Zemědělské zákony z března 1948 rolníci vítali, byl to ale začátek kolektivizace

Tak je třeba říct, že v první etapě došlo k ukradení majetku jenom těch sedláků, kteří byli vyhnáni a jejich pole a stavení byla zabrána. Všichni ostatní, kteří vstoupili do družstev, ať už dobrovolně nebo násilím, de jure svého majetku nepozbyli. Zemědělská družstva totiž byla družstva vlastníků a majetek, který jednotliví členové družstva při vstupu do m družstva vložili, pozemky a hospodářské zvířata nebo v případě velkých vlastníků hospodářská stavení a infrastrukturu, jako chlévy a stodoly, mlátičky, traktory a nákladní automobily atd, pořád byly dle zákona soukromý majetek členů družstva. A pokud se družstevník rozhodl z družstva yvstoupit, automaticky by se mu jeho majetek, který do družstva vložil, taky vracel.
K vlastnímu ukradení došlo až později, kdy bylo vedení družstev dosazováno politicky, ne na základě odbornosti, ale na základě vlastnictví rudé knížky člena Komunistické strany a na základě rudých keců ( jako se dnes rozmáhají politické zelené kecy). A kdy družstva vedená těmito rudými neuměteli krachovala a stát potom do nich nalévat státní prostředky a tím vlastnické podíly jednotlivých družstevníků naředil až k úplné bezvýznamnosti.
Až teprve později komunisté pochopili, že družstva jako ekonomické celky, pokud mají prosperovat, musí vést odborníci na základě odborných znalostí, ne političtí šíbři na základě rudých keců a že první v hospodaření družstva musí být odbornost a politika až někde vzadu jako doplněk, ne naopak.
Dnes se opět politika do zemědělství vrací, ovšem ne rudá, ale zelená. Náskok, které naše zemědělství získalo zcelením drobných polí do velkých lánů a tudíž zemědělskou produkcí s významnou úsporou z veliksoti se dnes v rámci politických zelených cílů diktovaných zeleným Bruselem drobí a zmenšuje. Opětovným rozdrobováním velkých lánů se produkce potravin zdražuje stejně jako se zdražuje preferováním dotování drobných zemědělců, kteří kvůli malé velikosti produkují velmi neefektivně, na úkor velkých majitelů produkujících potraviny s výraznou úsporou z velikosti.

Vývojem času a přirozeným během by se ke kolektivizaci dospělo dříve nebo později, protože její výhody jsou nesporné.
Násilná kolektivizace části sedláků hodně uškodila, ale velké části i paradoxně pomohla, protože jejich grunty byly těžce zadlužené. Jenže to se dnes neříká.

Nějaká míra kolektivizace by asi nastala, ale nemuselo se to dělat podle ruského vzoru, čili bez ohledu na vzniklé škody. Takže např. trvalo 20 let, než se užitkovost krav dostala na předválečnou úroveň.

Jistě, vždyť to píšu.

Jo. A nakonec na tehdejší JZD Slušovice dodnes nemá ani spousta farem na vyspělém západě.

Kdyby to byla pravda, tak už by na tom západě vyhynuli. Srovnáváte nesrovnatelné.

Tak určitě, tam kde byly kolchozy jsou dneska v top ten světových ekonomik...
Ukradením půdy zkušeným sedlákům a předání lemplům, co nic neuměli, nic neměli. Ano, tito lidé dostali moc rozhodovat a tak se jí chopili s plnou vervou. Dřív povl, dneska páni!I dnes, historie se točí pořád dokola.

Ono to také bylo ode vsi ke vsi. Někde k tomu přistoupili rozumně, a to i ti komunisté, ale někde to skutečně vedli fanatici. A již tehdy se tím rozdílným přístupem nastavovala míra pozdější úspěšnosti družstev. Nejhorší byly státní statky, měl jsem tu "čest" po určité období pracovat s techniky, kteří ze státních statků přišli, a byla to tragédie.

Ano, mělo to i chyby a záleželo na lidech ( závisti ).
Různá družstva byla už za monarchie, 1.republiky, fungují i ve světě.
Nejsmutnější však je, že sedlákům malým, velkým, nebylo vráceno vše ( a mělo to být jednou z prvních věci po " sametu " )- na rozdíl od církevních restitucí.

Je nutno uvést i to, že na restitucích se chtěli chytráci zahojit a nárokovali si věci, které nikdy v inventáři neměli. A to nemluvím o zemědělských strojích typu pospěchu, koňských bran apod., které byly postupem času družstvům na obtíž a byly buďto vlastníkům proplaceny nebo vráceny. Ti si je odložili do stodol a následně se v restitucích domáhali jejich vrácení. I toto je třeba připomínat.

