Bude v roce 2070 třetina obyvatel planety žít v saharském klimatu? Ne, ale děsivý titulek prodává

Podle nové studie je možné, že v roce 2070 bude mnoho obyvatel planety žít v saharském klimatu. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Arto Marttinen / Unsplash

O miliardě lidí žijící za padesát let v nesnesitelném vedru píše Guardian, EcoWatch píše hned o třetině celého lidstva, U.S. News zmiňují až 3,5 miliardy lidí lapené v „podmínkách k nežití“, tradičně bulvární The Sun nevybočuje ze svého obvyklého průměru a píše o třetině zemského povrchu v brutálním saharském vedru a BBC podtrhuje, že v roce 2070 budou miliardy lidí žít v oblastech příliš horkých pro život. To vše na základě aktuální studie, uveřejněné v žurnálu PNAS. Studie, která není chybná nebo špatná a ve své podstatě nabízí neotřelý pohled na problematiku dopadů klimatické změny.

Malé tmavé oblasti mají v současnosti roční průměry nad 29 °C. Do roku 2070 by scénář extrémní změny klimatu rozšířil tuto oblast tak, že by zahrnovala všechny červené oblasti, ve které žije 3,5 miliardy lidí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Xu a kol. (2020) / theconversation.com

Jiný pohled na věc neuškodí. Většinou

Jen tak činí poněkud zvláštním způsobem, byť se podle slov svých autorů „snaží nevstupovat do bažinatých vod debat o klimatických změnách“ a předcházet „environmentálnímu determinismu, v němž byly mnohé kauzální vazby již vyvráceny jednoduše proto, že vztahy jsou tu mnohaúrovňové a příliš komplexní“. Kde začít? Timothy M. Lenton z univerzity v Exeteru spolu se svými kolegy postřehl, že rozmístění lidské populace po světě kopíruje průběh průměrné roční teploty. V zásadě nic až tak světoborného. V extrémních zónách, s průměrem ročních teplot pod 6 °C a nad 29 °C, žije dohromady jen minimum lidí. Většina lidské populace si pak za svou teplotní niku „něco mezi“ 11-15 °C.

Představit si to můžete jako Londýn na jedné straně a Řím na druhé. A do tohoto uspořádání pak promítli teplotní posun, daný scénářem RCP 8.5 Mezivládního panelu pro změny klimatu, platným pro rok 2070. Podle něj by se dalo očekávat zvýšení průměrné teploty o 7,5 °C (ve srovnání s předindustriální érou před třemi stoletími), což vy vyústilo v až 2,3-násobné zvýšení teploty pozorovatelné na souši (protože se plocha kontinentů otepluje rychleji než oceány). V konečném důsledku by se pak průměrné roční teploty, nyní pozorovatelné jen na 0,8 % zemské souše, typicky na území Sahary, daly zažít až na 19 % rozlohy kontinentů. A jsme u 1,5-3,5 miliard lidí, žijících v roce 2070 v klimatu pouště, o kterých píší světové deníky. Co je na tom v nepořádku?

Opravdu to musí být tak zlé?

Mark Maslin, profesor Londýnské univerzity, specializující se na mechaniku planetárních systémů, vidí hlavní neduh práce kolegů z Exeteru v tom, že si pro svou studii vybrali nepřiměřený kalibr. Tedy klimatický scénář RCP 8.5, který již není ve své stávající podobě realistický a nevystihuje současnou podobu průběhu klimatických změn. Psali jsme o tom i na Ekolistu. Badatelé z Exeteru ve své studii zmiňují i ostatní, ne až tak drsné scénáře, ale světová zpravodajská média se evidentně rozhodla artikulovat svým čtenářům ten nejděsivější možný, byť už dost nepřesný pohled. Snad ne záměrně, čemuž se ale vzhledem ke stylu titulků těžko věří.

Další ne úplně drobnou chybou bylo to, že badatelé z Exeteru téměř přehlédli, že kromě té větší a lidskou populací preferovanější teplotní niky (té mezi 11-15 °C) je tu ještě jedna, a to ta mezi 20-25 °C. Která překrývá indo-pacifický region. A ta dnes čítá 1,2 miliardy obyvatel. Obyvatel, kteří se v exeterské studii neobjevují ve výpočtu, ale zato jsou prezentováni v součtu. Snaha nekomplikovat si příliš statistiku se tedy proti týmu Timothy M. Lentona obrátila a nepomohlo ani ujištění, že dané nejčernější vylíčení budoucnosti (na základě již zpochybněného scénáře) by stejně nastalo v roce 2070 jen tehdy, pokud by zmíněné geografické oblasti nerealizovaly naprosto žádné klimatické opatření. Jenže to už velká média měla svou katastrofu.

I nedobrý výsledek vede k cíli

Profesor Maslin si přes tyto výtky nemyslí, že by studie z Exeteru, snad až na nevyváženou prezentaci, a to, že pomíjí dynamickou/technologickou povahu lidské populace, byla špatná. „Naopak velmi dobře vystihuje hrozby potravní bezpečnosti, to, že lidská populace ze 75 % stojí na 12 hospodářských plodinách a pěti druzích zvířat. A že i mírné zvýšení průměrné teploty (podle optimističtějších scénářů IPCC) přinese velkou změnu do zažitých systémů. Polovina světové populace je živena malozemědělci a ti z dotčených regionů (Indie, Nigérie, Pákistán, Indonésie, Súdán, Niger) budou patřit mezi ty nejohroženější skupiny. Ten jejich nápad s teplotními nikami je vlastně fascinujícím myšlenkovým experimentem.“ Katastrofickým titulkům navzdory tak ne úplně dobře nastavená studie poukazuje na to, kde je urychleně začít s přípravou na ne až tak vražednou, ale pořád dost horkou budoucnost.