Nechte mě téct! Kvůli vyschlým korytům řek sílí v Bosně hnutí proti malým hydroelektrárnám

Za posledních 15 let bylo na bosenských tocích zbudováno 106 vodních mini-elektráren. Zhruba dalších 340 podobných, s výkonem do deseti megawatt, je nyní připraveno ve formě projektů a nachystáno pro realizaci. Místním ale s vodními elektrárnami dochází trpělivost. Potřebují čistou vodu k přežití, protože čisté elektřiny se nenají. Píše o tom Phys.org.

Stát Bosna a Hercegovina patří z hlediska svého národního energetického mixu k dost špinavým zemím. Přes 60 % zdejší produkce elektřiny pochází z uhlí, vodní elektrárny tu přispívají jen třemi procenty. Ve zdejších horách se však můžete napít z potoka a bez následků. Tak čistá voda tu je. Tedy, pokud zrovna na onom potoce nestojí nějaká hydroelektrárna. Pak už můžete mít problém nějakou vodu v korytě vůbec najít. Zatrubněné části toků a betonové kanály směřující vodu k turbínám totiž často neponechávají přístupnou žádnou vodu, ani ono požadované biologické minimum. Jak je to možné?

„Údaje o zdejších průtocích, které se objevují ve schvalovacích dokumentech nově budovaných vodních děl, totiž pochází ještě z šedesátých a sedmdesátých let minulého století,“ tvrdí Amir Varisic, člen neziskové organizace Zeleni-Neretva. Spolku, který si vytkl za cíl ochránit zbývající bosenské řeky před „zenergizováním“. „Změnila to klimatická změna. Sucho teď v horách trvá i půl roku a srážky jsou vzácnější, rozdrobené, lokální,“ vysvětluje Varisic s tím, že nově stavěné vodní elektrárny cílí na vlastní výkon a neponechávají pak v parných měsících v některých úsecích toku žádnou vodu.

Na divokých horských řekách jsou prý tak úseky, kde i tři kilometry neteče žádná voda, protože všechna je stažena do průtoku elektrárny. Což je katastrofou pro všechny živočichy, kteří mají v takové řece přežít. A nemenší katastrofou je to pak i pro zdejší obyvatele. „Pro nás je řeka život. Je to tepna protékající celým údolím,“ popisuje situaci Sarajlic, jeden z členů protestního hnutí Pusti me da tecem, tedy volně přeloženo Nech mě téct. Na vodě jsou tu závislí zemědělci z celého údolí, jiné obživy nemají. Když voda přestane kvůli elektrárnám téct, horský region se vylidní.

Aktuální rozbuškou velmi emotivního regionálního sporu se stal záměr na výstavbu 15 malých vodních elektráren na toku a přítocích říčky Neretvice. Říčka pramení v nadmořské výšce 1800 metrů a na 27 kilometrech svého roku protéká tuctem malých osad. Lidé v nich žijí z pěstování rajčat a sběru divokých malin, lovu ryb. Jsou navázáni na vodu, o kterou se nechtějí dělit s elektrárnami. Byť jsou zdejší podmínky pro rozvoj hydroelektráren příznivé, nestojí jim to za to.

Jinak to ale vidí Senad Husnic, manažer společnosti Amitea, která energetické zhodnocení Neretvice připravuje už do roku 2016. „Obvinění a postoje odpůrců jsou značně přehnané. Záběry vyschlých říčních koryt jsou pravdivé, ale pochází z doby tak velkého sucha, že tehdy nejely ani elektrárny. Všechny prvky environmentální legislativy řádně plníme a respektujeme.“

---

reklama

---