Vaše dopisy


Srovnáváme krok se světem ?

O významu a současném stavu ekologického zemědělství, tohoto jedněmi zatracovaného druhými vyzdvihovaného způsobu hospodaření se stále v odborných i laických kruzích diskutuje. Odborný švýcarský časopis Bioskop přinesl na sklonku roku 1995 (číslo 6/1995) tabulku zachycující vývoj a situaci ekologického zemědělství v evropských zemích (výměru ekologicky obdělávaných ploch, počet podniků, procentický podíl na celkové výměře zemědělské půdy) a navíc i údaje o tom jak je v jednotlivých státech ekozemědělství podporováno ze strany státu (výňatek z tabulky přetiskujeme). Není nezajímavé tabulku projít, protože fakta i z nich plynoucí trendy jsou vskutku interesantní:

Zatímco dříve byl trh bioprodukty v Evropě víceméně po desetiletí ve velmi malé míře rozvinut a poptávka i nabídka byla v rovnováze v několika posledních letech se situace dramaticky a radikálně mění - poptávka v řadě zemí (Německo, Rakousko, Švédsko a další) roste rychlostí boomu a produkce s ní nestačí držet krok. Tento hlad po bioproduktech nestačí krýt ani dovoz biopotravin ze zemí kde je po nich poptávka menší (Itálie). V zemích s bioboomem pronikly biopotraviny do husté sítě velkých supermarketů (ve Švýcarsku např. COOP, v Rakousku Billa nebo Spar) a staly se vlastně běžných zbožím. V některých státech je trh biopotravinami teprve v embryonálním stádiu (Česká republika, Irsko) a i tyto země mohou částečně exportovat. Dlouhé transporty biopotravin jsou však v zásadě protikladné myšlenkovým východiskům ekozemědělství, které usiluje i o maximální úsporu energie vynaložené na jednotku produkce. Bioobilí převážené z jednoho konce Evropy na druhý lze pak jen těžko označit jako produkt šetrný k životnímu prostředí.

Velmi rozdílná je státní podpora, která se ekologickému zemědělství dostává. Ne ve všech státech je přínos ekologického zemědělství pro životní prostředí a zdraví populace doceněn stejně vysokým příspěvkem, ve většině zemí se však ekozemědělství těší podpoře státu. Někde je finančně podporováno přechodné období (konverze) na ekologické hospodaření i vlastní ekoprodukce, jinde jen jedno z těchto období. Bohužel jednou z mála zemí kde není podporován ani přechod ani vlastní ekologické zemědělství a tyto opatření nejsou ani plánována je právě Česká republika.

V našich podmínkách došlo k velkému růstu bioploch v letech 1990 a 1991 zejména díky přímým dotacím, které v té době existovaly. Ale pak se tento rozvoj zastavil a dnes je zaznamenatelná stagnace výměry. Počet podniků se v podstatě nemění ( či dokonce mírně stoupá), klesá zastoupení velkých podniků. Stále více se k ekologickému hospodaření hlásí soukromí rolníci pro které je tento způsob hospodaření nejenom otázkou ochrany životního prostředí ale i vlastního přesvědčení. Trh s certifikovanými biopotravinami (opatřenými českou ochranou známkou - biozebrou) u nás prakticky neexistuje, v běžnější sítí tzv. obchodů se zdravou výživou se vyskytují převážně jen suché produkty (obilí, mouka, těstoviny) na tržištích lze místně a občas nalézt atraktivní komodity jako bioovoce a biozeleninu a živočišné produkty (maso, mléko, mléčné výrobky) jdou získat téměř jen tzv. nákupem přímo ze dvora u biosedláků.

Většina ekopodniků je u nás členy sdružení Svazu producentů a zpracovatelů biopotravin PRO-BIO Šumperk, které zajišťuje odborné poradenství, vzdělávání, vydavatelskou činnost a další aktivity v oblasti ekozemědělství a hájí zájmy ekologických zemědělců. Svaz PRO-BIO vznikl jako nevládní iniciativa již v roce 1990 a po vzoru zahraničních svazů biozemědělců usiluje nejen o praktikování ekologického zemědělství ale i o jeho plné společenské uznání. Vzhledem k omezeným možnostem však nemá dostatek prostředků akcelerovat rozvoj v rámci celé České republiky. Tímto impulsem by, tak jako je tomu ve vyspělých evropských zemích, měla být cílená podpora státu. Vzhledem k dalším dotacím do zemědělství představuje velikost podpory ekozemědělství nevýznamnou složku a tak by se na ni i u nás měly nalézt prostředky. Pokud by nemohlo získat ekologické zemědělství vlastní dotační titul, pak by určitě nemělo chybět v podpoře extensifikačních programů a údržbě krajiny. Tím by se Česká republika mohla zařadit po bok vyspělých zemí, které hodnotu a přínos ekologického zemědělství uznávají a aktivně podporují jeho rozvoj.
Ing. Petr Dostálek, Svaz PRO-BIO Šumperk

Země Počet biopodniků Ekologicky obdělávaná plocha (hektarů) Státní podpora
-
1992 1993 1994 1995 1992 1993 1994 1995 na přechodné období po přechodném období
Belgie 176
-
173
-
1400 1600 3043
-
ne ano
Německo 4023 4404 5866
-
99768 128296 272139
-
částečně ano
Estonsko 41 50 50
-
-
-
1600
-
ne ne
Rakousko 2050 4750 13000 23000 30951 71377 145695
-
ne ano
Polsko 94 174 225 235 1240 2170 3540 5000 ne ne
Švédsko 1867 1897 2081 2700 42428 46390 56751
-
ano ne
Švýcarsko 1160 1390 1665 2200 17300 20784 25230 32000 částečně ne
ČR 135 141 187 181 15371 16667 15818 14982 ne ne

Prostějov není první

Dne 5. 9. l996 jsem obdržela na odboru MH a ŽP MěÚ Mikulov měsíčník EkoList, který se zaměřuje na problematiku životního prostředí. Váš měsíčník mě zaujal, musím však reagovat na článek V Prostějově váží odpad. Píše se v něm, že Prostějov je prvním městem v ČR, kde se tento způsob nakládání s komunálním odpadem zavedl.

Je mou povinností jakožto zaměstnankyně MěÚ Mikulov odboru MH a ŽP upozornit na mylnou informaci. Město Mikulov na Moravě již od dubna 1996 tento způsob vážení TKO provádí. Vývoz nám zabezpečuje soukromá firma TKO Drnholec, která tento odpad (tímto způsobem) sváží. Všechny nádoby na odpad jsou nakódovány. Koncem čtvrtletí přichází do rodin výpis (kolikrát vyvezli popelnici, kolik bylo celkem odpadu - hmotnost, kolik zaplatí). Informovanost občanů je tedy dostatečně zajištěna.

S pozdravem
Dana Zezulová, odbor městského hospodářství a životního prostředí