Entomolog Muzea regionu Valašsko se zapojil do výzkumu motýlů v Beskydech

Srovnání poznatků z terénu s laboratorními výsledky ukázalo, že populace obou druhů jsou propojeny na obrovských územích Karpatského oblouku. Úspěšně se šířící perleťovec prostřední je geneticky extrémně chudý, motýli z celé střední Evropy jsou prakticky totožní. Vymírající perleťovec maceškový je geneticky mnohem bohatší. Šíření prvního ani vymírání druhého druhu nesouvisí s genetickým složením populací, ale se změnami krajiny.
"Perleťovec prostřední je druhem zarůstajících luk, otevřených lesů a lesních světlin. Dnes mu hodně pomáhá opouštění některých pozemků a takové události, jako je kůrovcová kalamita v našich lesích – na vznikajících holinách nachází ideální podmínky," uvedl Konvička.
"Naopak perleťovec maceškový potřebuje chudé vysýchající pastviny, kde se jeho housenky vyvíjejí na zjara kvetoucích violkách. Kousek takového prostředí býval v minulosti na každých vesnických humnech. Motýl žil v krajině sice nařídko, proto ty skvělé letové schopnosti, ale kousek vhodného prostředí našel nakonec téměř všude. Dnešní krajina je tak pozměněná a uniformovaná, že přežívá jen v krajinářsky pestrých odlehlých horských údolích," uvedl Spitzer. Výsledky výzkumu otiskl časopis Molecular Ecology. Publikace má 11 autorů, zapojily se i desítky studentů.
reklama
Dále čtěte |
reklama