Hysterie kolem solárních elektráren má odlákat pozornost od skutečných důvodů zdražení

Éra ředitele Národního parku Šumava - Františka Krejčího - je dobou informační blokády, dezinformací, nepravd, ale také velmi nestandardních hospodářských aktivit. Činy Správy, ale i ministerstva životního prostředí snesou srovnání s obdobím francouzského absolutismu Ludvíka XIV.

Zhruba před týdnem na těchto stránkách paní Karolína Josková upozornila na případ ohrožení přírody v CHKO Blaník. V malé vsi Karhule chce investor na hranici první zóny postavit několik domů, čímž hrozí poškození přírody a krajinného rázu. Článek na to samé téma a se stejným vyzněním vyšel i v týdeníku Reflex. Protože okolí Blaníku znám důvěrně a na tom textu se mi leccos nezdálo, zajel jsem se tam podívat. Tady je obrazová dokumentace a k tomu krátká úvaha, co to vlastně je ten krajinný ráz.

Nová vláda porušuje v oblasti životního prostředí základní logiku fungování veřejné správy: Za normálních podmínek máme ministerstvo životního prostředí na to, aby hájilo zájmy životního prostředí, ochranu přírody a minimalizaci ekologických rizik, zatímco na prosazování zájmů průmyslu zřizujeme ministerstvo průmyslu a obchodu – politická rozhodnutí a kompromisy pak mají vyplývat ze střetu těchto pohledů. Namísto toho ale pravicová vláda podřizuje zájmům průmyslu i ministerstvo životního prostředí.

Na úsměvném příkladu, jak může uznávaný atomový expert díky školácké chybě spustit atomový poplach v jaderné elektrárně, je patrné, že má elektrárna svůj východ hlídaný dokonaleji než vchod. Běžný čtenář navíc usoudí, že i v atomové branži lze „ze známosti“ získat mnohé, například si nezákonně vypůjčit ve firmě UJP Zbraslav dvě tablety oxidu uraničitého a cestovat s nimi po kraji. Při hlubším zamyšlení už však incident tak úsměvný není.

Nepořádek a liknavost zodpovědných úřadů umožňují realizaci rozsáhlého projektu komunitního bydlení v nevhodné lokalitě.

Vážení předsedové a členové koaličních stran, jak jistě dobře víte, ekologické zemědělství v ČR již překročilo hranici marginality a jasně prokázalo a každý den prokazuje svoji perspektivu, udržitelnost a stoupající konkurenceschopnost.

Pokud člověk stačí alespoň trochu pozorně sledovat zvláštní činnost přerovských radních, pak není nic divného na faktu, že obyvatelé Přerova se každoročně snaží z tohoto v minulosti zajímavého města vystěhovat. Každý rok registrujeme úbytek obyvatelstva ve městě Přerově. Podivuhodná je i čilá, pravidelná spolupráce se stále stejnými organizacemi či subjekty působícími ve zdejším regionu. Klientelismus v tom hraje nemalou roli.

Jsou slova, která působí jako zaklínadlo. Při jejich vyslovení rozumné argumenty blednou - např. Evropská unie, finanční krize, jde o peníze. K mocným zaklínadlům patří také slovo kůrovec. Když jsem si letos v létě na Šumavě postěžoval známým, kteří tam žijí, na rozsáhlé kácení lesů, jen rezignovaně vzdychli: Máme tu kůrovce. Vypadá to tak, že stačí říct kůrovec a brány národního parku se samy otvírají armádě mužů s motorovými pilami.

Ne, nechci si dělat legraci z nového šéfa „ministerstva pro život“. Na to je muž, jenž se na svou nečekanou funkci zcela vážně připravuje čtením „modrých“ knih Václava Klause a jehož náměstkyně má obavu, že v národním parku Šumava je málo silnic pro hasiče („co kdyby ta trouchnivina chytla“), příliš snadný cíl. Na guerillovém obsazení bývalého ministerstva životního prostředí mě zaujaly tři jiné věci.