https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/kvalitu-vody-v-rekach-toximetry-hlidat-nebudou.zadna-instituce-je-nechce-provozovat?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kvalitu vody v řekách toximetry hlídat nebudou. Žádná instituce je nechce provozovat

11.2.2022 07:00 | PRAHA (Ekolist.cz)
Zázemí pro monitorovací stanici na Bečvě.
Zázemí pro monitorovací stanici na Bečvě.
Když uplynuly dva měsíce od havárie na Bečvě, tehdejší ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) mluvil o možnosti vybudování monitorovací stanice, která bude na Bečvě kontinuálně hlídat kvalitu vody. A objevily se informace, že by se tato zařízení mohla objevit i na dalších řekách. Dnes je zjevné, že o zřízení a provozování sítě monitorovacích stanic žádná velká bitka není. Vlastně naopak, žádná kompetentní instituce je provozovat nechce. A o zřízení monitorovacích stanic nestojí ani samo ministerstvo životního prostředí.


reklama

 
Co vlastně monitorovací stanice umí? Jedna její součást, toximetr, vyhodnocuje kvalitu vody pomocí sledování chování perlooček, malých plovoucích korýšů. Pokud perloočky začnou vykazovat známky nepohody, přístroj spustí alarm a vyšle signál automatickému vzorkovači, který pořídí vzorek vody. Třetí částí je online výstup dat. Výhodou stanice je, že znečištění vody může zaznamenat v reálném čase a může téměř ihned vyvolat poplach, že se na řece něco děje. Software také odhadne, kde ke znečištění mohlo dojít.

Přesně taková monitorovací stanice se v těchto dnech má spustit na Bečvě. Jak jsme v Ekolistu psali, stanice tu však nebude trvale, jak se dalo tušit ze zpráv v médiích, ale pouze rok.

Vlevo toximetr, vpravo automatický vzorkovač
Vlevo toximetr, vpravo automatický vzorkovač
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Přemysla Soldána

S provozem monitorovací stanice na řece zkušenosti už jsou, několik let byly nasazeny na řece Odře, kde je provozoval Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka. Systém se zde na objednávku státu odzkoušel, vznikla Metodika postupu vyhlašování havarijních stavů na tocích a expertní informační systém NAVAROSO. Teoreticky je všechno připraveno k tomu, aby se monitorovací stanice osadily na české řeky.

Jenže když výzkumný projekt skončil, ukázalo se, že zařízení nikdo dál provozovat nechce. A složitě se hledalo, kam drahý přístroj „zaparkovat“. Na nějakou dobu našel uplatnění na úpravně vody Švihov, kde hlídal kvalitu pitné vody pro Prahu. Odtud nyní poputuje na Bečvu. Za rok, až doběhne čas vyměřený hlídání na Bečvě, se zřejmě bude znovu hledat, kam s ním.

Pro zajištění dobré kvality vody v řekách ale samozřejmě nestačí jeden konkrétní přístroj na Bečvě. Byla by potřeba celá síť stanic na významných českých vodních tocích. Jenže o to, kdo by je měl provozovat, se nikdo nepere.

Kdo by to měl být?

Pokud by se stát odhodlal síť monitorovacích stanic vybudovat, bylo by nutné rozhodnout, která instituce by se o ni měla starat. Podle toxikologa Přemysla Soldána z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka, který vedl projekt na Odře a připravil návrh metodiky, by bylo logické, aby stanice dostaly do správy státní podniky Povodí. Jak říká, Povodí mají lidi vyškolené na laboratorní praxi a mají i fyzicky blízko řece.

V úvahu připadají ještě vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). Vodoprávní úřady ale Soldán líčí spíš jako úředníky, kteří dávají razítka, a ČIŽP je od řeky daleko. Samotný Výzkumný ústav vodohospodářský to z povahy instituce být nemůže, jeho smyslem je výzkum, ne hlídání kvality vod.

