Vaše dopisy

Vypalování také prospívá

V článku Jakuba Kašpara „Za pálení trávy se platí“ z minulého čísla jsem se dočetl mimo jiné o tom, jak je v důsledku vypalování „narušována ekologická stabilita a jak jsou ničeny populace bezobratlých a pestrá rostlinná společenstva“. Zcela začínající přírodovědec však ví, že skutečnost je poněkud složitější.
Oheň v přírodě působí jako významný abiotický faktor. V našich podmínkách souvisí již po staletí úloha ohně v ekosystémech s činností člověka. I u nás se vyskytují rostliny zvané pyrofyty, kterým oheň nejen prospívá, ale jsou na něm více či méně závislé. Ironií osudu některé tyto druhy v důsledku upuštění od tradičních činností vymírají (např. kakost český - Geranium bohemicum). Časté vypalování vegetace slouží k regeneraci společenstev a udržování vysoké druhové diverzivity. V případě některých ekosystémů (některé stepi, váté písky) je vypalování opakované vždy po několika letech vhodným způsobem péče o  území.
V ostatních případech, např. nekosené louky, je vhodné jako jednorázový prostředek pro regeneraci s další následnou péčí - kosením. Podmínkou však je, aby se vypalovalo v zimě a za holomrazu. Pak nejsou ohroženi ani bezobratlí, kteří jsou ukrytí v půdě a žár k nim nepronikne. Nicméně zcela odůvodněně spadá vypalování pouze do kompetence zodpovědných pracovníků státní ochrany přírody, neboť záruky při nekontrolovaném divokém vypalování nejsou příliš vysoké.
Zájemci mohou nalézt podrobnější informace v odborných časopisech - např. Živa 3/95, Veronica 3/92.

• Petr Karlík