Zakázat plošně obchod s volně žijícími druhy a zrušit mokré trhy? Špatný nápad, tvrdí v Oxfordu
reklama
V přímé návaznosti na probíhající pandemii se řada environmentálních a ochranářských organizací, lokálních i mezinárodních, obrátila na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), aby prosadila jednotný zákaz obchodu s volně žijícími živočichy a rostlinami, tedy tak jak je chápán termín wildlife a tím zamezila pokračování praxe tzv. mokrých trhů.
Důvody? Mezi hojně zmiňovanými stojí praxe tradiční lidové medicíny, plundrování přírodních zdrojů, podpora obchodu s chráněnými a ohroženými živočichy, nevhodná hygiena provozu, chabá vymahatelnost práva a nedostatečné kontrolní mechanismy. Zhruba 200 takových sdružení volá navíc po úplném zákazu chovu, šlechtění, domestikace a využívání volně žijících organismů. Podepisují se petice a organizují výzvy.
Plošné zákazy nepřináší univerzální dobro
Dan Challender z Oxfordské univerzity (a současně člen rady Světového fondu pro ochranu přírody, IUCN) to nepovažuje za šťastný nápad. Plošné zákazy jsou podle něj do krajnosti nepraktickým řešením, které přehlíží komplexnost problematiky globálního a regionálního obchodu s volně žijícími organismy. „Situace vytvořená virovou pandemií by neměla být oportunisticky znehodnocena tím, že ji využijeme k vytvoření předpisů, které nakonec nadělají víc škod, než užitku,“ tvrdí a dodává, že místo plošného zákazu bychom se měli více soustředit na zlepšení regulace takového obchodu, s jasným zacílením na lidské zdraví. Proč?
Onen obchod s wildlife, za kterým většina petice podepisujících lidí vidí luskouní šupiny a sušené netopýry, jsou také obyčejné bylinky, plody sesbírané v pralese. A nejen v Číně, ale také na jihu v Evropě nebo ve Státech. Důchodce prodávající borůvky v budějovickém podloubí je z této univerzální definice obchodníkem s volně žijícími organismy. A podobně jako důchodce nebo sběrače jihoafrického, je jeho životní úroveň do značné míry závislá na tom, jestli bude moci sklízet a prodávat toto své přírodní zboží legálně.
Obchod s divočinou má mnoho podob. A ne každá je nelegální
„Obchod s volně žijícími druhy se neomezuje jen na Asii. Jsou to druhy sesbírané nebo ulovené na souši, ve sladkých i mořských vodách,“ vysvětluje Challender. Jsou to nasbírané houby, ovoce, rostliny, spadají sem druhy chované v zajetí, akvakulturách nebo oborách, ať už jsou to krabi nebo ústřice, daňci nebo sobi. Objem tohoto byznysu se globálně pohybuje v desítkách miliard dolarů a má zásadní vliv na kvalitu života stovek milionů lidí.
„Obchod s wildlife probíhá na mnoha lokálních i mezinárodních úrovních, jeho složky jsou schválené i ilegální, udržitelné i neudržitelné. Je to ohromný a komplikovaný komplex.“ A právě za jeho plošný zákaz, zrušení, se teď podepisují lidé pod nejrůznější petice pro WHO. Nejspíš s myšlenkou, že se týká jen Číny a jejích mokrých trhů.
„Prohibice ale nelegální prodej chráněných živočichů definitivně neodstraní,“ říká Challender. „Zrovna prodejci v Číně nejspíš budou motivováni finančním ziskem bez konkurence a bude narůstat role organizovaného zločinu.“ Podobné je to prý i se stigmatizací konzumace produktů z mokrého trhu. Vyvolá žádostivost a poptávku po vzácném zboží. Plošný zákaz obchodování tak může akcelerovat hon za vzácnými druhy přímo v terénu.
Zákaz chovů? Jen v Číně dává práci 14 milionům lidí a obrat tohoto segmentu činí ročně 74 miliard dolarů. A jak už to tak se zákazy bývá, ne vždy se okamžitě promítnou do proměny společenských norem. Řada prostých obyvatel může logicky zpochybnit legitimitu takových zákazů, pokud jim současně nenabízí přiměřenou alternativu. Pro jídlo i na výdělek. A vymáhání radikálního zákazu představuje legislativní zátěž, která teď asi nebude mít prioritu.
Co je lepší? „Chytře regulovaný obchod, který bude možné kontrolovat,“ říká Challender. „Takový, který se soustředí na otázky veřejného zdraví a zdravotní stav zvířat. Plošný zákaz nesníží rizika přenosu dalších virů na lidskou populaci a navíc bude mít neblahý dopad na životní úroveň milionů. A odrazil by se negativně i na biodiverzitě.“
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (9)
Jan Šimůnek
17.4.2020 08:50Dokonce jsem už viděl i konstatování, že pokud se proslýchá, že by měl nějaký druh označen za ohrožený a chystá se jeho "ochrana", mela by se urychleně provést opatření na jeho záchranu, protože ta jsou v rozporu s příslušnou (i mezinárodní) legislativou, která fakticky vede k tomu, že ten druh ve velmi dohledné době opravdu vyhyne. Ač by bez "ochrany" měl slušnou šanci přežít.