Ekolist.cz oslovil tři podniky Povodí (Moravy, Labe a Vltavy) s dotazy, jak se staví k monitorovacím stanicím. Odpověděly Povodí Moravy a Labe, a ani jedno nemá o provozování zájem.

Povodí Moravy se odvolává na to, že do jeho působnosti nespadá řešení ekologických havárií, to je kompetence vodoprávních úřadů a České inspekce životního prostředí. „Pro měření a analýzy, které vykonávají státní podniky Povodí a které hodnotí dlouhodobý stav povrchových vod, nejsou tyto toximetry vůbec vhodné,“ dodává tiskový mluvčí Povodí Moravy Petr Chmelař. „Zda mohou tyto stanice najít využití při řešení a likvidaci ekologických havárií, to si musí vyhodnotit vodoprávní úřady a ČIŽP na základě dat z probíhajícího výzkumného projektu,“ dodává Chmelař.

V podobném duchu je i obsáhlá odpověď Povodí Labe. Vedoucí odboru vodohospodářských laboratoří Jiří Medek vypracoval pro Ekolist.cz několikabodovou, informačně nabitou odpověď, kde argumentuje, proč toximetry nejsou pro Povodí to pravé ořechové. Toximetry jsou podle něho přeceňované, řadu věcí lze na řece odhalit jinými, levnějšími postupy. „Problematiku toximetrů a jejich možného využití při kontrole kvality povrchových vod dlouhodobě sledujeme. Současná úroveň poznání a techniky nás však vede k názoru, že širší využití tohoto přístupu by v současnosti nepřineslo významné zlepšení v péči o jakost povrchových vod a nebylo by ani rentabilní,“ odpovídá Jiří Medek. „Proto v současnosti neprovozujeme žádné stabilně umístěné toximetry a ani neplánujeme jejich využití na tocích v naší správě.“ Celou odpověď Povodí Labe naleznete v tomto textu: Jiří Medek: Lze využít toximetry při monitoringu povrchových vod? .

Vodoprávní úřady

Vodoprávních úřadů je v Česku mnoho, jen těch krajských minimálně 14. Ekolist.cz oslovil s dotazem krajský vodoprávní úřad Olomouckého kraje, kterého se havárie na Bečvě také týkala. Jeho vedoucí Vladimíra Kresáč Kubišová odpovídá, že nemá detailní informace o toximetrech, proto se může vyjádřit pouze obecně. „Jistě by to byla dobrá věc pro kontrolu kvality povrchové vody v tocích zejména tam, kde se nachází velké aglomerace s větším množstvím provozů (chemičky, rafinerie atd.), které by mohly svou činností ohrozit jakost povrchových a podzemních vod,“ píše v odpovědi Vladimíra Kresáč Kubišová.

Ale hned dodává, že Olomoucký kraj provozovatelem takové stanice být nemůže. „Monitorovací stanice slouží pro kontinuální sledování a kontrolu jakosti povrchových vod ve vodních tocích, což přísluší jeho správci, tedy podnikům Povodí,“ domnívá se Kresáč Kubišová.

A poukazuje na to, že informace z těchto monitorovacích stanic mohou být využity i pro výkon státní správy, který na úseku vodního hospodářství provádí věcně a místně příslušné vodoprávní úřady, ČIŽP, újezdní úřady atd. Podle ní by měl případnou síť stanic provozovat stát, nikoliv kraje.

ČIŽP

Ekolist.cz oslovil i Českou inspekci životního prostředí. Inspekce odpovídá, že už nyní probíhá monitoring kvality povrchových vod podle tzv. rámcového programu monitoringu, tedy dokumentu, který byl uzavřen na základě dohody ministerstev životního prostředí a zemědělství. Monitoring provádějí laboratoře státních podniků Povodí. „Minimální četnost vzorkování je jednou měsíčně. Na monitorovacích místech, kterých je více než tisíc, je vedle povinných ukazatelů (obecné fyzikálně-chemické ukazatele, prioritní látky, specifické znečišťující látky a tzv. sledované látky) monitorována řada dalších látek, například léčiv a pesticidů.

