Původně jsem tento text chtěl napsat jako parafrázi na slavnou povídku Oty Pavly Jak jsem se stal a zase nestal komunistou. Panu Pavlovi však nesahám ani po podrážky a k některým členům SVOL by to bylo nekorektní. I když po posledních mediálních výstupech této organizace už si nejsem tak docela jistý….

S tříprocentním tržním podílem elektromobilů patřila loni Česká republika mezi země s nejpomalejším rozvojem této oblasti v EU. Rok 2024 přinese v tomto směru výrazný posun a tisíce firem bude letos do svých fleetů elektromobily vybírat. Důvodů, proč to můžeme tak jistě tvrdit, je hned několik:

Zapomněli jsme na přikázání: „Nevjedeš těžkou technikou na podmáčenou půdu“. Podmáčení se neomezuje v čase na den, dva po dešti. Když už zemědělci nedělá vrásky utužení a poškození půdy, je dobré se alespoň ujistit, že se svým strojem nezapadne.

Jedním z klíčových témat návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona v Praze bude snaha podpořit francouzskou státní EDF, která se uchází o stavbu nových jaderných reaktorů v České republice. Nahlédneme-li za propagandu používanou k prezentaci francouzsko-české jaderné spolupráce, vyplyne na povrch několik znepokojivých skutečností. Za prvé je to neúspěch při výstavbě nových jaderných elektráren nejen v zahraničí, ale i doma ve Francii. Česko by navíc bylo první zemí na světě, ve které by EDF zkoušela postavit reaktor EPR 1200, který nabídla v tendru, ačkoliv je stále ještě ve fázi vývoje. Kromě těchto skutečností se ukazuje, že EDF má silné vazby na ruský jaderný průmysl, které nikdy nebyly ukončeny a EDF/Framatome se chystají prohloubit spolupráci s ruským státním jaderným gigantem Rosatom.

Pokračující protesty části zemědělců potvrzují, že laciné ořezání ekologických opatření ministrem Výborným bylo zbytečné a hlavně krátkozraké, jak jsme varovali.

S ředitelkou Zoos Victoria dr. Jenny Gray jsem se sešel po bezmála dvou letech. Ve správní budově melbournské zoo jsme si vyprávěli, co se za tu dobu stalo nového. „A hlavně jsme po dekádě marného pátrání našli viktorijského draka. Čtyřiapadesát let byl nezvěstný a mnozí ho pokládali za vyhubeného. To jsme si ale nechtěli připustit.“

Skalnatá, zalesněná oblast mezi Dubou a Blíževedly, známá jako Roverské skály (Roverky), se v poslední době stala předmětem podivného zájmu nevelké skupiny anonymních osob soustředěných kolem aktivisty Ivana Breziny. V krajině, do které už šest desítek let směřují kroky mnoha trempů, žádá okamžitou likvidaci všech trempských tábořišť a vyvození důsledků pro státní ochranu přírody, která je zde tolerovala. Skandální je přitom utajovaná skutečnost, že stejná skupina zároveň na dříve skrytá tábořiště pomocí internetu účelově láká turisty a usnadňuje jim to zveřejněním GPS souřadnic, aby masovou návštěvností vytvořila tuto vypjatou situaci! Na názory místních se samozřejmě nikdo nezeptal, proto vydáváme toto prohlášení:

Latinské přísloví užité v titulku a jeho obecná platnost vnáší do nynějšího džihádu aktivisty Breziny v Roverkách obecnější pohled. Podobně jako dobrá daňová poradkyně se Brezina obratně ohání zákony, aniž by si přiznal, že zákony jen dílčím způsobem zakotvují jakási pravidla, ale ani při nejlepší vůli nemohou postihnout veškerý život v jeho reálné a dynamické podobě.

V předminulém týdnu jsme se zaměřili na situaci s označenými stromy u zastávky Dunajecká, na kterou nás upozornili naši sousedé. Podle informací, které jsme získali od několika obyvatel, se zde nachází řada stromů označených křížkem. Navíc jak nám sdělili, by byla skutečně škoda, kdyby byly vzrostlé duby zbytečně pokáceny.

V roce 1981 jsem dostal na revíru Černý les, polesí Uhlíkov (pod VLS Horní Planá), zvláštní úkol. Instalovat u nás prvních devět kusů feromonových lapačů jako součást výzkumu Entomologického oddělení ČSAV České Budějovice. Do té doby jsem lýkožrouta lákal na poražené smrky, po napadení asanované odkorněním. Nějaký lýkožrout se v revíru množil, vytvářel sporadicky malá kola, což je pro zdravý les přirozené.