Označení všeho nepotřebného za "odpad" brání rozvoji cirkulární ekonomiky

Odpad je z definice považován za nepotřebnost, něco, čeho jsme se dobrovolně zbavili. A to, že se z věci stane odpad, ji pak často definitivně vyřadí z materiálového trhu. Přitom by se nejrůznější odpady daly vcelku dobře znovu zužitkovat. Možná jinak, než byl jejich původní účel. Jen bychom jim nesměli dát nálepku odpadů. O zajímavém dilematu píše Conversation.

---

reklama

---

Jako lidstvo každý rok nakoupíme 30 miliard tun věcí, od krabic na pizzu přes oblečení po auta a rodinné domy. A každoročně odložíme anebo zlikvidujeme 13 miliard tun takových věcí, od movitostí po nemovitosti. Zhruba dvě tuny na osobu. Třetinu z hmoty věcí, kterých se takto zbavíme, jsme si přitom pořídili tentýž rok. A velmi často je rok následující pořídíme znovu. Tento neudržitelný model rychlé nové produkce, spotřeby a vzniku odpadu si klade za cíl změnit cirkulární ekonomika. Podle jejích zásad by měl každý produkt být navržen tak, aby si v materiálu a zpracování udržel svou hodnotu a funkčnost po delší čas, a mohl být po uplynutí doby své životnosti dál zhodnocen znovupoužitím, opravou či recyklací.

Zní to dobře, a proto to má samozřejmě háček. Nějaké odpady tu vždycky budou vznikat, jako důsledek výroby. A i ty nejodolnější produkty se časem přežijí a stanou se nadbytečnými. Jak píše Stijn van Ewijk a Julia Stegemannaová z University College London, nálepka odpadů se pak nejen u takových stává nemilým břemenem. Odpad, věc nechtěná, pak často končí na místech nepříslušných. Třeba pohozená někde u lesa. „Když pak chcete řešit problematiku konkrétních odpadů, musíte v první řadě vědět, proč se odpadem staly a jak se na své místo dostaly. Bez toho totiž funkční management odpadového hospodářství nevybudujete,“ říkají.

Odpad? Teprve, když věc ztratí hodnotu

Jako názorný příklad dávají akumulaci plastů ve světových oceánech. To, že se tam dostaly, není prý chybou na straně produkce jinak velmi zajímavého a užitečného materiálu, ale neefektivním systémem sběru odpadů. Proč neefektivním? Protože, pokud ho zahodit vyjde pořád levněji než správně odložit, něco tu nefunguje. Odpad jako nadbytečnost totiž pozbyl svou hodnotu nebo původní smysl. Kilo měděného drátu ale do lesa nehodíte. Svou hodnotu má pořád.

„Aby se zamezilo nelegálnímu skládkování a odhazování věcí, vlády vše, čeho se dobrovolně zbavíme, legislativně prohlásí za odpad,“ popisuje van Ewijk. „A pro jakoukoliv manipulaci s odpadem, ať už transport, nakládání, úpravy nebo skládkování, pak existuje systém státního dozoru.“ Jenže definovat potenciálně využitelný materiál jako odpad pak paradoxně velmi komplikuje i proces jeho opětovného využití.

Například stavební průmysl by jevil vcelku slušný zájem o staré pneumatiky. Jejich drť se dá využívat při izolacích základů budov, pro povrchovou úpravu asfaltových silnic i jako stavební materiál. Ale většinou při podobných záměrech narazí na legislativu o nakládání s odpady. Z odpadů totiž bez spousty nadbytečného papírování jen tak stavět nemůžete.

Neříkejme tomu odpad

„Kdybychom méně materiálů nazývali odpady, usnadnilo by to práci a podpořilo myšlenku cirkulární ekonomiky,“ vysvětluje Steegemannaová. Připouští, že stávající systém státní regulace je tu ale vystaven nelehké zkoušce. „Jak chcete současně přísně regulovat nakládání s odpady a současně propagovat jejich alternativní znovuvyužití?“

Jisté řešení by nabízela proměna obecné definice odpadů. Že by se odpadem stala věc teprve tehdy, když už by neměla dalšího (alternativního) využití. „Zrovna pneumatiky by tak byly vedeny nejen jako nezbytná součást automobilu, ale současně jako možný cílový produkt stavebnictví. Až by dosloužily vašemu vozu, jejich život by neskončil. Automaticky by tu pro ně existoval nový trh s poptávkou bez zbytečných bariér. Bylo by hezké, kdyby designéři soustředili svůj um na to, aby zvýšili potenciální využitelnost stávajícího odpadu tak, aby bylo možné jej využívat opakovaně, v různých aplikacích.“ Bez pojmu odpadu se prý ještě dlouho neobejdeme, a to ani s fungující ideou cirkulární ekonomiky. Ale nemusíme nutně za odpad považovat všechno, co pro nás nemá cenu.

---

reklama

---