Proboha, valná většina lidí se dostala k ke svému vlastnímu majetku po dlouhém čekání a dostala ho většinou v dezolátním stavu a že by někdo požadoval vrácení zem. náčiní z 50-let, to je nesmysl...

Jak jsem řekl. Pokud nebyly dokumenty, stačilo čestné prohlášení, že to dotyčný vlastnil. A najednou bylo ve vesnici menší koňské stádo, například, i když se dobře vědělo, že koně vlastnili dva větší sedláci.
Neříkám, že to tak dělal každý, ale bylo to tak.

Jak jsem řekl. Pokud nebyly dokumenty, stačilo čestné prohlášení, že to dotyčný vlastnil. A najednou bylo ve vesnici menší koňské stádo, například, i když se dobře vědělo, že koně vlastnili dva větší sedláci.
Neříkám, že to tak dělal každý, ale bylo to tak.

Na druhou stranu na všech těchto ukradených majetků se alespoň hospodařilo a mělo to nějakou užitnou hodnotu. Živilo to nás všechny ! Po revoluci se majetky dostávaly zpět a dodnes většina těchto majetků zeje prázdnotou a maximálně tam roste šťovík.....pak plodiny dovážíme za nehorázné peníze !

Trochu bych to soukromé vlastnictví v družstvu poopravil a uvedl na pravou míru i další skutečnosti. Vycházím ze zkušenosti a vyprávění svého otce a dědy, kteří tu dobu prožili tady u nás na jihu Čech, v obci, kde bylo po válce cca 100 trvale bydlících obyvatel a několik velkých usedlostí nad 15ha výměry půdy (včetně našeho gruntu)- takže: U nás existovalo družstvo několik málo let a vzniklo v roce cca 1960, pak bylo rozpuštěno (malá vesnice)a půda šla pod správu vedlejší, střediskové obce. U nás konkrétně doma to vypadalo tak, že veškerou techniku odvezli k sousedům(nesměli jsme ji používat), v maštali byly družstevní krávy a chodili je dojit a krmit "cizí lidé" ze vsi, ovšem seno, krmivo musel děda s babičkou zajistit sám..Na dvoře, v maštali a ve stodole všude bordel, hnuj a močůvka, nikoho nic nezajímalo. Přesto existovala povinnost se o "svůj" majetek starat, bílit zdi a opravovat střechy atd. prostě neskutečně ponižující stav pro starého hospodáře...Po zahradě jezdili cizí-družstevní traktory do stodoly, kde si zřídili sušárnu pícnin, což znamenalo vybourání děr pro 2 velké ventilátory (2x15kW) a pak přišli za dědou, aby platil veškerou spotřebou elektřinu.To samozřejmě odmítl. A to jsme měli ještě štěstí, protože ten, komu udělali ve stodole sklad hnojiv, ten má ještě dneska všude jedy a studnu k ničemu.. Děda dělal na polích s koňma, ale ty taky nemohl mít doma, chodil pro ně přes celou ves do jinýho gruntu, což mám dokonce natočený i na videu ze 70-let let od strejdy...Děda ani otec nikdy nebyl ve straně a představa, že by se jednoho dne vzbudil a řekl si, vystupuji z družstva, dejte mi veškeré polnosti, lesy, techniku a stodolu zpět v původním stavu, je absolutně mimo a nereálná..Po revoluci se do vedení družstva ve střediskové obci vedle dostalo podivné stvoření ženského pohlaví, které mělo jediný cíl a to cíleně družstvo zlikvidovat špatným hospodařením (samé služby) a půdu + objekty předat do rukou 2 nově vzniklých akciovek, agrobaronů se stovkami ha půdy.Úkol splněn. Dneska má jeden bioplynku a pole ždímá, aby jí mohl nakrmit po celý rok a oba používají traktorové soupravy s desítkami tun váhy, takže silnice u nás jsou velice pěkné.. Oba jedou trio KUKU+PŠENICE+ŘEPKA, půda se podobá mrtvému písku nebo betonu a když přívalák spláchne stovky kubíků vody a ornice do obce, nikdo nic neřeší a schová se to za: napršelo přece moc...50 ha pole ve svahu s kukuřicí nad obcí v roce 2022, není problém, v LPISu je to správně dle legislativy a dotace tečou.A můžete volat na všechny strany.Nikdo nic.A že agrobaroni produkují levné potraviny? K smíchu. Pro pšenici a řepku si jezdí německé kamiony a české mlýny si pak kupují německou pšenici za německé ceny...Hovězí maso chodí do Rakouska za 300Kč a mohl bych pokračovat...Zisk na prvním místě a není cesty zpět. Optimistický den přeji

Obávám se, že tady hážete luštěniny na omítku...

