Výsledky se zcela a naprosto diametrálně liší od zbytku republiky. Tady u nás to vlastně bylo zcela jednoznačné referendum, jehož výsledkem je názor drtivé většiny lidí pro zachování limitů. Čili NEBOURÁNÍ!!!

Poslanci na své poslední schůzi přehlasovali veto prezidenta republiky o zvýšení podílu přidávaných biopaliv do pohonných hmot. Opětovně, bez hlubšího rozboru svého rozhodování, otrocky kopírovali jednu z diskutabilních směrnic Evropské unie. Navíc je potřebné dodat, že do roku 2020 Směrnice Evropské unie je nezávazná a nic striktně neukládá. Rozhodnutí poslanců vyvolává mnoho nevyřčených otazníků, včetně neprokazatelných, možných lobbingů.

Velmi děkuji za článek Hospodářských novin o železnici do Kladna. Chtěl bych ale upozornit, že Ministerstvo dopravy lže či minimálně mystifikuje o tom, že vláda dala "stopku na nové stavby".

Volby do poslanecké sněmovny se blíží. Pokud jste dosud neměli čas prostudovat volební programy ani jejich zpravodajské analýzy, pak možná vezmete zavděk zhodnocením volebních slibů parlamentních stran a jejich činů ve dvou důležitých a diskutovaných tématech – přístupu k územním limitům těžby a k jaderné energetice.

22. květen byl Organizací spojených národů vyhlášen světovým dnem biodiverzity, neboli druhové rozmanitosti. OSN se tak snaží ukázat důležitost existence různých druhů živočichů a rostlin. Bohatost druhů organismů není významná jen pro biology, ale pro život celé naší společnosti.

Ekologické hnutí se dnes rozhodně nenachází v jednoduché ani jednoznačné situaci. Chuť zásadně měnit společenský systém, patrná v prvních letech existence polistopadového hnutí, postupem času jakoby vyprchala. Tzv. aktivistické organizace se poměrně rychle naučily pracovat jinak, jinými metodami, přeformulovaly své cíle. Zároveň postupem času vznikala hustá síť prakticky zaměřených organizací, většinou ekovýchovných center nebo poraden pro ekologicky šetrný způsob života. Ve své činnosti pokračoval a pokračuje Český svaz ochránců přírody. Vznikla také celá řada malých sdružení, reagující ve většině případů na potřebu řešení dílčích lokálních problémů.Při bližším pohledu je zřejmé, že v rámci celého sektoru neexistuje – vcelku pochopitelně - široká shoda na cílech ani metodách práce. Jakým způsobem může v této své různosti ekologické hnutí oslovovat veřejnost, která tak ráda hází ekologické organizace takříkajíc do jednoho pytle? Věříme, že jedním z příspěvků do hledání odpovědi na tuto složitou otázku bude i nová publikace Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí, kterou v těchto dnech vydává asociace ekologických organizací Zelený kruh.

Současné situaci v parlamentu okolo biopaliv lze velmi těžko porozumět. Kromě Martina Bursíka a několika jeho kolegů, kteří motorová biopaliva vehementně obhajují, jsou názory dalších poslanců a senátorů, odborníků, ekologických organizací i veřejnosti na biopaliva veskrze negativní a Evropská unie nás dnes k dalšímu navyšování biosložek v benzinu a naftě vůbec nenutí. Přesto zákon pro zvýšení podílu biosložek sněmovnou i senátem hladce prošel a zastavilo ho až prezidentovo veto.

Informace o výsledcích kontroly cizorodých látek v potravinách v roce 2009- informace o obsahu pesticidů v biopotravinách byly zveřejněny 6.5. v Hospodářských novinách a 7.5. na TV Prima. Jsme toho názoru, že způsob prezentace problematiky pesticidů v biopotravinách byl zcela zavádějící. Takovéto nekompetentní zveřejnění může vést k poškození pověsti jednotlivých výrobců biopotravin i celého sektoru ekologického zemědělství.

Otevřený dopis, určený všem politikům, lobbistům a institucím, kteří chtějí rozhodovat o nás bez nás...

S velkou hořkostí sleduji předvolební tahanice o Horní Jiřetín a Černice. Zejména levicové strany vyhrožují bouráním a vyvlastňováním. Doufám, že jsme přeci jen už 20 let někde jinde. V programu to mají kupodivu i menší strany, které do parlamentu neaspirují. Výroky paní Bobošíkové to jasně dokazují.

Pokud člověk chodí po tomto světě a pozorně sleduje tu naši „moderní společnost“ tak žasne, žasne nad způsoby, jak se chováme k životnímu prostředí, jak pustošíme krajinu, jak si necháme poškozovat své zdraví, zdraví svých dětí fabrikami i velkou částí zemědělců a hnacím motorem jsou peníze, zisk. Zajímavé je sledovat, jak se s růstem populace u člověka jakoby vytrácela přirozená inteligence. Ničíme a likvidujeme zemědělskou ornou půdu (matka živitelka). Ztrácíme pud sebezáchovy, nedokážeme posoudit, co je či není vhodné a nutné pro život a životní prostředí. V konečném důsledku nepochybně škodíme sami sobě. Ale co je tragické, většina z nás si tyhle věci vůbec neuvědomuje. Vidím, že ve skutečnosti jsou mnohem bystřejší a praktičtější ty jiné živočišné druhy a organismy, které musí žít na této zemi společně s námi. Je ovšem pravdou, že bránit se úmyslným či nechtěným útokům „pána tvorstva“ je nad jejich síly a možnosti.