Před více než měsícem jsem do deníku Mladá fronta DNES posílala reakci na článek pana prezidenta Václava Klause Chceme modrou, ne zelenou planetu. Myslela jsem si, že může být slyšet i jiný názor, ale neodpověděli mi ... Své pochyby chci tedy sdělit Vám: Pan prezident je uznávaný ekonom u nás i ve světě a chytrý člověk, a tak by mě zajímalo, jak na své názory ohledně klimatické změny přišel a čím je má podložené. Bohužel jsem o jeho přednášce na VŠE nevěděla, a tak mi jako podklad pro následující řádky sloužil jen již zmíněný článek. I tak mám ale několik připomínek:

České a rakouské spory okolo Temelína dospěly před časem až k dohodě z Melku. Schylovalo se totiž ke vstupu ČR do EU a Čechům hrozilo, že Rakousko použije své právo veta. Těžko říci, jak by to nakonec dopadlo, ale politici v Rakousku si nemohli dovolit takovou příležitost nevyužít – mlýn mele když je voda. Pro komisaře Verheugena by rakouské veto ČR byla nemilá blamáž, a tak se snažil obě strany dostat k jednacímu stolu. Povedlo se, lejstro nakonec všichni podepsali.

Na Den země, 22.dubna jsem jako obvykle vyšel na lov beze zbraně po levém břehu Bečvy a nevěřil jsem vlastním očím. Na dvou místech naskládané modré pytle s odpadky, posbíranými v lužním lesíku a jeho okolí, mně zatím neznámou skupinou obyvatel planety Země, ale mám důvodné podezření na členy přerovské stanice BIOS.

Před zhruba čtyřmi týdny jsem oslovil několik osob, značkujících stromy a keře na levém břehu Bečvy v oblasti Přerov - Kozlovice, po dlouhá léta považovanou přerovskými obyvateli za odpočinkovou a rekreační zónu. Značení převažovalo v červené barvě, a proto jsem se představil i s průkazem ochrany přírody a vznesl dotaz, proč a ve jménu koho tak konají. Na dotaz, kdo z nich je dendrolog (znalec stromů), mně sdělili, že nikdo.

Níže zveřejňujeme výtah z prohlášení Svazu průmyslu a dopravy ČR k politice klimatických změn a politice udržitelného rozvoje, tak jak bylo přijato Valnou hromadou Svazu. Celý materiál byl odeslán vládě ČR jako stanovisko Svazu průmyslu a dopravy. Výtah připravil Ing. Josef Zbořil.

O vybírání mýtného v ulicích Londýna se toho napsalo dost a dost. Starosta Ken Livingstone, který ho prosadil, se ovšem dopravě ve svém městě věnuje uceleně a nezapomíná ani na pěší. Zavázal se proto udělat z Londýna do roku 2015 jedno z nejpřátelštějších měst k chodcům. V Praze je sice nutnost budovat a podporovat trasy pro pěší zmíněna v některých dokumentech, v praxi to ale zatím vypadá jinak. Jak by české hlavní město dopadlo ve srovnání s Londýnem?

Česká republika i nadále spotřebovává více paliv a energie na jednotku vytvořeného hrubého domácího produktu i na jednoho obyvatele než mnohé vyspělé země světa. V úsilí o dosažení úspor energie (snížení energetické náročnosti) ale zůstává zcela stranou pozornosti motorová doprava, i když se na neutěšeně vysoké spotřebě paliv a energie podílí stále větší měrou. Její podíl na spotřebě paliv a energie se v ČR v letech 1990 až 2004 podle odhadů Centra dopravního výzkumu (CDV) Brno zvýšil z 10 % na 20 % (původní odhad), resp. 18 % (korigovaný odhad).

Asi 30km jižně od Brna se nachází obec Pouzdřany, známá přírodní pozoruhodností evropského významu Pouzdřanská step, kam se každoročně na jaře vydáváme na rodinný výlet. Letos jsme se setkali s dalším působivým výtvorem, výsledkem to lidské činnosti. Na výjezdu z obce směrem na Vranovice nemilosrdná ruka upravila stromořadí podél silnice tak, že více než desítce stromů byly ořezány větve a koruna, proměnily se v pouhé sloupovité pahýly, čnící bezmocně k nebi a žalující na svůj smutný osud.

Česká Strana zelených zaznamenala pod novým vedením v čele s Martinem Bursíkem historický úspěch, když se po 17 letech existence dostala do Poslanecké sněmovny. Dovolím si vyslovit hypotézu, že kromě "tvrdého jádra" ekologicky orientovaných voličů ji volila řada lidí, kteří od ní očekávali zelenými slibovanou změnu politického stylu, kterou se strana měla odlišovat od etablovaných parlamentních stran.

Po opakovaném incidentu s únikem primárního chladiva na jaderné elektrárně Temelín, zazněla z úst ministra životního prostředí Martina Bursíka mimo jiné pochybnost o kvalitě práce Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Ministr průmyslu a obchodu Martin Říman naopak úřad v čele s předsedkyní Danou Drábovou hájí, provozovatel jaderné elektrárny celkem pochopitelně mlčí a skalní příznivci jaderných elektráren na nejrůznějších internetových fórech zuří. Bursíkova iniciativa, která směřuje ke zvýšení kultury jaderné bezpečnosti na jedné české jaderné elektrárně, jim není po chuti.