Lakonická jednoslovná odpověď na otázku „Jaký vliv bude mít havárie ve Fukušimě na budoucnost jaderné energetiky?“ je dle mého názoru „malý“. Není to tak, že já bych si přál, aby to tak bylo, jedná se spíše můj vhled do světa energetiky, jak ho vidím. Když říkám malý, nemyslím to, že by se zcela nic nestalo. Rozhodně se zavedou nové kontroly bezpečnosti v jaderných elektrárnách. Možná se přidá jedna úroveň ochrany navíc. Snad se zlepší systémy varování před přírodními katastrofami. Možná dekadentní Evropa odstaví pár dosluhujících bloků stávajících jaderných elektráren. Ale až skončí politická rétorická cvičení a bušení do protijaderného bubnu dojde na sčítání škod, nákladů a opět přijde ke slovu světový hlad po elektřině, rostoucí ceny energií, fixované investiční náklady a business. Jestli někdo očekává, že výsledkem Fukušimské katastrofy bude celosvětový ústup od jádra, tak se jedná přesně o případ, kdy se říká, že přání je otcem myšlenky. Co je vlastně adekvátní reakce sektoru na tuhle událost? Jak velké jsou reálné (měřitelné a doložitelné škody) a kolik je mediální bublina ukáže až budoucnost.

Dne 11. března 2011 došlo v Japonsku k jednomu z nejsilnějších zemětřesení v historii lidstva. Zemětřesení a následná vlna tsunami zabily přibližně 25 000 lidí. Další statisíce lidí přišly téměř o všechno, o své blízké, bydlení i práci. Katastrofa ovlivnila i výrobu energie z jádra kvůli havárii v jaderné elektrárně Fukušima, která znovu rozvířila debaty o bezpečnosti jaderných elektráren a o budoucnosti jaderného průmyslu.

Téměř nikdo pro ani protijaderný by začátkem roku 2011 nečekal, že tato lidská generace zažije ještě jeden velmi silný počernobylský jaderný kolaps, ohodnocený dokonce nálepkou maximální závažnosti. Na stupnici INES dostala tato událost černobylskou hodnotu sedm. Nejsem prognostik, ale do budoucna si dovolím předpokládat spíše žádný, případně chabý nárůst produkce elektřiny i při nasazení nejmodernější generace atomových elektráren, která je dnes dostupná. A to i přes malou českou atomovou renesanci, které jsme právě očitými svědky.

V pondělí dne 3.10. byl odvysílán britskou televizní stanicí ITV dokument The Factory z pořadu Exposure. Tento dokument docele bezútěšně popisuje situaci v Radvanicích a Bartovicíc, kde bývá hlavně v zimním období velice špatná imisní situace a je zde několik rodin, jejichž děti mají velké zdravotní potíže vyvolané vlivem znečištěného ovzduší. Se svou rodinou v Radvanicích žiji a musím říci, že atmosféra filmu není v žádném případě přehnaná.

Dne 5. října 2011 se u ministra zdravotnictví pana Leoše Hegera konalo jednání ve věci nedostatků v současné hlukové legislativě. Podnět k tomuto jednání dala místopředsedkyně PSP ČR paní Kateřina Klasnová.

Oslavy 80. výročí Zoo Praha jsou nejen příležitostí připomenout si uplynulá léta a desetiletí, ale také se podívat do budoucnosti. Vcelku pochopitelně největší zájem budí stavební plány, jejichž realizací je koneckonců podmíněna i možnost chovat další zajímavé druhy zvířat.

Nejdříve je asi důležité si připomenout proporce přírodní katastrofy a té jaderné, která byla jejím důsledkem.

Kapsko, jižní cíp Afriky, patří k těm místům na Zemi, kde příchod člověka způsobil výrazný úbytek velkých zvířat (zde jde opravdu o „příchod bílého muže“, ale to je náhoda – v jiných částech světa megafauna reagovala rychlým vymřením i na příchod Maorů, Malgašů, a dokonce i – proboha! – hodných indiánů žijících, jak známo, v harmonii s prostředím a omlouvajícím se ulovené zvěři, že ji ulovili). V nejjižnější Africe zmizeli lvi, antilopy modré, zebry kvagy i zebry Burchellovy, namále měli nosorožci, pakoně běloocasí i buvolci. V jednom případě se blíží náprava: The Quagga Project už po čtvrt století usiluje o vzkříšení kvagy, podivné hnědé zebry s bílýma nohama a s pruhovaným krkem a hlavou, která vymřela kolem roku 1880.

Havárie, která vlivem březnového zemětřesení a následné cunami nastala v jaderné elektrárně Fukušima I, bude mít velký vliv na vývoj energetiky nejen v Japonsku. A určitě se dotkne zvláště jaderných zdrojů. Chtěl bych prezentovat některá fakta a také mé názory na možný budoucí vývoj v této oblasti. Můj příspěvek se bude věnovat změnám v pohledu na jadernou energetiku v různých zemích.

Dalo se čekat, že – stejně jako po tragédii v Černobylu – nám začne projaderná mašinérie vysvětlovat, že se vlastně nic nestalo.