Kolibříci mají čich! Vědci to ověřili pomocí experimentu
U obratlovců stojí za čichem čichový bulbus - část mozku, do níž přicházejí informace z čichových orgánů. U kolibříků, kteří mají tuto část mozku velmi malou, se předpokládalo, že nemají žádnou nebo velmi malou schopnost něco cítit. Experiment, který vědci provedli, ale prokázal, že kolibříci čich mají.
Více jak sto jich dostalo vybrat mezi dvěma zdroji potravy. Jedním byla voda s cukrem, druhým voda s cukrem a chemickou látkou, které se běžně vyskytují u hmyzu. Jednalo se o vůni včely medonosné, vůni mravence argentinského a o kyselinu mravenčí, což je obranná látka, kterou produkují někteří mravenci a která může ostatním živočichům značně znepříjemnit život.
Ačkoli mezi vzorky nebyly žádné vizuální rozdíly, kolibříci se automaticky vyhýbali oběma chemickým látkám vylučovaným mravenci, obzvlášť kyselině mravenčí. S pachem včely medonosné problém neměli.
“Získali jsme tak první jasný důkaz toho, že kolibříci mají čich a používají ho, když se při hledání potravy chtějí vyhnout kontaktu s potenciálně nebezpečným hmyzem. Kolibříci a hmyz spolu o kvetoucí rostliny soupeří, jejich rozhodovací schopnosti nám tak pomůžou porozumět tomu, jak ekosystém funguje,” uzavírá spoluautorka studie, profesorka Erin Wilson Rankin.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (16)
vaber
12.9.2021 08:35zajímavé je, že čich také indikuje frekvene podobně jak zrak a sluch,
frekvence vibrací molekul, jak dokázal pokus s muškami které si měly vybrat mezi dvěma chemicky stejnými látkami ,jen u jedné se použila normální voda a u druhé těžká voda
Zbyněk Šeděnka
12.9.2021 08:44 Reaguje na vabervaber
12.9.2021 08:47 Reaguje na Zbyněk Šeděnkaale možné to je
Zbyněk Šeděnka
12.9.2021 08:58 Reaguje na vaberKdyž už se bavíme o čichu u zvířat, tak si pamatuji na to, jak jsem byl kdysi u manželčina strýce, který bydlí na Vyškovsku. Jel orat a vzal mě sebou. Při orbě naráz zastavil traktor a ukazoval před sebe. Přímo v dráze traktoru se choulil malý zajíček. Vzít ho do rukou nepřipadalo v úvahu, tak jsem vzal velký šroubovák, zeminu kolem zajíčka nakypřil, neskutečně jsem si zahňahňal hlínou ruce, pak jsem zajdu i s hroudou opatrně podebrala přenesl jsem ho na zoranou část pole. Vypadal jsem jak prase, ale snad jsem ho zachránil.