Megalodon byl větší a rychlejší, než se dosud předpokládalo

Před pěti miliony let hlídkovali v oceánech obrovští žraloci. Jejich velké zuby inspirovaly v roce 1843 i jejich název, který se od té doby vžil: megalodon. Navzdory slávě megatunového žraloka byla jeho přesná velikost a tvar dlouho předmětem sporů, napsal list The New York Times (NYT).

---

reklama

---

Protože jsou kostry žraloků z velké části tvořeny chrupavkami, zřídkakdy dochází k jejich fosilizaci. Vědci se proto při odhadech jeho velikosti pohybují v rozmezí od deseti až do 18 metrů, na základě nalezených zubů a srovnání s žijícími příbuznými, jako jsou obrouni, kam patří i žralok bílý. Nový trojrozměrný model žraloka, zveřejněný ve středu v časopise Science Advances, však naznačuje, že megalodon mohl být větší a rychlejší, než se dosud předpokládalo.

Paleontoložka z univerzity ve Swansea Catalina Pimientová spolu s Johnem Hutchinsonem z Royal Veterinary College v Londýně vytvořili trojrozměrný počítačový model megalodona, částečně založený na skenech zachovalé páteře objevené v 60. letech 19. století a uložené v belgickém Královského institutu přírodních věd v Bruselu. Dvojice použila také megalodoní zuby a sken celého těla žraloka bílého, nejbližší žijící obdoby megalodona. Výsledný model naznačuje, že žralok měřil skoro 16 metrů a vážil asi 67 tun. To je asi tolik jako žralok velrybí.

Je možné, že někteří megalodoni byli ještě větší. Existují totiž další zkamenělé obratle, které jsou o polovinu větší než obratle, které vědci použili pro sestavení modelu. Největší jedinci tak mohli dorůstat do délky asi 20 metrů, což je více, než dorůstá v současnosti plejtvák dlouhoploutvý.

Čelisti modelu megalodona se mohly otevřít natolik, že by dokázal pozřít osm metrů dlouhou kosatku na pouhých pět skusů.

I když je počítačové modelování celkem spolehlivé, využívá se především u těch zvířat, jejichž hmotnost je známá. Někteří vědci však poukazují na to, že model vychází z předpokladů o megalodonech, které nebyly potvrzeny fosilními nálezy.

"Velikost a tvar dalších kosterních součástí, jako je lebka, čelisti a všechny ploutve, zůstávají ve fázi spekulací," řekl profesor paleobiologie na Univerzitě Vincence z Pauly v Chicagu Kenšu Šimada. Pokud je však model opravdu přesný, mělo by to vliv i na rychlost, jakou se dravec pohyboval, a na jeho apetit. Tým zjistil, že megalodoni mohli dosáhnout rychlosti přes tři kilometry za hodinu, což je mnohem větší hodnota než u 33 dalších žraloků, které vědci zkoumali.

Ze současných žraloků dosahuje nejvyšší rychlosti žralok tichooceánský, který zvládne uplavat přes tři kilometry za hodinu. Vzhledem k tomu, že pomalejší žralok bílý dokáže urazit přes 12 000 kilometrů bez přestávky, tým argumentoval, že megalodon mohl pravděpodobně urazit mnohem více.

Fosilní pozůstatky z Peru sice ukázaly, že megalodon příležitostně lovil tuleně, ale jeho obrovská tělesná velikost a potenciální energetické nároky naznačují, že by jako potravu potřeboval vysoce kalorickou kořist, jako jsou například velryby, uvedla Pimientová.

Jako transoceánský superpredátor hrál megalodon pravděpodobně podobnou roli v ekosystémech oceánů před desítkami milionů let, kdy byla hladina moře o dost vyšší než v současnosti. Tito vrcholoví predátoři jsou ale často překvapivě zranitelní vůči měnícímu se světu. V pliocénu vedl růst polárního ledu k častým změnám mořské hladiny a ke ztrátě důležitých pobřežních biotopů. Úbytek velkých kořistí pravděpodobně donutil megalodona přímo soupeřit s menšími žraloky, jako je žralok bílý.

Poslední z těchto obrovských predátorů zmizel před třemi miliony let. "Dá se předpokládat, že jeho vyhynutí mělo globální dopad na potravní řetězce," uvedla Pimientová. Model týmu proto naznačuje, že megalodon nebyl jen fyzicky větší, než se dosud předpokládalo, ale pravděpodobně hrál také větší roli v oceánských systémech, které po jeho odchodu zůstaly sice chudší, ale bezpečnější.

---

reklama

---