Finsko "kupčilo" s emisemi: kácení lesů tak uhlík neprodukovalo

Finsko poeticky nazýváme Zemí tisíce jezer, ale poslední dvě desetiletí je to hlavně země tisíců hospodářských lesů. Lesy spoluvytvářená ekonomika se tu stala zdrojem blahobytu a růstu, ale v poslední době také zdrojem kontroverzí. Finské neziskovky nyní upozornily na ne zrovna férové jednání finské vlády a Ministerstva zemědělství, která se snaží s Evropskou unií domluvit „trochu jiné podmínky“ pro výpočet národní uhlíkové bilance. Píše o tom FERN.org.

---

reklama

---

Finská celonárodní ekonomika, kterou je mimochodem nazývána bioekonomikou, do značné míry stojí a padá s lesním hospodářstvím. V zemi s 5,5 milionem obyvatel tu v lesním hospodářství a navázaném dřevozpracovatelském průmyslu nachází zaměstnání 315 000 lidí a do roku 2025 se tu počítá s vytvořením dalších 100 000 pracovních příležitostí. Lesy, stromy, dřevo: to dohromady je tu ekvivalentem ročního příspěvku 60 miliard dolarů do státní kasy ročně (a v roce 2025 by to mělo být už 100 miliard dolarů).

Současně je Finsko považováno za jednu z nejzelenějších a životnímu prostředí nejvstřícnějších zemí světa. V jeho prospěch hovoří i to, že si uhlíkovou neutralitu nekupuje emisními kredity, jako sousední Norsko, ale vše si řeší „doma a z vlastních zdrojů“. Tady ale chvála končí.

Ani stromy nerostou do nebe

Lesy se totiž v bio-ekonomice Finska staly současně jistinou, zálohou, platbou, dlužnou částkou i úrokem. Kde začít? Nejspíš v roce 2008, kdy se tu ke slovu přihlásila ekonomická krize. Ta mimo jiné způsobila výrazný pád technologického gigantu Nokia (která mezi lety 1998-2007 dotovala svými zisky čtvrtinu celé finské ekonomiky) a rázem bylo potřeba získávat finance pro růst odjinud.

Finové začali čerpat bohatství ze své zelené banky, z lesů. Jejich kácením a následným prodejem dřeva, biomasy, nábytku či stavebního materiálu dokázali vykrýt schodek v národním rozpočtu. Jenže tím do svého ekologicky vedeného účtu doslova zatnuli sekeru. A pořádně hluboko.

Kácení stromů, jak všichni víme, produkuje emise. A pokud chcete udržet uhlíkově neutrální bilanci, je zase potřeba nějaké odpovídající množství stromů vysadit. Chvilku to ale trvá, než se počty srovnají a uhlík vázaný semenáčky dorovná uhlík uvolněný kácením vzrostlých stromů. Stromy se také vyplatí sázet, když potřebujete z národní bilance produkovaných emisí umazat nějaké černé body za průmysl a dopravu. Takže vlastně potřebujete hodně sázet pořád. Pokud jste zemí tisíců hospodářských lesů, jako Finsko, může takový model fungovat. Chvilku určitě. Současně ale nesmíte tak výrazně kácet, jako to dělá Finsko.

Čáry máry, emise fuč!

Protože kácení stromů, jak bylo zmíněno výše, produkuje emise. Jenže Finsko, kde bude brzo skoro desetina obyvatel pracovat v lesním a dřevozpracovatelském průmyslu, kácet ve velkém musí. Protože na produkci dřevní hmoty ekonomicky visí. Ve výsledku se tak zelené a na prahu uhlíkové neutrality stojící Finsko zamotalo do emisního dilematu.

Cestou z něj měl být dost originální pokus finského Ministerstva zemědělství, a to přesvědčit evropské komisaře, že kácení finských lesů vlastně žádné emise neprodukuje. Nechtěli přitom moc, jen umazat 10 milionů tun CO2 z celonárodní uhlíkové bilance. Odůvodňovali to tím, že vykácené lesy stejně znovu vysazují, takže je to jen detail hodný opomenutí.

Nutno dodat, že tuhle flexibilní výjimku z pravidel výpočtů emisí, kterou se lidé z finského Ministerstva zemědělství snažili protlačit od roku 2017, jim evropští komisaři nakonec schválili.

Kácení stromů tedy ve Finsku po nějaký čas z hlediska mezinárodně uznávaných schémat emise neprodukovalo, i když v jiných zemích pořád ano. Třeba na Slovensku a v Rumunsku, kde to zkoušeli taky. Neúspěšně. V čem je tedy problém?

Že veškerá tato jednání vedla finská vláda a jejich Ministerstvo zemědělství tajně, ve snaze skrýt svou skutečnou emisní bilanci. A že tuto jejich korespondenci teď získaly některé finské neziskovky, které jsou z kupčení s emisemi vlastní země dost zklamané a proto ji zveřejnily.

Ochrana pralesů, nebo zalepování děr v uhlíkovém rozpočtu

Finsko tedy nově nese na svém štítu evropského lídra boje s klimatickými změnami nehezkou skvrnu. A ne jedinou. Dalším flekem je fakt, který vyplynul ze zveřejněné konverzace mezi finským Ministerstvem zemědělství a orgány EU. Finové si prý dokázali prolobovat dotace z fondů na zalesnění těžených ploch hospodářských lesů, aby zvýšili svou ekobilanci. I když zrovna tenhle zdroj financí je určen k ochraně a obnově lesů chráněných a ne ke kompenzaci těžby.

Finové se také nechali nachytat, když se snažili omezit výpočet/odpočet emisní bilance za odlesnění mokřadů, tím že je papírově převedou do zemědělského půdního fondu, jako ornou půdu. To už jim neprošlo.

Přesto se člověk nemůže zbavit dojmu, že v téhle finské zelené bioekonomice něco nesedí. Tahle země chce být uhlíkově neutrální v roce 2035 a podle čísel k tomu má velmi slušně našlápnuto. Teď jde o to, jak přesná a jak moc upravená ta čísla vlastně jsou.

Pro srovnání, 10 milionů tun CO2 není zase tak moc. Je to asi jedenáctina emisní bilance České republiky. Možná bychom mohli hezky pozdravovat do Bruselu a zkusit navrhnout, že naše auta emise neprodukují. Třeba to vyjde, jako s kácením ve Finsku.

---

reklama

---