Jak dále píše ČIŽP, z výsledků tohoto monitoringu je možné zjistit například trend koncentrací sledovaných látek, které může ukazovat na soustavné překračování stanovených limitů. Tímto způsobem ale není zjistitelné havarijní znečištění, které bylo do toku vypuštěno jednorázově (např. havárie na Bečvě). Monitoring slouží ke zjišťování dlouhodobých účinků vlivu znečišťujících látek. Náklady jen na tento monitoring se pohybují ročně ve výši cca 150 – 200 milionů Kč.

„Pokud by měl probíhat podobný podrobný monitoring, který by měl podchytit okamžitou situaci na toku například u všech výustí průmyslových odpadních vod, ze kterých by mohlo teoreticky dojít k havarijnímu úniku závadných látek, byly by finanční náklady na realizaci takového monitoringu řádově vyšší!“ upozorňuje ČIŽP.

„Z technických a ekonomických důvodů proto nejsou vodní toky osazeny trvalým a kontinuálním monitoringem kvality povrchových vod, který by byl schopen okamžitě indikovat změnu kvality vody v toku,“ říká Jiří Ovečka, tiskový mluvčí ČIŽP. Podle dlouhodobých zkušeností ČIŽP jsou v případě havárií na povrchových vodách v převážné většině prvotním ukazatelem indikujícím havarijní znečištění povrchových vod senzorické změny kvality vod, popřípadě výskyt uhynulých ryb.

Co se týká monitorovací stanice na Bečvě, tak podle názoru inspekce se jedná o zajímavý a užitečný projekt. „Nicméně je třeba zdůraznit, že tento projekt je v současné chvíli v pilotní fázi a inspekce se na této fázi nijak nepodílí. Proto není v současné době na místě ze strany inspekce předjímat, o tom, zdali budou případně v budoucnu tyto monitorovací stanice na našich tocích využívány, ani to, kdo by byl provozovatelem monitorovacích stanic,“ odpovídá Ovečka s tím, že podle Metodiky VÚV TGM, která souvisí s provozem kontinuálních monitorovacích stanic, je za provozovatele navrhován správce povodí.

Autor zmíněné metodiky Přemysl Soldán podotýká, že optimální nastavení by bylo, aby síť stanic provozovala Povodí s tím, že přístup k datům by v reálném čase měly i správní orgány, tedy vodoprávní úřady a Česká inspekce životního prostředí. Tedy tak, jak to ve své odpovědi popisuje i šéfka vodoprávního úřadu Vladimíra Kresáč Kubišová. „A ideálně rovnou i hasiči, kteří v případě havárie mohou hned vyrazit k řece,“ dodává Soldán. Data mohou být i volně přístupná veřejnosti.

MŽP

Jak se k tématu staví ministerstvo životního prostředí? V odpovědi popisuje současný systém monitoringu řek, který minimálně jednou měsíčně vzorkuje vody českých řek na více než tisíci místech, jenž vyjde ročně na 200 milionů korun; jinými slovy popisuje to, co v odpovědi píše ČIŽP.

Jenže to je testování jednou měsíčně, výhoda monitorovací stanice je ale v tom, že hlídá stav vody nepřetržitě. Na druhou stranu se podle ministerstva jedná o technicky, finančně a personálně náročný proces. „Podle našich informací je například v Německu tento biologický monitoring používán velmi omezeně,“ odpovídá Ondřej Charvát z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.

„Vzhledem ke skutečnosti, že tento typ monitoringu není v českých ani evropských legislativních předpisech ukotven jako nástroj pro hodnocení stavu vodních útvarů, nepočítá se s jeho plošným zavedením ani v ČR,“ odpovídá dále ministerstvo životního prostředí.

