Metan je sice z hlediska svého efektu osmadvacetkrát intenzivnějším skleníkovým plynem, ale sto let v atmosféře, na rozdíl od oxidu uhličitého, nepřečká a nepůsobí. Přepočítávat produkci hovězího a jehněčího jednotnou metrikou ekvivalentů CO2 je sice názorné, ale nepřesné. Chyba činí skoro 50 %. A znovu – metan není žádný dobrák. Jeho vliv v atmosféře ale pocítíme v následujících měsících, nikoliv za dlouhé dekády. Přepočet tedy nesedí, neodráží realitu.

A chyba se řetězí. Protože se emise metanu podílí na 23-40 % skleníkového efektu. Teď. Ale pokud jejich objemové vyjádření převedeme na oxid uhličitý, budeme s nimi mylně počítat i v horizontu století. Na vlně nevypovídající přepočtu se neveze jen maso, ale třeba i rýže. Zaplavená rýžová pole totiž také produkují více metanu než CO2. A je tu ještě jeden zádrhel. Největší měrou se na emisní bilanci hovězího odráží zřizování nových pastvin (tím spíš, když vznikají na místě vyklučených pralesů). Až pak následuje postupně metan produkovaný zažívacím traktem přežvýkavců, oxidy dusíku unikající z exkrementů, zemědělská technika a manipulace se zvířaty, porážka a odpad z masné produkce.

To vše dohromady kilogramovou flákotou skutečně deklasuje. Jenže co když budete krávy pást na již dávno zřízené pastvině někde v podhůří moravských hor a nemuseli jste kvůli tomu klučit jihoamerický prales? Doberete se toho, že kilo hovězího masa váží rázem „jen“ 6 kilogramů emisního CO2. Což je oproti původní stovce dost zásadní rozdíl.

Ano, hovězí (a jehněčí) maso i nadále vévodí žebříčku potravin, co se týká velikosti jejich ekostopy. Když ale začneme počítat správně, odstup dalších od jídel už nebude zdaleka tak velký. Pořád platí, že v případě 100 gramů čistého proteinu bude emisní bilance hrášku destkrát a u fazolí dokonce 20krát lepší, než je tomu u porce hovězího masa. Ta ale rozhodně nebude vážit 10 kilo oxidu uhličitého. Přepočítání vlivu emisí skleníkových plynů na univerzální ekvivalent oxidu uhličitého je sice názorné a vypovídající, ale tam, kde se chceme dobrat skutečné „váhy“ uhlíkové stopy potravin, nás může pomýlit.