Plnokvěté kultivary představují výrazný střet mezi lidskou estetikou a ekologickou funkčností. Zatímco pro lidské oko jsou tyto husté, bohaté květy symbolem krásy a zahradnického umění, z pohledu přírody se často jedná o genetické deformace, které proměňují rostliny v ekologickou pustinu. Označení za „lidský rozmar a hloupost“ pramení zejména z faktu, že tyto vyšlechtěné formy zcela ztrácejí svou primární biologickou roli. U některých druhů chybí tyčinky, nebo je jejich počet výrazně snížen, u jiných chybí nektária, tedy místa v květu, kde se tvoří nektar. Je to z důvodu, že tyčinky nebo pestíky se během šlechtění často přeměnily zpět v okvětní lístky. Když už jsou některé tyčinky nebo pestíky přítomné, hustá stavba květu brání opylovačům v přístupu k nim.

Jak rychleji lokalizovat sršeň asijskou, a především její hnízda? Jak využít moderní technologie při sledování velkých opylovačů? A jak propojit zkušenosti biologů, ochránců přírody, včelařů a technologických odborníků? Těmto otázkám se věnoval workshop Metody trasování a sledování sršně asijské a dalších velkých opylovačů, který se uskutečnil v Národním centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i. (CARC) v Praze.

Jak se mění krkonošská tundra, lesy a horské louky? Co se děje s vodou, půdou nebo živočichy? A jak se na změny klimatu připravit při péči o národní park? Na tyto otázky v těchto dnech hledají odpovědi desítky vědců a odborníků z Česka i Polska. V pondělí 21. září začíná ve Špindlerově Mlýně mezinárodní setkání Changing climate in the Krkonoše/Karkonosze Mountains.

Ve výrazně rozšířeném korytě řeky Lomné v Moravskoslezských Beskydech jsou nově tůně a balvanité skluzy. V revitalizovaném více než půlkilometrovém úseku řeky se tak střídají prudká a klidnější místa.

Český svaz ochránců přírody (ČSOP) usiluje o výkup dalších dvou cenných mokřadních lokalit na Vysočině – Prameniště nad Zákopy na Třebíčsku a Čermákových luk na Pelhřimovsku. Na výkup těchto přírodních oáz nyní hledá podporu u veřejnosti prostřednictvím své dlouhodobé sbírky Místo pro přírodu. ČSOP takto vlastní, a tím i chrání, již více než 220 hektarů pozemků po celé republice.

Nenáročnost dubu pýřitého (Quercus pubescens), vysoká odolnost vůči suchu a teplu a schopnost prospívat i na chudých půdách jej předurčuje pro širší využití ve specifických podmínkách, kde se jiným dřevinám nedaří.

Ostružiníky patří k taxonomicky nejsložitějším skupinám rostlin ve střední Evropě. Dlouhodobý terénní výzkum, studium herbářových sbírek a moderní genetické metody nyní pomáhají odhalovat jejich spletité příbuzenské vztahy. Na výzkumu, který přinesl několik nových druhů pro českou květenu i popisy dosud neznámých rostlin, se významně podílí Jiří Velebil z odboru kulturní krajiny a sídel Výzkumného ústavu pro krajinu. Nejnovější mezinárodní studie představila tři nové druhy ostružiníků napříč Eurasií.

Obnova a založení porostu jsou kritickými fázemi, během kterých často dojde ke značným ztrátám na druhové rozmanitosti dřevin. Mezi rozhodující faktory přitom vždy patří vliv porostního mikroklimatu, zejména na rozsáhlých pokalamitních plochách, proto se pro zmírnění extrémů využívají přípravné dřeviny. Jednou takovou perspektivní dřevinou je modřín opadavý.

Počátkem září byl nahlášen Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) výskyt pro tuzemskou přírodu dosud neznámého druhu - raka červeného. Korýš původem ze Severní Ameriky je kvůli svým vlastnostem považován za nejinvazivnějšího raka v Evropě a je zařazen na tzv. unijní seznam invazních druhů. Místem nálezu je jezero Milada v Ústeckém kraji. Pracovníci AOPK ČR následně přítomnost tohoto druhu raka potvrdili.

Krkonoše mají drsné klima, které je domovem celé řady druhů přizpůsobených životu v chladných horských podmínkách. Jak se ale hory postupně oteplují, začínají se v nich objevovat i druhy, které jsme tu dříve téměř nepotkávali. Jedním z nich je kudlanka nábožná.