Podle ministerstva by místo toximetrů bylo schůdnější hlídat kontinuálně nějaké snadno měřitelné fyzikálně-chemické parametry – jako je pH, rozpuštěný kyslík a vodivost. O možnostech využití tohoto monitoringu se podle ministerstva vede diskuze například v Mezinárodní komisi pro ochranu Labe a Mezinárodní komisi pro ochranu Odry před znečištěním. Monitoring by mohly provádět státní podniky Povodí a týkal by se významných říčních profilů. „Nutným krokem by nicméně bylo legislativní ukotvení povinnosti tohoto monitoringu,“ dodává Charvát.

V 5.30 to přiteklo.
V 5.30 to přiteklo.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Přemysla Soldána

K čemu to je a co to umí?

Monitorovací stanice sama o sobě kvalitu vody nezlepší. Stanice umí vyhodnotit, že se s kvalitou vody něco děje. Sama o sobě neurčí, odkud znečištění přesně pochází, software ale umí odhadnout polohu možného zdroje znečištění a dá i hrubý odhad šíření znečištění tokem. K přesnému určení zdroje je nutné vyrazit do terénu a odebrat vzorky a pátrat. Stanice na znečištění zareaguje hned, jakmile se v řece objeví jedovatá látka. A dříve zahájené pátrání může vést k odhalení příčiny problému. Toximetry mohou odhalit i znečištění, které se neprojeví například úhynem ryb. Odhalí tak i případy, které by jinak protekly bez povšimnutí.

Další přidanou hodnotou je, že stanice poskytnou kontinuální data, která lze sledovat v prostoru a v čase a lze z nich pak vyhodnocovat trendy. Nicméně tento záměr má velké náklady, a vybudování sítě stanic by musel někdo (nejspíš stát) zaplatit. Ředitel VÚV Tomáš Urban cenu jedné stanice vyčíslil na pět milionů korun, provoz pak na půl milionu korun ročně (jde o náklady na energie, spotřební materiál, čas zaměstnanců, dopravu).

Monitorovací stanice také nemůže být kdekoliv. Musí být blízko řeky, ale zároveň na místě, kde ji neohrozí velká voda. Nemůže být moc daleko od řeky či vysoko nad ní, aby čerpadla zvládla do toximetru říční vodu čerpat. Zařízení potřebuje připojení k elektrické síti a připojení k internetu.


reklama

foto - Mach Ondřej Martin
Martin Mach Ondřej
Autor je šéfredaktorem serveru Ekolist.cz

reklama

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (9)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

hi

11.2.2022 09:21
Provozování monitorovací stanice a její financování mělo snad být vyřešeno (MŽP?) ještě před rozhodnutím o jejím pořízení.
Nejprve se to mělo projednat s povodím a ostatními institucemi.
Pokud to nemá prakticky význam a nikdo to nechce provozovat, tak se to nemělo vůbec instalovat.
Tak to jsou zbytečně vynaložené veřejné prostředky (5 mil. Kč) a někdo by také měl za to nést zodpovědnost.
Jediní, kdo by to byli ochotni provozovat by snad mohli být rybáři, kteří na to ale nemají peníze. Rybáři byli také jediní, kteří při havárii skutečně konali.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

11.2.2022 10:13
To není o tom, že to nikdo provozovat nechce, ale že to ze zákona NEMUSÍ !
Toto by měla být POVINNOST každého, kdo do veřejné vodoteče zaústí odtok
svých odpadních vod. Dnes při propojení internetem to může být napojeno
na integrovaný záchranný systém a o otravě se tak může vědět dříve, než
je až senzoricky zjistitelná. Bohužel to vidím jako utopický nápad, neboť nikdo z hříšníků nestojí o stálý monitoring a vyhovují jim tkzv. kontrolní dny, které jsou předem hlášené a ovlivnitelné. Nejhorší nešvar jsou tkzv.
povolená limitní množství, která se však místy střádají a zaúčinkují při
pro ně vhodných podmínkách. Výsledek je tak průběžně v normě, ale někde
v tíšině po proudu je taková koncentrace, že zahubí vše živé, nebo je
alespoň kontaminuje na úroveň nepoživatelného a nemnožícího se tvora.
Takže žádné provozování státem, ale znečišťovateli, aby si rozmysleli,
zda není lépe investovat více do čištění a hlavně do změny technologie
výroby tak, aby ty jedy ani neprodukovali.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

