Vaše dopisy
Ladák v Karpatech
Dobře vím, že Ladák je zemička vysoko
v Himálajích.Ostatně každý čtenář „Dávných budoucností“ anglické
autorky Heleny Norberg-Hodgeové ví, že v této izolaci žili Ladačané po
celá staletí skromně, ale soběstačně, podle našich měřítek chudě a nepohodlně,
avšak - ekologicky nahlíženo - harmonicky, vyrovnaně. Dnes tolik vzývanou
udržitelnost prokázali pouhou svou (dlouhodobou) existencí. Přitom byli
vnitřně spokojení a šťastní, možná se špetkou fatalismu. Recept na řešení
sousedských i rodinných rozepří je prostý „Či čän? - Co na tom záleží?
Musíme žít pospolu.“
Tuhle idylu, ten mír mezi lidmi a přírodou i mezi lidmi
navzájem zbořila civilizace. Za podpory ústřední indické vlády se začala
rozvíjet infrastruktura, průmysl i turistický ruch. Tradiční ekonomika
i kultura byly přitom rozvráceny. H. Norberg-Hodgeová teď usiluje o jejich
obnovu a inspiruje (podle E. Koháka také mylně chlácholí) hledače trvalé
udržitelnosti na celém světě, zejména v Evropě.
Co podobného můžeme najít v horách karpatského oblouku
mezi Moravou a Srbskem? Osady českých a slovenských emigrantů v rumunském
Banátu žili donedávna způsobem, zakonzervovaným mnoho desítek let. Přesnou
představu nám mohou dát například obrázky Josefa Lady. Do československého
i rumunského převratu v roce 1989 se o osudy našich krajanů málokdo zajímal
(předtím naposledy koncem čtyřicátých let, když probíhal nábor pro znovuosídlení
našeho sudetského pohraničí). V nových poměrech se postupně rozvinuly kulturní,
novinářské a do určité míry i politické kontakty se „starou vlastí“.
Důsledky nejsou nepodobné situaci v Ladáku. Co vlastně banátští Češi potřebují
a co chtějí? Vláda ČR do určité míry podporuje projekty školské, divadelní
a jiné spolupráce, ale hlavně schválila přímou pomoc ve výši asi 30 miliónů
korun. Hlavní investicí bude asfaltování cest spojujících horské polohy
s městy a průmyslovými podniky v okolí. Pro lepší spojení dostanou v odlehlých
vesnicích tři radiotelefony.
Je to příklad expanze moderního způsobu života. Ti radikálnější
a romantičtější „ekologové“ hodnotí osud Ladáku i Banátu jako
export naší současnosti do společenství, které nás mohlo učit žít v budoucnosti.