V Česku se šíří nepravdivé zprávy, že Evropská unie chystá plošný zákaz mysliveckých broků a rybářských závaží kvůli jedovatému olovu. Evropská komise už ale potvrdila, že navrhuje pouze zákaz v oblastech mokřadů, který už v ČR dávno platí. Jde tedy jen o sjednocení legislativy.

“Účel světí prostředky” a “kdo chce psa bíti, vždycky hůl najde,” říkají známá česká přísloví. Vzpomněl jsem si na ně při nedávném projednávání zákona o poskytování náhrad za škody způsobené chráněnými živočichy. Snad proto, že se v posledních letech stala ochrana přírody otloukánkem, do kterého si leckdo rád praští v naději, že mu to přinese popularitu a politické body. O to víc dojemně působí vzácná shoda napříč dolní parlamentní komorou, která zrychleným způsobem schválila náhrady škody způsobené kormoránem, který již 6 let není chráněným živočišným druhem.

V posledních dnech jsou media zahlcena dalším problémem našich vedoucích činitelů, a to zda budovat vládní čtvrť v Letňanech, či ne. Takový problém neměl snad ani Hamlet s tím, zda být či nebýt.

V sobotu 26. 1. 2019 vyšel ve Víkendu MFD článek o úbytku ptáků od Ivana Breziny, kde je tvrzení, že: „Miliony ptáků rozsekají rotory ´ekologicky čistých´ větrných elektráren, spousta opeřenců uhoří na sloupech elektrického vedení". Nepatřím k zastáncům obřích větrných elektráren, ale takovéto oblbovaní čtenářů se mi příčí.

Tak jako téměř vždy jsem i ve čtvrtek 24. ledna sledoval na ČT1 pořad „Máte slovo“ paní Jílkové. Líbilo se mi, že kromě občanů bylo obsazení diskutujících od ředitele ŘSD pana ing. Kroupy přes zástupce Česmadu až po řidiče posypových vozů po všech stránkách vyrovnané.

Posledním lednem končí přechodné období, které mělo producentům kožešin umožnit minimalizaci újmy z ukončení podnikání. Už nyní však na farmách nejsou žádná zvířata. Skončila éra, kdy byla tato místa symbolem týrání a krutosti pro sobeckou lidskou potřebu a finanční zisk. Jsme moc rádi, že tato zbytečná barbarská praktika končí a že se proti ní postavila velká část veřejnosti. Je to obrovský úspěch nejen pro lišky a norky, ale i pro ostatní zvířata trpící v klecích. Lidé nejsou vůči jejich strádání lhostejní, což nám dodává naději a víru v lepší budoucnost pro všechna zvířata.

Před více jak týdnem uzavřel svoji roční práci zvláštní výbor Evropského parlamentu Postup Unie pro povolování pesticidů (PEST), ve kterém jsem vykonávala funkci místopředsedkyně. Zřízení tohoto výboru bylo vyústěním práce mojí a několika dalších poslanců, kteří po celou dobu svého mandátu neustále upozorňovali na nedostatky v současném systému hodnocení a povolání pesticidů v EU, zejména pak ve světle obrovského skandálu s glyfosátem a jeho výrobcem společnosti Monsanto.

Vláda dnes projedná návrh plánu na rozvoj čisté energetiky s nesprávně stanoveným cílem pro obnovitelné zdroje

Už dobře 15 let slýchám každý nový rok, že „letos už se konečně musí rozhodnout, z čeho budeme vyrábět elektřinu“. Volání expertů i investorů po jasném postoji státu k jádru a uhlí je logické. Čím jednoznačnější rozhodnutí bude, tím pochopitelně pro investiční rozhodování lépe. Když chce ČEZ, respektive na něj navázané dodavatelské konglomeráty stavět novou jadernou elektrárnu, je pochopitelné, že potřebuje vědět desítky let předem, že se má pustit do díla. Stejně tak uhelné elektrárny a teplárny potřebují vědět mnoho let dopředu, zda limity pro těžbu hnědého uhlí zůstanou v platnosti ve stávajících hranicích, anebo jejich posunutí zvýší nabídku.

Míra půdní eroze na českých polích je alarmující. Ví se to a ví se to dlouho. Leckdo na to upozorňuje. Zemědělci, kterým mizí pole pod traktory, starostové obcí, kterým pole protékají návsí, pojišťovny, vědci, ochránci přírody. A jako na smilování boží se čeká na protierozní vyhlášku. Zázračný nástroj, který nás (snad) spasí.