Doporučuji třeba toto:

Kolektivizace v Československu
https://www.ustrcr.cz/wp-content/uploads/2017/10/KOLEKTIVIZACE_KNIHA.pdf

Bohužel i dnes se najdou pitomci, kteří tuhle prasárnu obhajují.

Co se píše je vesměs pravda. Zestátnění velkostatků bylo pdobné jako u fabrik či jiného velkoprůmyslu. Později i u malorolníků. Tam to byl spíše nátlak takže nakonec většinou sami do kolchozů vstupovali a mnozí dobří hospodáři se nakonec stávali předsedy oněch zemědělských družstev. Ale v důsledku po letech se nakonec ono celé hospúodaření nikterak nelišilo od dnešních domácích či zahraničních velkofarem, až na to, že je nevlastníl jedinec ale společenství. (Běžné je to i dnes např. v Israeli u oněch kybuců). Takže největší chybou u nás byl onen rozpad družstev, místo zavední nějakých vpodstatě akciovek. APP: Oni bývalí soudruzi nebyla až tak zběsilí diktátoři, neboť i při rozorávání byly dodrženy původní vlastnické listy pozemků, takže např. Církve si mohli bez jakýchkoli problémů po 89 nárokovat své pozemky. To se dříve po válkách stávalo málokdy a vítěz většinou "zabral vše"a dřívější doklady zničil...

Pozemkové reformy probíhaly nejen u nás, ale snad ve většině zemí, často i několikrát, u nás např. i v roce 1919, pokud nechceme jít hlouběji do minulosti:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozemkov%C3%A1_reforma_v_%C4%8Ceskoslovensku
Družstva u nás vedla k tomu, že i produktivita v zemědělství byla vysoká a díky tomu v zemědělství mohlo pracovat mnohem méně lidí (105 tis. lidí)
než např. v sousedním Polsku(2 mil. při zhruba 4x vyšším počtu obyvatel).
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=File:Output,_labour_force_and_livestock,_2007%E2%80%9313_YB16.png

Jéjo, tak produktivní, že po polovinu doby svojí existence doháněli předválečnou úroveň, a to přese všechen poválečný rozvoj mechanizace a chemizace.

S tím slučováním a dělením se je třeba podívat dál do historie. Majetky
protestantů zabírala pobělohorská katolická šlechta a katolická církev.
Za císaře Josefa byly některé majetky církvi odnímány a rozdělovány mezi
malé , ale i větší zemědělce. Po 1.sv. válce došlo na dělení velkostatků mezi bezzemky a malé sedláky. Po 2. sv. válce se Benešovými dekrety znárodnily velkostatky a majetky Němců a kolaborantů. No a po roce 1948
se majetky slučovaly jak dobrovolně, tak vynuceně. O některé neměl stát
zájem a třeba 2 ha polí děda v sedmdesátých létech vnutil st. statkům.
Po roce 1989 se majetky vracely i těm, kterým byly odebrány i před rokem 1948 pouze proto, že byl a je v pozemkových knihách bordel. I dnes jsou tisíce pozemků neznámých vlastníků, kde figurují třeba mí pradědové
zemřelí už za 2 sv. války. Například naše bývalá stodola s domem 2x
změnila majitele, ale v katastru byla stále od pradědy a prababičky. Já, bratr a jedna ze sestřenic jsme dědictví z důvodu nových křivd odmítli,
ale zbytek rodiny se nestyděl restituovat prodanou stodolu. Tak nějak taky vypadají restituce, kde lidé v dobré víře nabyli majetek, který je nyní předmětem restitucí zaviněných vadnými a chybějícími zápisy v pozemkových knihách.
Toto jsou pouze maličkosti, ale kvůli chybějícím a vadným zápisům se dnes
vrací i to, co bylo znárodněno před rokem 1948, což je precedensem pro
prolomení Benešových dekretů a to už stát finančně asi nerozchodí. To se
může zvrhnout na biliony a nové křivdy, když budou restituenti nárokovat své majetky u nových vlastníků a státu. Soudy tak budou mít co dělat
dalších pár desetiletí a přibude plno nešťastných lidí, kteří se budou
muset a o své nynější majetky soudit. Nechtěl bych být při prolomení Benešových dekretů v kůži majitelů majetku po sudetských Němcích,
protože na revanš není u některých lidí nikdy pozdě a ti současní
vlastníci tam už jsou po tři generace doma.