Anglie slibuje revizi národních parků. Chce oživit jejich poselství a možná založit nové

Na milovníky přírody ve Velké Británii čekají velké změny. Vláda totiž znovu otevřela debatu o možném založení několika nových národních parků a rozšíření stávajících, které by posloužily ochraně biodiverzity. Ministerstvu životního prostředí nejde jen o rozšíření územní ochrany, ale o „oprášení 70 let staré myšlenky“. Rádi by veřejnost a zvláště mládež, více napojili na přírodu. Úplně pozitivní to ale nebude. Píše o tom BBC.

---

reklama

---

Anglie v současnosti disponuje 15 velkými národními parky, 34 oblastmi „výjimečné přírodní krásy“ (AONB, volněji definovaná obdoba našich národních přírodních rezervací, památek a CHKO) a asi tisícovkou chráněných přírodních zajímavostí. Ať už fenomenálnímu Dartmooru (nebo skotskému Loch Lomond, waleské Snowdonii) je společné, že se svého založení většinou dočkaly v 50. letech minulého století, v dozvucích vlny národní euforie po ukončení II. světové války. Ale od té doby se už žádného zásadního růstu nebo změny chráněná velkoplošná území nedočkala. Teď, po sedmdesáti letech, by to Ministerstvo životního prostředí chtělo změnit. A rádi by také oživili ono poselství národních parků pro mladší generace.

Fungovaly dobře, je třeba to změnit

„Klimatické změny se dotýkají i současných národních parků, biodiverzita uvnitř chráněných území mizí podobně, jako vně,“ vysvětluje Julian Glover, který byl vládou a ministerstvem pověřen k vytvoření realizačních plánů „oživení“. „Naší ideou bude dodat stávajícím národním parkům na čerstvosti, představit je veřejnosti v novém světle. Vyzvednout jejich význam v rychle se měnícím světě, upozornit na jejich mimořádnou úlohu při zachování biodiverzity a charakteru anglické krajiny.“ Snaha připomenout, co se v anglických národních parcích chrání a proč vlastně, je jistě chvályhodná.

„Vláda ročně přispívá na provoz národních parků sumou 48 milionů liber a tato území zpětně generují potenciál 20 miliard liber, z hlediska udržitelného zemědělství, produkce potravin i cestovního ruchu,“ vysvětluje Glover. Národní parky podporují zaměstnanost 75 000 lidí. Je tedy prý na místě začít se o ně opravdu zajímat. „Za 70 let se toho ve světě hodně změnilo a my potřebujeme, aby i naše národní parky šly s dobou. Aby se v nich každý cítil vítaný a aby byly řízeny stejně efektivně jako celá naše země.“

Pro školáky, lidi z měst i etnické minority

Třeba nápad, že by každý školák měl mít možnost v rámci školního výletu strávit „v divočině“ alespoň jednu noc, aby se na přírodu dokázal více napojit a pochopit její hloubku, je rozhodně zajímavý. Glover by jej rád prosadil přímo do školních osnov. Ukazuje se ale, že pro každého problematika zvýraznění starých a případně i založení nových národních parků představuje něco trochu jiného. Třeba stavební průmysl chápe výzvu po kontaktu lidí s národními parky jako pobídku k výstavbě a vylepšení dopravní sítě, aby pro každého bylo snazší dostat se ke krásám chráněné přírody. Přeci jen, 66 % ze stávajících 94 milionů návštěvníků národních parků ročně přichází z dojezdové vzdálenosti automobilem 1,5 hodiny. Pokud je třeba lákat lidi z větší dálky, bude to chtít lepší silnice.

Lidé hospodařící na území anglických národních parků by zase rádi věděli, jak se jim povede pro Brexitu. Změní se pro ně něco? Mají nějaké záruky, že jim nebude hůř? Skupiny zastupující zájmy cestovního ruchu zase v reakci na myšlenky oživení přírodní kultury volají po uvolnění stavebních regulací. Více lidí v národních parcích totiž bude znamenat větší poptávku po ubytování. A svou agendu si našli i ti, kteří upozorňují na to, že 99 % stávajících manažerů, rangerů a průvodců patří k bílé rasové majoritě. Což prý nedostatečně reflektuje multi-etnické složení Británie. Mimochodem, návštěvníků tmavší barvy pleti je také málo, s čímž by prý mohlo pomoci snížení vstupného.

Za snadnější dostupnost a volný pohyb

K oživení národních parků by měla pomoci také větší obslužnost a pestřejší nabídka forem pohybu. Hovoří se o podpoře cyklostezek, nebo rovnou stezek pro elektrokola, doplněná o síť dobíjecích stanic. Do debaty znovu také přišlo mezi rangery ne zrovna populární right-to-roam, které by návštěvníkům umožňovalo „toulat se volně divočinou“, mimo značené a vyhrazené cesty. A nové národní parky? Zmiňovány jsou jihoanglické Chilterns Hills nebo Cotswolds, které nikdo moc nerozporuje, ale také Shewoodský les. Ten sice nabízí 4,5 kilometrů malebných porostů, což je ale na národní park trochu málo. Změnit by to měla cílená výsadba a rozšíření, která by ze Sherwoodu udělal nový „národní les“, coby symbol národa odhodlaného bojovat proti klimatickým změnám zelení. Z povšechně dobrého nápadu na oživení a zvýšení popularity národních parků v Anglii tak postupně vzniká guláš, který asi ne každému bude chutnat.

---

reklama

---