Vědci objevili na Jindřichohradecku vzácné druhy rovnokřídlého hmyzu
reklama
Cvrček pobřežní i saranče slaništní se v poslední době v Česku šíří, protože jim vyhovuje teplejší podnebí, uvedl entomolog Pavel Marhoul ze spolku Beleco. "Potřebují ale v krajině najít vhodná stanoviště, kterými se mohou stát právě pískovny nebo těžená rašeliniště, pokud jejich obnova probíhá přírodě blízkým způsobem," dodal.
Cvrček pobřežní je teplomilný druh, jehož výskyt vědci na území České republiky zaznamenali zatím na jižní Moravě. Právě z tohoto regionu se nyní šíří. Jde o druh žijící původně v záplavových oblastech velkých řek, který se však může přizpůsobit životu na druhotných stanovištích. Pískovna Cep II u Suchdola nad Lužnicí je první známou lokalitou tohoto druhu v Čechách.
Saranče slaništní patří rovněž k teplomilným a ve střední Evropě velice lokálním druhům. Jejími původními stanovišti jsou mokřady a vlhké louky. Dlouho se tato saranče rozmnožovala v přírodní rezervaci Slanisko u Nesytu na Břeclavsku, v poslední době se však začala také šířit.
Pískovna Cep II podle vědců představuje přírodní laboratoř. Tůně vznikly rekultivací prostoru, kde se v minulosti těžil písek. Takto vytvořené místo ponechali vědci a ochránci přírody přirozenému vývoji. Revitalizace nedalekého rašeliniště Hrdlořezy, které se nachází na ploše 150 hektarů, začala v roce 2019. "Cílem revitalizace je obnova původních hydrologických poměrů průmyslově odtěženého rašeliniště a jeho bezprostředního okolí," uvedl Ladislav Rektoris z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Vodu z rašeliniště kvůli usnadnění těžby odváděla hustá síť uměle vybudovaných otevřených odvodňovacích kanálů, které se nyní přehradily, aby vznikly mělké vodní plochy a tůně, které napomohou k opětovnému zvýšení hladiny podzemní vody a zpomalení povrchového i podpovrchového odtoku z území. "Aby se rašeliniště rychleji obnovilo, přenesla se rašelinná vegetace z blízkého okolí a rozprostřela se po okrajích nově vytvořených tůní a zaslepených odvodňovacích kanálů," doplnil Rektoris.
reklama
Dále čtěte |
Když se ochrana přírody dělá bagrem
Ochranáři plánují v Krkonoších vypuštění ohroženého motýla, zřejmě už v létě
CHKO Krušné hory by mohlo sjednotit ochranu přírody v horském pásureklama
Online diskuse
Všechny komentáře (12)
Aleš Žižlavský
19.12.2021 09:14Zbyněk Šeděnka
19.12.2021 10:33 Reaguje na Aleš ŽižlavskýJiří Řehounek
19.12.2021 12:55 Reaguje na Aleš Žižlavskýdovolím si reagovat, neboť poměrně dobře vím, oč jde. Je to totiž úplně naopak. Ne Cepu II i v Hrdlořezích necháváme přírodě volnou ruku a cvrček pobřežní i saranče slaništní se zde objevili sami od sebe. Nezastírám, že z toho mám radost, ale opravdu šlo pouze o ponechání těžebních prostorů přírodním procesům. Druhy, o nichž je řeč opravdu nemohou ničemu uškodit, jde o specializované druhy, jak je v článku ostatně naznačeno.
Naopak při klasicky pojatých rekultivacích technického typu se člověk snaží přírodu řídit a vytváří třeba borové monokultury.
Přeji klidný zbytek Adventu.
Jiří Řehounek
Zbyněk Šeděnka
19.12.2021 13:33 Reaguje na Jiří ŘehounekJiří Řehounek
19.12.2021 14:44 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaZa mne je třeba na místech po těžbě surovin hledat rovnováhu mezi hospodářských využitím (zemědělská půda, hospodářské lesy apod.) a ponecháním části území přírodě. Zrovna v CHKO Třeboňsko se to, myslím, daří.
Slavomil Vinkler
19.12.2021 20:00 Reaguje na Jiří ŘehounekVáclav John
19.12.2021 22:14 Reaguje na Aleš ŽižlavskýProto to chce přistupovat k tomu rozumně, snažit se zachovat co nejpestřejší krajinu, kde nebude prostor jen pro člověka, ale i pro další druhy. A tam, kde jsme už zdevastovali, co se dalo, se pokusit to aspoň trochu napravit. Že to má smysl je vidět i v tom, že lidi nechodí moc rádi na výlety do polních monokultur, ale líbí se jim pestrá krajina.
Václav John
19.12.2021 22:16 Reaguje na Václav JohnJiří Řehounek
19.12.2021 23:07 Reaguje na Václav Johnúplný souhlas. Do tiskové zprávy se nevejde všechno. Třeba na zmiňovaném Cepu II jsou naprosto různorodé plošky od lesnické rekultivace, přes bezzásahovou spontánní sukcesi, místa s tůňkami až po neustále vydupávané extenzivní pláže (mimochodem velice druhově bohaté). A v mnoha jiných těžebních prostorech sukcesi brzdíme nebo vracíme na začátek s pomocí různorodých nástrojů od rýče až po bagr. Vždycky podle toho, co je na tom místě zajímavé a ochrany hodné.
Zdraví Jiří Řehounek
Slavomil Vinkler
20.12.2021 09:51 Reaguje na Jiří ŘehounekJiří Řehounek
20.12.2021 15:07 Reaguje na Slavomil Vinklerprávě Váté písky se dnes udržují kombinací různých maloplošných zásahů, a to včetně ohně nebo vámi zmiňovaného buldozeru. Každý zásah se samozřejmě pečlivě zvažuje právě proto, že rozloha písčin už dnes není, co bývala.
Zdraví Jiří Řehounek