11.2.2022 10:26 Reaguje na Břetislav Machaček
Přesně tak
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

11.2.2022 10:46
Žádný úřad se nechce dostat do konfliktu s mocným konglomerátem. Navíc rybáři, stejně jako včelaři nebo myslivci jsou úhlavními nepřáteli ekologistů. Ti jediní jsou ti správní!
Odpovědět
rl

rýpal lesní

14.2.2022 15:50 Reaguje na Michal Ukropec
Nechci ani polemizovat, ale já mám zkušenosti opačné, většinou si rozumí, pokud jim jde o solidní věc. U úředníků to ovšem křiví ti, kteří stojí nad nimi.
Jdte-li na kořen věci, pak "ekologista" je pojímáno jako ekologický aktivista, což je složeno ze slova ekologický - zabývající se ekologií a ochranou životního prostředí, a aktivista - aktivní přístup. Pokud by rozumnému člověku nemělo vadit samostatně slovo první (obor) i slovo druhé (životaschopnost a činnost), měl by pochopit, že ona složenina by mu neměla vadit též, protože zaručuje termín třetí, a tím je udržitelnost života (podmínky). Kdo o tom pochybuje, může se sám uzavřít do akvária, a tam si to zkusit kočírovat sám podle svého uvážení - a podle svého chování dostat svůj mix výchozích podmínek (auto, zeleň, písek, vodu, vzduch, fenoly, žížaly, kousek pralesa, nebo šanony vyhlášek či metály za ekologickou výchovu). I tomto případě ovšem věřím, že by nás zde po krátkém čase rapidně ubylo. :o)
<rl>
Odpovědět
rl

rýpal lesní

11.2.2022 15:49
Proč mne to neudivuje ?

Napíši jen řadu letopočtů :
24.4.1979 Tesla Rožnov
1986 Adast Adamov
1998 Vítkovice
2001 "Čistá Bečva" - vznesen požadavek monitoringu (projekt EU)
2002 informováni zodpovědní
20.9.2020 Bečva ValMez
11.2.2022 dnes
??.??.??? - další případ

Z nečinnosti úřadů a neschopnosti zodpovědných i z lachtaního postupu těch, kteří by to měli mít prvořadě v zájmu a hledáčku, a jsou za to placení, mi je na zvracení.
<rýpal lesní>


Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

11.2.2022 18:28
Je to přece zcela jasné. Stát ví, že velice často dochází k únikům závadných látek do vody, které projdou bez povšimnutí. Taková šedá zóna, která schová řadu dílčích průšvihů.
Pokud by byly nasazeny a provozovány toximetry na vodních tocích v ČR , otevřely by se dveře z mnoha skříní a kostlivci by vypadávaly zrychleným tempem.
A byly by jenom problémy s aktivisty, ekologickými spolky a jinou svoločí.

Proto se nadmíru potřebné toximetry zlikvidují tak, že "nejsou peníze".
A jsou spokojeni všichni , stát, firmy a koneckonců i vodohospodáři.
To je skutečný obrázek proklamované péče o životní prostředí - hubou.
Odpovědět
rl

rýpal lesní

14.2.2022 15:38 Reaguje na Miroslav Vinkler
Přesně napsáno. <rl>
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

13.3.2022 18:49 Reaguje na Miroslav Vinkler
O čem je tu vůbec řeč? Máme snad instituce které mají kvalitu povrchových vod a péči o ně přímo v náplni práce. Máme tu ČIŽP pro kterou by podobný monitoring měl být prioritou. Nechce se jim dělat?
Dejte z jejich rozpočtu pár desítek milionů rybářům a řekl bych, že to bude fungovat.
Odpovědět
reklama

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.

Spravovat souhlas s nastavením osobních údajů

TOPlist TOPlist