Pro cyklisty Teherán rozhodně není Amsterodam
reklama
Ti, kdo se přesto vydají do ulic na bicyklu, jsou považováni za vetřelce, tvrdí kuchař Faršád Rezájí. Je mu 32 let a je zvyklý denně ujet na kole dlouhé úseky.
Hanáčí se ujal vedení teheránské radnice na konci roku 2018 a krátce po svém zvolení zahájil kampaň "úterky bez aut". Horlivě také podporuje hnutí mladých lidí Bídúd, které provozuje službu půjčování kol. "Netvrdíme, že je kolo řešení, ale je to řešení na nejbližší dobu. Lze s tím snadno začít, je to levné a co se týče omezení provozu a znečištění vzduchu to přináší výsledky," říká Hanáčí.
Uznává, že se Teherán s ohledem na svá specifika nemůže srovnávat s evropskými městy. "Nebude to Amsterodam, ale může to být nová zkušenost. Budujeme cyklostezky, abychom jízdu na kole usnadnili," dodává.
Hnutí Bídúd začalo nabízet oranžová kola před třemi lety a podařilo se mu v Teheránu zatím vybudovat 147 míst, kde se dá bicykl vyzvednout. Hanáčí by považoval za ideální, kdyby se lidé mohli na kole dopravit ke stanici metra a odtud pak odjet do práce.
"Na to, aby se cyklistika zabydlela, je třeba mít dokonalejší infrastrukturu," soudí Rezájí, který denně v sedle urazí více než 30 kilometrů na cestě do práce a zpět. Pokud trasy pro kola někde jsou, rychle je zaberou jezdci na motorkách a mopedech, které se ale podílejí na znečištění.
"Někdy vám nadávají řidiči, jindy jsou nevrlí chodci. Může to být výtka, ale také fyzické napadení, což je nebezpečné a může vás to stát život," popisuje svou zkušenost Rezájí.
V červenci zemřela po srážce s autem profesionální cyklistka. Nadšenci pro cyklistiku potom rychle zahájili kampaň zvanou Bílý pedál, jejímž smyslem je prostřednictvím článků obrátit pozornost na cyklisty a propagovat kolo. Gholámhosejn Kásemí, který se podílel na založení Bídúd, sní o Íránu, "bez znečišťujících dopravních prostředků". Ideální by byla kola, skútry a elektrická auta. To se ale nestane zítra a Írán je teprve na střízlivém začátku, uvědomuje si.
Bídúd funguje na základě telefonní aplikace, která uživateli umožňuje vyzvednout si a odložit kolo ve stanici. Zapotřebí je jenom oskenovat kód kola. Půlhodinové použití přijde v přepočtu na necelé tři koruny, což je zhruba totéž, co se v Teheránu zaplatí za jízdu na stejnou vzdálenost ve sdíleném taxi.
"Já tuto službu používám rok a půl a jsem velmi spokojený," říká obchodní zástupce Sarfaráz, když si vyzvedává kolo na náměstí Valíasr v centru Teheránu. Čistí řídítka desinfekcí a vysvětluje, že zejména nyní, v době pandemie, dává přednost kolu před taxi.
Systém půjčování kol obnovil chuť k cyklistice i u návrhářky animovaných snímků Nastaran Džabárníové. Dala dohromady své staré kolo a jezdí na něm, i když to není pro ženy v Íránu nijak běžné. "Pokřikují a hvízdají na vás, lidi z aut, která vás rychle předjíždějí, dělají posunky," přiznává devětadvacetiletá Íránka. "A pak je tu ještě hidžáb (islámský závoj). Vyjíždím zcela zahalená, ale i tak jsem ve stresu," dodává žena. Je si vědoma, že podle molláhů, tedy nejkonzervativnějších členů společnosti, je neslušné, aby žena jezdila a kole.
reklama
Dále čtěte |
reklama