Pokud vás v Austrálii uštkne had, máte nejspíš problém: drtivá většina jich je jedovatých. Smrtí to ale nejspíš neskončí. Proč?
Aktuální zpráva CSIRO, neboli Organizace vědeckého a průmyslového výzkumu Commonwealthu, hodnotí poměr možných rizik a skutečného nebezpečí australské fauny pro běžného člověka. A zdá se, že australská příroda vychází z tohoto srovnání o dost lépe, než bylo dosud usuzováno. Ano, ze 145 druhů zde se vyskytujících hadů jen 11 nedisponuje jedem. Takže pokud vás tu něco šupinatého a plazivého pokouše, máte nejspíš problém.
Současně ale máte ohromné štěstí: pokud jde o rychlost zásahu, profesionalitu lékařů a dostupnost sér, nemohli jste si vybrat k uštknutí lepší místo, než Austrálii.
Nejlepší místo k uštknutí
„Když se podíváte na statistické údaje, zjistíte, že počet uštknutí a lidí, kteří v jejich důsledku zemřeli, je v Austrálii téměř zanedbatelný,“ vysvětluje herpetolog Ruchira Somaweera. „Zvlášť ve srovnání s jinými končinami světa.“
Australští hadi jsou sice pořádně jedovatí, ale místní se už dávno naučili, jak je nedráždit a kde si opravdu dávat pozor. „Lidé tu dobře znají zásady první pomoci, do terénu se vydávají dobře vybavení a obutí a zbytečně neriskují.“
Australská statistika hadích incidentů je tu posledních šedesát let překvapivě vyrovnaná. Na 100 000 obyvatel je ročně evidováno 3-18 uštknutí, ale mortalita za celou jednu dekádu činí jen kolem padesátky obětí. Šance, že útok hada nepřežijete, je tu kolem 0,03 %.
Učme se od Austrálie, vyzývá CSIRO
O zmijích, křovinářích, bungarech, mambách a kobrách jste jistě také slyšeli. Pochází z různých končin světa: Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky. A i když se o těchto kontinentech nehovoří jako o „jedovatých“, ročně tu po uštknutí hadem zahyne násobně více lidí, než v Austrálii.
„Třeba na Srí Lance je ročně hady uštknuto kolem 80 000 lidí a čtyři stovky z nich přijdou o život. V Indii každý rok zahyne po otravě hadím jedem 10 000 lidí. Na rozdíl od Austrálie představují v těchto zemích jedovatí hadi skutečný problém,“ říká Somaweera. Doplňuje ještě, že o jedovaté Austrálii koluje spousta historek: o pavoucích velkých jako talíř nebo o tulivých medvídcích. „Je to sice zábava, ale pravda je většinou někde jinde.“
Co tedy pomáhá? Respekt k někdy pořádně nebezpečné přírodě. Znalost rizik a toho, jak jim předcházet. Praktické dovednosti první pomoci, kvalitní lékařská péče adresně zacílená na konkrétní problém. To jsou ingredience receptu, který Australanům pomáhá přežít mezi jedovatými hady. A takový by CSIRO rádo doporučilo i zemím, které jsou z hlediska statistiky hadích uštknutí daleko vražednější.
reklama